Vánoční rostliny. Naši předci věřili v jejich magickou moc a používali je k věštění

K vánoční výzdobě většiny domácností dnes patří bezpochyby vánoční hvězda, tedy pryšec nádherný. Počátky spojení této rostliny s Vánocemi je možné hledat v Mexiku. Právě odtud pochází pověst z 16. století o chudé mladé dívce, která nemohla přinést Ježíškovi do chrámu Páně žádný dárek při oslavě jeho narození. Této dívce se zjevil anděl a řekl jí, aby natrhala obyčejný plevel rostoucí u cesty a položila ho před oltář v kostele. Plevel rozkvetl červenými květy a stal se vánoční hvězdou. V Mexiku pak od 17. století tuto rostlinu používali jako vánoční dekoraci františkáni. Tvar hvězdy na rostlině je symbolem betlémské hvězdy, červená barva značí krev, a tedy obětování Ježíše Krista.

Další typickou vánoční rostlinou je jmelí. To má symbolizovat vánoční štěstí a život. Jako magickou rostlinu ho uctívali údajně již pohané, kteří ji používali při nejrůznějších obřadech a rituálech. Protože má jmelí lepivá semena, lidé dříve věřili, že k sobě může slepit i dvojici osob a udržet mezi nimi vztah. Dnes je jmelí symbolem Vánoc a věří se, že v domě zajistí štěstí a požehnání. Pro vánoční svátky jsou dnes běžné i polibky pod jmelím. Tento vánoční zvyk pochází z Anglie. V této zemi je mužům dovoleno, že mohou pod jmelím dát polibek každé ženě, kterou pod ním potkají.  Každý polibek ale přitom znamená jednu utrhnutou kuličku z rostlinky. Poslední kulička značí poslední políbení, ovšem na jmelí musí zůstat do příštích Vánoc – to aby z domu neodešla láska. Tato tradice se praktikovala v Anglii již v období středověku, kdy se také rozšířila do Švýcarska, Německa a později i do našich zemí. Z území Rakouska je doložena zvyklost zavěšování jmelí nad štědrovečerní stůl, což mělo přinést bohatou úrodu v příštím roce. Rostlina se musela schovat do jara, kdy ji hospodář ze stejného důvodu zaorával do první brázdy na poli. Na území Polska se zase kravám dával pít odvar ze jmelí, aby dávaly příští rok dostatek mléka.

Jmelí se také objevuje ve staré křesťanské legendě, podle které měla dříve rostlina podobu statného stromu, z jehož dřeva měl Josef vyrobit kolébku pro malého Ježíška. Za třiatřicet let strom Římané porazili a jeho dřevo posloužilo na výrobu kříže, na němž Ježíš zemřel.

Parazitující rostlina má také své místo ve vánočních věšteckých snech. Pokud někdo ve snu spatřil jmelí s velkým množstvím bílých kuliček, měl se těšit v příštím roce na sňatek v rodině. Sen o zlatém jmelí předpovídá snadné a nečekané bohatství. Pokud ve snu visí jmelí nad vchodem do domu, symbolizuje to křtiny. Sen o suchém jmelí značí úmrtí v rodině.

I obyčejná třešňová větvička patří od pradávna k Vánocům. Třešňové květy symbolizují neposkvrněnou čistotu Panny Marie. Dle staré lidové legendy třešně rostly již v ráji. Třešňové větvičky byly v minulosti především předmětem vánoční magie. Zvyk věštění pomocí větví stromů má svůj původ v pradávných keltských rituálech – keltští druidové totiž věřili v magickou moc stromů. Třešňová větvička, která na Štědrý den rozkvetla, měla neprovdané dívce v příštím roce přivést ženicha. Větvičky, tzv. barborky, se musely uříznout ze stromu v den svaté Barbory, tedy 4. prosince. To však mělo určitá pravidla! Strom musel být starší deseti let a větvičku bylo nutné získat při prvním slunečním paprsku. Tak měla být zaručena její magická moc.