Karel Hynek Mácha a jeho lásky. Jak to měl se ženami?

Karel Hynek Mácha bývá někdy označován jako „básník lásky“. V jeho básních, ale i prózách se tento cit skutečně často objevuje. Mácha psal o lásce vášnivé, ale také tragické. A přesně taková byla i láska v jeho životě. Vášnivé vzplanutí citů střídalo zklamání.

Podle dochovaných deníků a dopisů prožil Mácha mnoho milostných poměrů. Jména některých žen, které prošly jeho náručí, nejsou známá a pravděpodobně je neznal ani sám básník. Dvě největší lásky Máchova krátkého života však jména mají – Marinka Stichová a Lori Šomková.

První velkou láskou Karla Hynka Máchy byla Marie Stichová, které se přezdívalo Marinka a brzy se stala básníkovou múzou. Dvojice se seznámila v divadle, kde přeskočila pověstná jiskra, ovšem pouze z Máchovy strany. Marinka prý byla velmi půvabná, podle dobových zpráv měla čistou bílou pleť, se kterou kontrastovaly tmavé oči a vlasy. Máchu coby vlastence učarovala však také tím, že hovořila česky a četla české knihy. Zamiloval se do ní snad na první pohled, hned jí nadbíhal, snažil se s ní setkat, posílat jí knihy a milostné dopisy. V jednom z nich jí těmito slovy vyznal lásku:

„A nyní opovažuji se Vám zjeviti, co v každém dechu mém se opětuje, čím zraky mé zahořují, a co ústa má ostýchají se vyřknouti…že Vás miluji! Tak vroucně miluji, jakž nikdo na světě ještě nemiloval…Jedině Vás milovati mohu.“

Básníkovu lásku však Marinka neopětovala, svou lhostejností ho zraňovala. Nešťastná láska se promítla i do literárního díla Karla Hynka Máchy. V jeho nedopsané veselohře Polesný se s odmítnutím od milované osoby smiřoval: „Mějte se dobře, slečno, však na vás a na lásku mou zapomenouti mně nelze, nikdy.“

Mácha se s nešťastnou láskou vyrovnával psaním i krátkými milostnými románky. A jak žila Marinka Stichová? Narodily se jí dvě nemanželské děti a později si vzala jistého továrního mistra, který byl mladší o deset let.

Druhá osudová žena Karla Hynka Máchy se jmenovala Lori Šomková. Byla údajně také velmi krásná a Mácha na ní narazil stejně jako na Marinku v divadelním prostředí. Moment seznámení popsala později sama Lori takto:

„Měla jsem sotva sedmnácte let, když jsem se s Máchou seznámila. Moje starší přítelkyně Magdalena Forchheimová uvedla mne ve společnost hereckých ochotníků, kteří chystali se hráti české divadlo ve Švestkově domě u Sv. Mikuláše na Starém Městě. Dostala jsem úlohu v Klicperově Kytce a chodili jsme hru zkoušet do obydlí Tylova na rohu Truhlářské ulice. (…) Jednou jsme šli na zkoušky do Celetné ulice do kavárny u Suchých. Byla tam hojná návštěva. Tyl dal mně a Forchheimové, která jeho nevěstou byla, přinésti čokoládu. Ostýchala jsem se, bylo to poprvé, kdy jsem byla mezi tolika muži. Jeden z nich uprostřed nevelké místnosti stoje, o stůl se opíral a bedlivě mně pozoroval, a konečně přistoupiv k nám, praví: ‚Prosím, jen pijte, panno, to vás příjemně zahřeje.‘ Byla jsem zjevem mladého, asi třiadvacetiletého muže tak zaražena, že jsem sotva odpověděla.“

Na rozdíl od Marinky neuměla Lori moc dobře česky a do Máchy se zamilovala. Láska to byla vášnivá, intenzivní, ale i bolestná a krátká – skončila předčasnou smrtí básníka.

Dodnes se dochovaly dopisy, ve kterých Mácha Lori vyznával lásku, ovšem také detailně popisoval jejich sexuální život, předváděl vyhrocené žárlivé scény nebo své milované nelítostně poroučel a vyhrožoval jí rozchodem, a to i v době, kdy byla těhotná. Velmi těžce nesl, že nebyl prvním mužem v jejím životě. O milostných problémech si psal Mácha do svých deníků, sexuální zážitky zapisoval v šifrách. Z deníkových záznamů je patrné, že Mácha Lori ubližoval svou přehnanou žárlivostí, neustálými zákazy i donucováním k pohlavnímu styku. Žárlivost básníkovi posloužila i jako motiv veršů i próz.

O Máchově chování si můžeme udělat obrázek dle slov Lori:

„Byl tak dobrý, srdce by byl rozdělil s každým, koho měl rád. Ale také se uměl hněvat a hrozně žárlil…Také jsem bez jeho vědomí nesměla nikam chodit, a vyšla-li jsem, musel být při tom. V krátkém čase naší známosti tázal se mne, chci-li ho za muže, a že jsem hned neodpovídala, pravil: ‚Buď mne budete chtít a je dobře; nebo mne nebudete chtít a já se usmrtím.‘ Já Máchu milovala, i bych byla přisvědčila, kdyby ani tu hrozbu nebyl vyslovil. A když jsem plakala, konejšil mne, že to zle nemyslil. Tehdy jsem mu slíbila, že nikdo mým nebude než on.“

Z vášnivé lásky Karla Hynka Máchy a Lori se prvního říjnového dne roku 1836 narodil syn Ludvík. Básník však zemřel pouhý měsíc po jeho příchodu na svět – časně ráno 6. listopadu podlehl choleře. K plánované svatbě také nedošlo, Mácha se jí nedožil o pouhých pár dní. Jeho synek ho přežil o necelý rok.