NÁZOR: Co stojí za afghánským nezdarem? Známý politolog upozornil na přehlížený aspekt

Více schůzek, méně rozhodování

Americký zahraničněpolitický aparát se tak podle politologa proměnil v dinosaura, který má velké tělo, ale malý mozek a představuje byrokratickou instituci, kde úkony nahrazují skutečnou politiku. "Čím více máte schůzek, mít méně efektivní se organizace stává," podotýká Zakaria.

Autor komentáře zmiňuje názor Francese Townsenda, který působil jako poradce pro otázky domácí bezpečnosti prezidenta George W. Bushe, že američtí představitelé trávili na schůzkách dlouhé hodiny, což si vyžádalo svou daň. Cenný čas byl stráven hovory, nikoliv rozhodováním, vše se omezovalo na nejnižšího společného jmenovatele, příprava na jednání a zápisy z nich se stávaly náhradou za rozhodnou akci, shrnuje Zakaria. Zmiňuje i poznámku listu Wall Street Journal, že příprava na odchod z Afghánistánu znamenala měsíce schůzek, přesto americké vládní instituce neměly příliš instrukcí, jak se přichystat na předání moci v zemi.

Spojené státy vedly i studenou válku za pomocí rozsáhlé byrokracie, ale ta tehdy byla překvapivě užitečná a efektivní, což platilo především o jejích nejvyšších patrech, míní politolog. Připomíná, že Národní bezpečnostní rada, kterou vytvořil Henry Kissinger, až do roku 2000 nečítala více než 50 osob, avšak následně se dvojnásobně rozrostla, což se opakovalo během prezidentství George W. Bushe a Baracka Obamy. Donald Trump ji sice částečně zeštíhlil, avšak Joe Biden počet členů znovu navýšil na zhruba 350, nepočítaje různé zástupce, podotýká Zakaria. Dodává, že orgán má nyní mnoho úrovní a složitou strukturu.

Čím víc se organizace rozrůstají, tím více úrovní získávají, díky čemuž je těžší jejich řízení, konstatuje autor komentáře. Jako příklad dává americké ministerstvo obrany, jehož velikost a složitá struktura jsou zarážející.

"S každoročním rozpočtem přes 700 milionů dolarů jde zřejmě o nejrobustnější byrokracii na planetě," píše politolog. Upozorňuje, že v posledních dvou dekádách zaznamenala masivní růst a podle experta z Newyorské univerzity Paula Lighta se za uplynulých 22 let počet osob v pěti nejvyšších úrovních Pentagonu rozrostl z 363 na 870, na úrovni asistentů se počet zaměstnanců zvýšil ze 193 na 629 a celé ministerstvo dnes čítá 33 byrokratických úrovní.

Skeptické názory zapadly

Ve velkých organizacích je pozornost věnována spíše chodu byrokracie než skutečnému rozhodování, domnívá se Zakaria. Podotýká, že informace bývají zpravidla výhradně generovány zevnitř, s jinými se příliš nepracuje, a tato skutečnost může vysvětlit zřejmě nejvíce zarážející aspekt intervence v Afghánistánu, tedy že americká vláda po 20 let namlouvala sobě i světu, že v zemi dochází ke skutečnému pokroku a že afghánská armáda je stále silnější a efektivnější.

 "Dnes, když je selhání této politiky evidentní, všichni byrokraté ve Washingtonu se zuřivě dušují, že právě oni (situaci) chápali správně," pokračuje politolog. Zmiňuje však po dvě desetiletí opakovaná tvrzení Pentagonu: Generál William Caldwell například v roce 2011 uvedl, že afghánská armáda, za jejíž výcvik odpovídal, je nejlépe vycvičená, nejlépe vybavená a má nejlepší vedení, což se bude pouze zlepšovat. O dva roky později generál Mark Milley, zástupce velitele amerických sil v Afghánistánu, zase prohlásil, že dokud budou afghánské bezpečnostní složky pokračovat ve své činnosti, je ohledně výsledku války optimistický. Jako úspěch bylo prezentováno také navýšení počtu vojáků v letech 2009-2012 za Obamova prezidentství, ačkoliv již v roce 2015 ovládal Tálibán nejrozsáhlejší území od začátku války.   

Mnozí insideři si sice uvědomovali, že afghánská mise je odsouzena k nezdaru, ale jejich názor v rámci byrokracie zapadl, vysvětluje Zakaria. Zmiňuje sérii reportáží listu Washington Post zvanou Afghanistan Papers, kdy američtí představitelé v soukromí připouštěli svou skepsi, přestože oficiální výklad zůstával optimistický. Odkazuje též na svědectví poradce pro boj s povstalci Boba Crowleyho v rámci vládního šetření, že veškerá data o Afghánistánu byla pozměňována, aby šlo prezentovat co nejlepší obraz.

Názory z vnějšku nebyly příliš brány v potaz, jako například ten analytika Michaela O’Hanlona, který upozorňoval, že afghánská armáda přichází ročně o 20-30 % mužů kvůli dezercím a ztrátám, uvádí autor komentáře. Připomíná, že Zvláštní generální inspektor pro obnovu Afghánistánu zase opakovaně poukazoval na problém neexistujících vojáků, stejně jako alarmující zjištění agentury AP, že afghánské bezpečností složky nečítaly oficiálně udávaných 300 tisíc, ale pouze 120 tisíc příslušníků.   

První fázi odchodu z Afghánistánu tak Zakaria označuje za neúspěch, avšak vyjadřuje naději, že druhá fáze, tedy evakuace desítek tisíc Američanů a Afghánců, může být úspěšná. Přiznává, že zatím to ale vypadá na chaotickou evakuaci, která nebyla provedena rychle a efektivně. Bidenova administrativa může ještě sjednat nápravu, ale měla by přestat pořádat schůze a začít jednat, apeluje závěrem komentátor.