50 let od smrti od Albíny Honzákové, významné osobnosti ženského emancipačního hnutí

Dne 7. dubna 1877 se do rodiny lékaře Jana Honzáka a jeho ženy Anny narodilo děvčátko, které dostalo jméno Albína. Honzákovi žili ve městě Kopidlně nedaleko Jičína, Jan Honzák zde působil jako praktický lékař i osobní lékař hraběte Ervína Šlika. Ve městě byl váženým občanem, který se také podílel na místním politickém a kulturním životě. Brzy však zemřel a vdova s pěti dětmi se přestěhovala do Prahy. 

V metropoli měla děvčata větší možnosti získání vzdělání, což Albína i její sestra Anna využily. Obě absolvovaly studium na vůbec prvním soukromém dívčím gymnáziu na území střední Evropy Minerva. Škola tohoto typu byla v Praze otevřena roku 1890, do té doby dívky studovat na gymnáziu nemohly. Tehdejší společnost na vzdělání děvčat moc nehleděla, cílem bylo spíše stále vychovávat dobré hospodyně, manželky a matky. Dívky se tedy učily hlavně vařit, starat se o domácnost a pečovat o děti. Ačkoliv bylo roku 1890 otevřeno pro dívky první gymnázium, nemělo právo udělovat maturitní vysvědčení. Proto i Albína Honzáková skládala maturitní zkoušky v roce 1897 na chlapeckém Akademickém gymnáziu.

Po maturitě mohla Albína díky svým studijním úspěchům pokračovat ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Filozofii zde přednášel (tehdy ještě ne prezident) Tomáš Garrigue Masaryk, na přednášky z historie docházela k tehdejším kapacitám, jako byl Josef Pekař, Josef Šusta nebo Jaroslav Goll. Češtinu zde vyučoval Jan Gebauer, pedagogiku František Drtina, zakladatel skautingu v našich zemích. V červnu roku 1902 Albína Honzáková zdárně završila univerzitní studium složením státních zkoušek z oborů obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. Ve studiu ale nadále pokračovala, v létě roku 1914 obdržela titul doktor filozofie, a to coby osmnáctá žena na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ještě úspěšnější byla ve studiu její starší sestra Anna Honzáková. Ta zakončila vysokoškolské studium ve stejném roce jako Albína, tedy roku 1902, kdy získala s výborným prospěchem lékařský titul MUDr. Tak se zapsala do dějin jako první česká lékařka. Po celý život se pak věnovala oboru gynekologie a stejně jako její sestra Albína bojovala za ženská práva.

Albína Honzáková od roku 1900 vyučovala na již zmíněném dívčím gymnáziu Minerva dějepis, zeměpis, češtinu a němčinu. Jako učitelka prosazovala moderní způsoby vyučování, své názory veřejně propagovala na odborných pedagogických konferencích. Na jedné z nich například z jejích úst zazněla myšlenka, že v zeměpise by se neměli žáci učit jenom geografii, tedy kde se nachází jaký stát nebo kudy teče jaká řeka, ale také by se měli seznámit s jinými lidskými kulturami, národy i specifickými způsoby života napříč celým světem. Děti Albína také zapojovala aktivně do výuky, když se ptala na jejich názor na probíranou problematiku, učila žáky o problémech diskutovat. Pro svůj vlídný přístup byla Albína Honzáková mezi studentkami gymnázia oblíbenou učitelkou. Není divu, že u profese učitelky vydržela takřka 35 let.

Kromě pedagogického působení se Albína Honzáková aktivně zapojila do českého ženského emancipačního hnutí. Konkrétně bojovala za dostupnější vzdělání, včetně toho vysokoškolského, pro ženy. Spolu s Alicí Masarykovou, dcerou Tomáše Garrigua Masaryka, založila Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, které se mimo jiné snažilo o uplatnění absolventek univerzit v praxi, o jejich další vzdělávání či o prosazení jistých práv pro ženy. Po boku Františky Plamínkové Honzáková usilovala o zavedení volebního práva pro ženy nebo zrušení celibátu učitelek. Pronášela osvětové přednášky u nás i v zahraničí, například ve Washingtonu. Aktivní feministkou byla až do důchodového věku. Dožila se požehnaných 96 let. Zemřela před 50 lety, dne 11. července 1973.