Historie anestezie aneb první operace v narkóze? Amputace končetiny v Praze určila směr moderního lékařství

Lékař Celestýn František Opitz, který zemřel v roce 1866 ve Vídni, jako první v Evropě provedl operaci - amputaci - v narkóze. Stalo se tak v únoru 1847 v pražské nemocnici Na Františku. Chybělo málo a mohl být prvním na světě. O čtyři měsíce ho totiž předběhl americký lékař William Morton.

Opitz se narodil v Heřmánkovicích u Broumova 25. února 1810. Ve svých 20 letech vstoupil do řádu Milosrdných bratří. V prvních letech praxe působil v řádové nemocnici ve Valticích. V roce 1845 se přemístil do Prahy do řádové nemocnice Na Františku.

Opitz se dlouhodobě zabýval tím, jak pacientům ulevit v bolesti. Do té doby bylo jedinou možností podat jim velké množství alkoholu. Chirurgie se přitom omezovala pouze na amputaci končetin, například do dutiny břišní se lékaři neodvažovali zasáhnout.

Prvopočátky anesteziologie přitom spadají už do starověku. V Egyptě a Sýrii používali lékaři odvary z opia a mandragory k potlačení bolesti. V tomto případě ale lze hovořit spíše o analgezii, tedy o potlačení prahu bolesti. Pacienti totiž v tomto případě zůstávali při vědomí 

V 16. století nastartoval příchod moderní anestezie objev analgetických účinků éteru a později objev medicinálních plynů kyslíku a oxidu dusného. První celkovou éterovou anestézii ale úspěšně demonstroval student lékařské fakulty Harvardské univerzity William Morton až v říjnu 1846 v Bostonu na pacientovi při extirpaci tumoru na krku.

Opitz se při své operaci také rozhodl použít éter. Několik let studoval jeho účinky a zkoušel ho na zvířatech. Přesvědčit vedení nemocnice, aby se metoda vyzkoušela na lidech, nebylo jednoduché. Tenkrát se věřilo, že bolest má pro člověka zvláštní význam, posiluje ho a je příležitostí k prokázání poslušnosti k Bohu.

Od první operace v narkóze v únoru 1847 provedl Opitz dalších 186 operací v narkóze. Vídeňská univerzita mu pak nabídla doktorská studia chirurgie, Opitz nabídku přijal a přesunul se do hlavního města mocnářství. Léčil císařskou rodinu a v roce 1866 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I.

Do konce 19. století se ale éter podával pomocí jednoduché nepřesné techniky a byl provázen řadou vedlejších účinků. Za prvního anesteziologa se proto považuje John Snow, osobní lékař královny Viktorie, který v roce 1853 podal jako anestetikum chloroform, konkrétně při porodu prince Leopolda II.

Konec 19. století přinesl také objev znecitlivujících účinků kokainu, zavedení aseptických postupů v chirurgii a zavedení prvního syntetického lokálního anestetika prokainu, které umožnilo rozvoj metod místního znecitlivění. Chirurgy poté začala být používána i bederní anestezie.