Termín se blíží, dohody nikde. Málokdo Trumpovi ještě věří, že to s cly myslí vážně

Zahraniční obchodníci i američtí zákonodárci si tak stále častěji kladou otázku: Myslí to Trump s termínem vůbec vážně?

„Můžeme si dělat, co chceme,“ prohlásil prezident minulý týden na adresu úterního termínu. „Můžeme ho prodloužit, můžeme ho zkrátit. Klidně bych ho zkrátil.“

Tato nejednoznačnost je typická pro Trumpovo druhé funkční období. Na jedné straně deklaruje tvrdou obchodní politiku, na druhé straně si ponechává prostor pro manévrování – a hraje si s nátlakem jako prostředkem k dosažení cílů. Od dubnového vyhlášení „Dne osvobození“, kdy Trump oznámil novou vlnu cel, se jednání se zahraničím často změnila v chaotickou podívanou bez výsledku.

Zatím jedinými oficiálně zmíněnými partnery pro nové dohody jsou Vietnam, Indie a Velká Británie. I zde jde spíše o rámcové dohody s obecnými přísliby, které se vyhýbají těm nejcitlivějším otázkám, jako jsou digitální daně nebo zemědělství. Samotné znění dohody s Vietnamem se stále dolaďuje, ačkoli Trump už na své síti Truth Social zveřejnil nové sazby cel.

Napětí eskaluje i kvůli tomu, že Trumpův tým – vedený ministrem financí Scottem Bessentem, ministrem obchodu Howardem Lutnickem a obchodním zástupcem Jamiesonem Greerem – nemá pravomoc zásadně snižovat nově nastavené tarifní bariéry.

Země tak často jednají bez jasných podmínek, a i když se jejich delegace dostanou ke stolu s americkými vyjednavači, často odcházejí zmatené, co vlastně Washington požaduje.

Trump opakovaně pohrozil, že začne rozesílat zemím dopisy s výší cel, která budou muset platit, pokud chtějí dál obchodovat s USA. Tento plán připomíná jeho jarní zavedení „recipročních cel“, které byly nakonec zmrazeny kvůli negativní reakci trhů.

Například japonský ministr obchodu Ryosei Akazawa se v červnu setkával s americkými představiteli téměř každý týden, ale krátce po poslední návštěvě Trump oznámil, že Japonsko nechce ustoupit v otázce rýže – a pohrozil mu clem až 35 %.

Zatímco Bílý dům ujišťuje, že Trump chce skutečně uzavírat dohody a napravovat obchodní nerovnováhy, zároveň přiznává, že dosažené dohody nejsou zárukou ochrany před budoucími cly – Trump může kdykoliv uvalit cla i kvůli jiným důvodům, například boji proti pašování fentanylu, jako to udělal u Kanady, Mexika a Číny.

„Oči jsou otevřené – i dosažená dohoda neznamená ochranu před cly,“ varuje Wendy Cutlerová, bývalá vyjednavačka a nyní expertka v Asia Society Policy Institute.

Bývalí Trumpovi spolupracovníci popisují celou situaci jako kombinaci tlaku, taktiky a divadla. „Je to celé hra,“ říká jeden z insiderů. „Ten termín je falešný. Je to milník v tomto divadelním představení – a přesně tam teď jsme.“

Trump podle pozorovatelů stále doufá, že vyjedná ústupky, které chce, a pokud je nedostane, jednání klidně přeruší nebo odejde. Ale ve většině případů chce skutečně dohodu. Jenže, jak podotýká jeden zdroj z Bílého domu: „On prostě tu hru miluje příliš.“

Zatímco investoři i mezinárodní partneři čekají na rozhodující dny, Trump dál udržuje nejistotu – a potvrzuje, že jeho styl vládnutí je spíš improvizace než strategie.