Srovnávali ho s Paganinim. Před 120 lety se narodil houslista Váša Příhoda

Václav František Příhoda se narodil dne 22. srpna roku 1900 v domě stojícím na náměstí v jihočeských Vodňanech. Právě v oblasti jižních Čech bylo zvykem oslovovat chlapce jménem Václav zdrobněle Váša. Otec Václava se jmenoval Alois Příhoda a byl hudebníkem, který v Praze založil a provozoval hudební školu v Nuslích, kam se i s rodinou z Vodňan odstěhovat. Svého syna vedl k hudbě již od dětství a zajistil mu domácího učitele hry na housle. Tento nástroj se učil ovládat chlapec již ve svých třech letech. Ve věku osmi let už dokázal výborně zahrát Beethovenovy houslové skladby, a tak se o něm v hudební škole Aloise Příhody hovořilo jako o zázračném chlapci. V deseti letech Váša vystupoval na prestižním koncertu ve Vídni. Někdy v této době ho začal hře na housle učit houslista Jan Mařák, který na první setkání vzpomínal takto: „Když pak vyňal housle z pouzdra, které bylo větší než on sám, dal si na pult k mému velkému překvapení Sarasatovy Cikánské melodie a Mendelssohnův koncert. Přirozeně, že hrál ještě velmi neuměle, ale pamatuji se – ani tenkrát jsem neuslyšel od něho falešného tónu. Malého Vášu jsem již nepustil, přijav ho za svého žáka – a rád!“ Jan Mařák byl přísným učitelem a Váša prý někdy plakal, že nechce na jeho hodinu. Právě díky němu se však později stal jedním z nejvýznamnějších českých houslistů.

Ve svých patnácti letech hrál Váša na housle s Českou filharmonií v pražské Smetanově síni. Tím se dostal do obecného povědomí hudebního obecenstva, které si ho hned oblíbilo. S Českou filharmonií pak hrál již každý rok na koncertě v pražském Obecním domě. V roce 1919 začal se svým zahraničním působením, a to ve Švýcarsku a v Itálii. V těchto zemích se však bohužel nesetkal s úspěchem. Neúspěch v zahraničí se odrazil ve finančních problémech hudebníka, který si nakonec začal vydělávat hrou na housle v kavárně Grand Café Italia v Miláně. Majitel tohoto podniku si všiml Vášova talentu a spolu se svými přáteli z řad hudebníků mu domluvil pár koncertů. Na jednom z nich Váša zaujal známého italského dirigenta jménem Arturo Toscanini, který dokonce pronesl větu, že „Paganini nemohl hrát lépe než tento mladík“ a napsal mu doporučení. To houslistovi otevřelo dveře na řadu významných podií v Itálii a později i celé Evropě a Spojených státech amerických či Kanadě. Ve 20. letech dosáhl Váša Příhoda vrcholu své hudební kariéry.

Během svého evropského turné se roku 1927 seznámil v Německu s Almou Rosé, která byla houslistka a dcera koncertního mistra Vídeňské opery Arnolda Rosé. S Almou se v září 1930 Váša oženil. O pět let později se ovšem manželé rozvedli. Alma, která pocházela z židovské rodiny, zemřela během druhé světové války v koncentračním táboře. Ze smrti své bývalé ženy byl Váša Příhoda neprávem obviňován. Ten se však o jejím nešťastném osudu dozvěděl až po skončení války a navíc se přátelil nadále s jejím otcem, což by pochopitelně nebylo možné, pokud by měl smrt Almy skutečně na svědomí.

Druhá světová válka přerušila Vášovu kariéru. Po jejím skončení koncertoval zejména v Itálii, dále také ve Francii nebo Rakousku. Ve své rodné zemi byl však obviňován ze smrti své první manželky a z kolaborace s nacisty, zakázáno mu v Československu bylo i hudební působení. Kvůli vypršení platnosti pasu, kdy mu československé úřady odmítly vydat nový, musel z nouze zažádat o cizí státní občanství. To se mu podařilo v Turecku, díky čemuž mohl opět cestovat a hrát. V Československu směl koncertovat až roku 1956, a to v květnu ve Smetanově síni. Tento koncert sklidil u publika velký úspěch. Záhy se u houslisty však objevily zdravotní problémy. Pět týdnů byl hospitalizován ve vídeňské nemocnici, kde 26. července roku 1960 zemřel na infarkt ve věku nedožitých šedesáti let. Ještě před svou smrtí dal Československu své housle od Stradivariho z roku 1770 a vyslovil přání, aby na mistrovský nástroj hrál Josef Suk. Váša Příhoda byl pohřben ve Vídni, v roce 2013 měl být jeho hrob zrušen. Ostatky hudebníka se nakonec díky iniciativě Institutu Váši Příhody podařilo převést roku 2016 do Vodňan, kde byly také pietně uloženy.