Koleda jako český unikát? Takhle se slaví Velikonoce u našich sousedů

Slovensko

Na Slovensku se ještě dlouhou dobu po druhé světové válce přísně postilo. V předvelikonočním období lidé zpravidla konzumovali jenom jeden skromný pokrm denně. Postní tabuli nejčastěji tvořila jídla připravená ze zelí, brambor, luštěnin a chléb. O jarních svátcích Slováci pili čerstvou šťávu z břízy, která jim měla zajistit zdraví. O Smrtné neděli se na Slovensku, stejně jako u nás, vynášela za vesnici Morana, tedy slaměná figura a symbol zimy.

O Velkém pátku se praktikovala lidová magie. Děvčata se chodila omývat ke studánkám, aby si uchovala zdraví a krásu. V tento den také kořenářky vyrážely poprvé v roce na sběr léčivých bylin. Muži se zase vydávali hledat poklady, které jim měla země právě o Velkém pátku vydat. Stejný zvyk je známý i z našich zemí. K Velkému pátku také patřil specifický pokrm, a to široké nudle s mákem, které symbolizovaly dobrou úrodu.

O velikonočním pondělí se odehrávalo „kúpaní“ či „oblévačky“, tedy polévání děvčat vodou – to aby byla zdravá a krásná. Za to chlapci dostávali malovaná vajíčka. Červeně malované patřilo tomu, kterého si chtěla dívka vzít. Pokud její city mládenec opětoval, vztyčil před domem dotyčné přes noc máj.

Německo

V Německu bývaly Velikonoce vždy vnímány velice duchovně a přísně se dodržoval předvelikonoční půst. Nejenom, že se lidé omezili v jídle a pití, ale také v zábavě. Před Velikonocemi se nepořádaly plesy nebo taneční zábavy, později se dokonce o Velkém pátku zakazovala sportovní utkání a koncerty.

Pro Svatý (neboli Pašijový) týden jsou typické koncerty v kostelech a pašijové hry. Dalším charakteristickým znakem německých Velikonoc je zajíček. Ten pro hodné děti schovává na

Boží hod velikonoční v zahradách vajíčka a sladkosti. V některých regionech má tento zvyk tradici již několik set let! V průběhu času i pod vlivem regionálních zvyklostí se obyčej obdarovávání velikonočním zajíčkem proměňoval. Ušáček tak nemusí vajíčka nebo sladké dobroty nutně ukrývat na zahradě, ale třeba také v domě. Poslušným dětem nenosí něco dobrého na zub jenom zajíček, ale i jiná zvířátka. Ve Vestfálsku to má na starosti liška, v Durynsku čáp, ve Šlesvicku-Holštýnsku a Horním Bavorsku kohoutek. V některých částech Německa zvířata nenosí nadílku vůbec, ale rodiče ji pro své ratolesti přivazují na barevných stuhách na větve stromů v zahradě. Oproti našim dětem, ty německé nechodí o Velikonocích koledovat, ale sladkosti dostávají výše uvedenými způsoby. I v Německu se však dětem nejčastěji stejně jako u nás dávají zdobená velikonoční vajíčka, případně ta čokoládová.

Dodnes se v Německu udržela tradice konání velikonočních trhů, které trvají několik týdnů před svátky. K dostání na nich vždy byly suroviny potřebné pro slavnostní velikonoční hodování i jarní osení. O postních nedělích trhy doprovázely lidové slavnosti. Součástí trhů bývaly i řemeslné dílny, kde se mohli návštěvníci naučit od profesionálů zdobit kraslice, vyrábět figurky ze dřeva nebo ze slámy či nejrůznější dekorace na velikonoční stůl.

V německých městech do současnosti přežil zvyk zdobení kašen, který má svůj původ už ve středověku a dost možná až v předkřesťanských dobách. Tehdy totiž pohané zkrášlovali studánky a prameny vody coby zdroje života a sídla bohů. Později se na studny o Velikonocích začaly zavěšovat kraslice, přivazovat barevné stužky nebo květiny.

O Velikonocích bývalo také zvykem zapalovat na vesnicích velké ohně. Hranici lidé skládali ze starých kusů nábytku nebo jiných nepotřebných věcí. Dle lidové víry měl pak oheň spolu se starým harampádím spálit i staré hříchy. Zpočátku se hranice připravovaly na návsích nebo u kostelů, později na okrajích vsí, aby se eliminovalo riziko vzniku požárů.

Polsko

Velikonoce jsou v Polsku především liturgickým svátkem. Polsko patří k dnes již jedněm z mála států, v nichž se přísně drží předvelikonoční půst. O Svatém týdnu bývají kostely plné věřících. Ti o Květné neděli do chrámů přinášejí květiny, které si v nich nechávají posvětit. O Zeleném čtvrtku se v kostelech tradičně omývají nohy dvanácti mužům.

Na území Polska se také praktikovala celá řada lidových obyčejů. V některých regionech se dodnes topí slaměné postavy Jidáše, do kterých se vkládá třicet skleněných střepů coby symbol třiceti stříbrných, pro které zradil Krista. O Bílé sobotě věřící přinášejí do kostelů košíky s jídlem k posvěcení. Posvěcené pokrmy spolu pak jí rodina, někdy se rozdávají chudým.

O Velikonocích se v Polsku nechodí koledovat s pomlázkou, namísto toho se zde lidé polévají vodou. Zvyk se tu označuje jako „dyngus“. Zejména ve venkovském prostředí se mladí lidé polévali studenou vodou nebo se dokonce zaháněli do ledových potoků. Tato zábava někdy končila špatně, a to utopením nebo úmrtím na prochladnutí.

Velikonoční svátky však bývaly i dobou lásky a namlouvání. Svobodná děvčata pletla věnečky z květin, které házela do řeky, a předpovídala tak, kam se vdají. Chlapci z vody lovili věnečky milovaných dívek, čímž se jim dvořili.

Rakousko

Stejně jako pro Německo, i pro Rakousko jsou typické předvelikonoční jarní trhy. Již za Rakouska-Uherska byly vídeňské velikonoční trhy proslulé překrásnými kraslicemi, které se sem svážely z celé monarchie. Taktéž zde byly k dostání rozmanité gastronomické speciality ze všech koutů mocnářství. Ve velkém se na trzích prodávaly ryby. S nimi souvisí i jeden specifický rakouský zvyk, a to konzumace slanečka o Popeleční středě. Věřilo se, že kdo rybu sní, toho nebude po celý rok bolet v krku. Na Velký pátek chlapci v rakouských vsích běhali po ulicích s dřevěnými řehtačkami, kterými vydávali ohromný rámus. V rakouském Tyrolsku se Velikonoce nesou ve znamení náboženských procesí a pašijových her.