Írán je další v řadě? Politolog upozornil na problém zahraniční politiky USA

Stále větší zmatek

Vše se mění jak rychlé písky a Trump minulý týden americké vojenské angažmá v uvedeném regionu dramaticky eskaloval, když nařídil úder na nejdůležitějšího íránského vojenského velitele a vyslání dalších vojáků, konstatuje Zakaria. Pokládá otázku, zda tato blízkovýchodní politika dává vůbec smysl.

"Je to stále zmatenější," píše politolog. Upozorňuje, že v době, kdy Trump rychle stahoval jednotky z oblasti, kterou nazval "krví nasáklé písky", vyslal další 3 tisíce vojáků do Saúdské Arábie s odkazem, že království za to dobře zaplatí, navíc jen pár týdnů poté obrátil a část amerických vojáků v Sýrii ponechal, údajně kvůli tamním ropným polím.

Jakoby toto samo nebylo dostatečně nejasné, po likvidaci íránského generála Kásima Sulejmáního Trump varoval Teherán, že v případě jakéhokoliv útoku na americké cíle bude čelit "velmi rychlé a velmi tvrdé" odvetě, uvádí komentátor. Dodává, že Írán sice následně zaútočil na dvě irácké základny, kde se nacházejí americké jednotky, ale prezident prakticky nic neučinil a oznámil, že Teherán zjevně "ustupuje".

"Jsem rád, že si Trump vybral deeskalaci, ale to nemění skutečnost, že (prezident) opět obrátil," pokračuje Zakaria. Za problém Trumpovy zahraniční politiky nepovažuje žádnou konkrétní akci - zabití Sulejmáního lze podle něj ospravedlnit jako odvetu za íránské provokace -, ale to, že jeho politika je převážně impulzivní, zbrklá, neplánovaná, nekonsistentní a často vede k chaosu a zmatkům.

Trump se neobtěžoval koordinovat postup s vládou Iráku, na jehož území k likvidaci Sulejmáního došlo, a poté, co tato vláda protestovala a vznesla požadavek, aby američtí vojáci opustili zemi, jí šéf Bílého domu pohrozil sankcemi a případný odchod podmínil vysokou platbou za vybudovanou leteckou základnu, připomíná politolog. Za výsledek Trumpovy politiky, která měla zmenšit vliv Íránu, paradoxně označuje možný odchod amerických sil z Iráku, což bylo ve skutečnosti dlouholetým íránským cílem.

Nejde pouze o Blízký východ

Írán není izolovaný případ, zdůrazňuje Zakaria. Poukazuje, že Trump začal svou politiku vůči Severní Koreji hrozbami "ohněm a zlobou, jaké svět neviděl" a zesměšňováním tamního vůdce Kim Čong-una coby "rakeťáka", ale brzy začal mluvit o své nepokryté slabosti pro Kima a vzájemném "románku".

Šéf Bílého domu dokonce učinil bezprecedentní ústupek v podobě tří osobních setkání s diktátorem, uvádí komentátor. Kritizuje, že Trump stále doufá v dohodu, navzdory všem náznakům, že Kim nemá zájem, udržuje svůj jednostranný "románek" a zlehčuje brutalitu a teror severokorejského režimu, které prakticky nemají obdoby.

Trump sice varoval, že pokud nebude severokorejský kurz zastaven, svět bude čelit katastrofální situaci, přičemž zmiňoval nebezpečí výbuchu v regionu, ale KLDR ve skutečnosti pokračuje ve své cestě, upozorňuje Zakaria. Připomíná, že Kim nedávno slíbil představení nové strategické zbraně, na což Trump prakticky nereagoval a není jasné, zda kvůli svému zděšení, či naopak celkovému optimismu.

"Nebo si vezměme Čínu," pokračuje politolog. Připomíná, že Trump se zaměřil na pochybné čínské obchodní praktiky a slíbil dotlačit zemi ke skutečným reformám - například ukončení či alespoň zmírnění státních dotací pro tamní firmy, upřednostňování místních společností a krádeží duševního vlastnictví - skrze cla, o kterých tvrdil, že zůstanou v platnosti, než bude dosaženo velké dohody o těchto otázkách, ale pak náhle oznámil provizorní úmluvu, která většinu z nich opomíjí.  

Zdá se, že ve skutečnosti byla uzavřena známá obchodní dohoda, v rámci které se Peking zavazuje nakupovat více amerického zboží, o níž Čína usilovala od samotného začátku, konstatuje politolog. Dodává, že nyní není jasné, proč vlastně musely Spojené státy nést břemeno cel, které platí američtí spotřebitelé.

"Trump nemá zahraniční politiku. Má sérii instinktů - izolacionismus, unilateralismus, agresivitu - a některé jdou proti sobě," míní Zakaria. Naznačuje, že mnohé z nich se aktivují v momentech, kdy prezident dospěje k názoru, že vypadá slabě a hloupě, načež jsou aplikovány bez konzultací a následně obhajovány kývači, kteří veškeré prezidentovy kroky podporují se severokorejským entusiasmem, bez ohledu na jejich nesourodost.

Spojené státy učinily mnoho zahraničněpolitických chyb, ale v posledních desetiletích se držely v zásadě pečlivého rozhodovacího procesu, který zahrnoval konzultace se spojenci a usiloval o konzistentnost a ucelenost politiky, tvrdí politolog. Dodává, že tato tvrdě budovaná pověst je nyní likvidována v jedné světové oblasti za druhou.