New York - Sobotní projev prezidenta Václava Klause na 65. zasedání Valného shromáždění OSN. Text prezident zveřejnil na svém webu.
Pane předsedo,
dovolte mi, abych Vám hned na počátku pogratuloval ke zvolení do velmi významné pozice nejvyššího funkcionáře 65. zasedání Valného shromáždění OSN.
Vážení delegáti, dámy a pánové,
mám tu čest zde dnes reprezentovat Českou republiku, zemi v centru Evropy, zemi, která se od počátku intenzivně účastní aktivit OSN a která v tom bude jistě pokračovat i v budoucnu. Je v našem zájmu, aby tato organizace zůstala vysoce respektovaným fórem přispívajícím prosperitě, stabilitě a mírovému řešení konfliktů dnešního světa. Aktivně se účastníme práce v celé řadě organizací OSN a čeští vojáci a experti se již celá desetiletí zúčastňují mírových misí OSN.
Jak zde bylo během uplynulých dnů mnohokrát zopakováno, dnešní svět se velmi liší od světa roku 1945, kdy bylo OSN založeno 51 státy, mezi nimiž byla i naše republika. Dnes je jich 192. To není pouze kvantitativní změna, je to mnohem více. Jsme přesvědčeni o tom, že se odpovídajícím způsobem musí změnit i struktura této organizace. Zejména se musí reformovat Rada bezpečnosti, aby věrněji odrážela geopolitickou, ekonomickou a demografickou realitu počátku 21. století. Je frustrující, že diskuse o těchto změnách probíhají už 16 let bez výsledku. Je na čase, aby přinesly konkrétní výsledky a Česká republika je připravena je podpořit.
Změny tohoto typu nutné jsou, ale – na druhé straně – něco musí pokračovat beze změn. Nemyslím si, že OSN musí hledat nějakou svou novou misi. Cíle OSN by měly zůstat takové, jaké byly definovány původní Chartou OSN:
- udržovat mezinárodní mír a bezpečnost- rozvíjet přátelské vztahy mezi zeměmi- zabezpečovat mezinárodní spolupráci při řešení mezinárodních konfliktů.
Spojené národy by se od těchto principů neměly odchýlit. Neměly by hledat alternativní či náhradní projekty k těm, které jsou zaměřeny na zvyšování míru, svobody a demokracie. Měly by zůstat mezivládní platformou, založenou na pluralitě názorů svých členských států a na vzájemném respektu k jejich občas se lišícím pozicím.
Dovolte mi dotknout se stručně dvou témat představujících část dnešní agendy OSN.
Prvním z nich je světová ekonomická krize a metody, jak ji překonat. Obávám se, že se pohybujeme špatným směrem. Protikrizová opatření, která byla navrhována a částečně již implementována, vycházela z předpokladu, že krize byla selháním trhů a že správnou cestou, jak z krize vyjít, je větší regulace trhů. To je předpoklad chybný. Není možné předejít jakékoli další krizi tím, že budeme zavádět trhy ničící makroekonomické zásahy a nové typy regulací, jak se to děje právě teď. Pouze je možné trhy zničit a spolu s nimi i možnosti pokračování ekonomického růstu a zajišťování prosperity vyspělých i rozvojových zemí.
Řešením této či jakékoli další krize není ani zvyšující se protekcionismus a je dobře, že se v tomto smyslu většina států zatím chovala velmi racionálně. Řešením není ani zavádění více byrokracie, ani vytváření nových státních nebo supranacionálních institucí, ale ani pokusy zavádět „global governance“. Naopak. Mezinárodní organizace, včetně Spojených národů, by měly snižovat své výdaje, zmenšovat počet svých úředníků a ponechat řešení na vládách členských států, které jsou občanům těchto zemí přímo zodpovědné.
Rozvojovým zemím by nemělo být bráněno usilovat o ekonomický růst. Potřebují přístup k zahraničním trhům a potřebují svobodný obchod. Přesně před rokem jsem na tomto jednání zdůrazňoval, že musíme brát ohled na náklady a výnosy našich rozhodnutí. Rozvojové země nesmí být nuceny souhlasit se stále více ambicióznějšími cíli v boji s klimatickými změnami, navíc v situaci, kdy samy vyspělé země tyto cíle neplní.
OSN nemá mít všezahrnující agendu. Nemá se přesouvat od politických témat k „vědeckým“. OSN zde není od toho, aby určovala, co je a co není věda, ale je tu od toho, aby vedla členské státy k racionální, argumenty podložené debatě o politických tématech. Nejškodlivější politickou debatou, které jsme v posledních několika letech svědky, je debata o klimatu a o globálním oteplování.
Neměli bychom rezignovat na elementární hodnoty a principy, které většina z nás zastává a to mne vede k druhému tématu, které chci dnes zmínit – k tématu nešíření nukleárních zbraní. V dubnu tohoto roku Česká republika hostila důležitou událost, při které prezidenti Ruské federace a Spojených států amerických podepsali „Smlouvu mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací o podmínkách dalšího snížení a omezení strategických útočných zbraní“ neboli „New START Treaty“. Tuto smlouvu považujeme za důležitý krok vpřed a za jasný signál učinit náš komplikovaný svět bezpečnější. Doufejme, že brzy dojde k dalším krokům v tomto směru.
Nepolemizujeme s právem jakékoli země užívat jadernou energii pro mírové účely, ale musí to být činěno zodpovědným způsobem. Není možné, aby některé země ignorovaly domluvené a respektované mezinárodní standardy, aby ohrožovaly stabilitu svých regionů a aby zvyšovaly riziko šíření nukleárních zbraní.
Spojené národy jsou unikátním fórem, v němž jsou zastoupeny jak malé, tak velké země. Jsou to země s různými politickými, ekonomickými a sociálními systémy, s různými sousedy, s různou historickou zkušeností a geopolitickou pozicí a – co je možná nejdůležitější – s různou úrovní HDP, bohatství a ekonomického rozvoje. Přesně to dělá OSN unikátní a nenahraditelnou institucí.
Místo, aby se OSN stále více stávalo zdrojem finančních prostředků pro různé, často velmi sporné nevládní organizace, které se – bez jakékoliv povinnosti skládat účty a bez jakékoliv kontroly – snaží profitovat z aktivit OSN, mělo by OSN usilovat o to, aby bylo účinnou organizací reprezentující státy a jejich občany. Úlohou OSN není usilovat o globální vládnutí a tím méně o to, aby v něm hrálo centrální roli. OSN existuje primárně proto, aby posilovala přátelské vztahy mezi svými členy a aby hledala řešení problémů, které se nedají uzavřít do národních hranic.
Přeji Vám, pane předsedo, úspěch ve Vašem fungování a chtěl bych Vás ubezpečit, že Česká republika bude i nadále aktivním členem OSN.
Václav Klaus, hlavní sídlo Organizace spojených národů, New York, 25. září 2010
Související
Události Petra Nutila: Novoroční boj o euro, oddávající Babiš a Rajchl lanaří Vémolu
Václav Klaus kvůli euru školí "laika" Pavla. Mluví o obrovském útoku na Česko
Aktuálně se děje
před 23 minutami
NATO má po 10 letech nové vedení. Rutte nahradil Stoltenberga
před 59 minutami
Lavrov vyzval Západ, aby si nezahrával s Ruskem. Varoval před připojením Ukrajiny k NATO
před 1 hodinou
Hizballáh vrací úder. Útočí na ozbrojené jednotky v izraelském městě
před 2 hodinami
Sok-jol vzkazuje KLDR: Den, kdy použijete jaderné zbraně, bude váš poslední
před 2 hodinami
Izraelská armáda vyzvala k okamžité evakuaci jižních předměstí Bejrútu
před 2 hodinami
Západu se útok na Libanon nelíbí. Na poslední chvíli ho zkoušel zastavit
před 4 hodinami
Teplejšího počasí se ještě dočkáme, jen tak se ale nevrátí
včera
Izraelská armáda zahájila pozemní útok na Libanon
včera
Prezident Pavel na žádost Fialy odvolal Bartoše
včera
Piráti schválili jasnou většinou odchod z vlády
včera
Svět je bezpečnější po smrti vůdce Hizballáhu Nasralláha, prohlásil Blinken
včera
Stoltenberg: NATO by se nemělo nechat zastrašit Putinem
včera
Kreml ostře odsoudil zabití vůdce Hizballáhu Nasralláha
včera
Budete toho litovat, vyhrožuje Írán Izraeli
včera
Izraelská armáda se připravuje na pozemní invazi do Libanonu
včera
Rusko údajně odrazilo šest dalších ukrajinských pokusů o dobytí jeho území
včera
Do Sýrie uprchlo před izraelskými leteckými útoky už sto tisíc lidí
včera
NATO bude mít novou základnu ve Finsku. Založí ji vedle hranic s Ruskem
včera
Obrana neopravila nedostatky z dřívějších kontrol NKÚ. Může za to covid a nedostatek financí, reaguje resort
včera
Co Nassraláhova smrt udělá s Blízkým východem? Hrozí „svatá válka“ na obranu Libanonu
Smrt šéfa Hizballáhu Hassana Nassraláha vyvolala další růst napětí v regionu Blízkého východu. Izrael sebral Teheránu kus důležitého vlivu a lze očekávat, že se Íránci budou chtít pomstít. Zároveň stále není jasné, jak zareagují jiné arabské země – ne kvůli válce Izraele s Hizballáhem, ale kvůli napadení suverénního Libanonu.
Zdroj: Jakub Jurek