Otevírá se cesta k míru na Blízkém východě? Politolog krotí optimismus

NÁZOR - Mnozí komentátoři oprávněně vítají mírovou dohodu mezi Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Izraelem, konstatuje politolog a spisovatel Ezzedine Fishere v komentáři pro server Washington Post. Bývalý egyptský diplomat uznává, že není běžné vidět signály urovnání mezi Araby a Izraelci.

Hořká pachuť dobrých zpráv

Mezilidské kontakty, přímé lety mezi Tel Avivem a arabskými metropolemi, partnerství mezi firmami a výhled na vládní spolupráci, počínaje bojem s koronavirem, vyjmenovává politolog změny, které považuje za tolik potřebné v regionu, kde jsou smutnou normou projevy extrémní nenávisti a vyloučení.

"Jako v případě všech dobrých zpráv na Blízkém východě však budou mít tyto signály zřejmě krátký život a zanechají nám hořkou pachuť," obává se Fishere. Domnívá se, že pod mírovým pozlátkem posilují uzavřené dohody čtyři zhoubné problémy, které nakonec převáží současnou vřelost mezi arabskými vládami a Izraelem.

Zaprvé, tyto "Abrahámovské dohody" neukončují blízkovýchodní konflikt, upozorňuje bývalý diplomat. Vyzdvihuje, že Spojené arabské emiráty a Bahrajn sice neměly s Izraelem diplomatické styky, ale zároveň s ním nebyly v konfliktu a ve skutečnosti s ním v tichosti dlouhé roky spolupracovaly.

Skutečné konflikty v regionu probíhají v Jemenu, Sýrii, Libyi a Libanonu, kde Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie podporují skupiny bojující proti uskupením podporovaným Katarem, Tureckem a Íránem, vysvětluje politolog. Dodává, že aktuální "mírové dohody" nikterak nepřiblížily konec těchto konfliktů a naopak je dál prohlubují, jelikož spojenectví Izraele, Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie proti Íránu bude otevřenější než dříve.

"Jinými slovy, tyto dohody otevírají dveře Izraeli, aby se stal plnohodnotnějším partnerem v boji států Perského zálivu proti Íránu a občas i Turecku," pokračuje Fishere. Druhý problém vidí v tom, že normalizace vztahů mezi Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Izraelem bez mírové smlouvy mezi izraelskou vládou a palestinskou samosprávou dále podrývá výhled na řešení izraelskou-palestinského konfliktu prostřednictvím vzniku palestinského státu.      

Široké uznání Izraele ze strany arabských zemí a výhled na spolupráci a obchodní partnerství byly jednou z posledních pobídek pro izraelské politiky, aby činili územní ústupky ve vztahu k oslabeným Palestincům, upozorňuje autor komentáře. Připomíná, že myšlenkou Arabské mírové iniciativy z roku 2002 byl právě příslib plné normalizace vztahů s Izraelem a začlenění do regionu výměnou za opuštění území, která Izrael okupuje od roku 1967.

Státy Perského zálivu ale nedemonstrovaly, že tuto normalizaci myslí vážně, a to ve chvíli, kdy podobný krok mohl převážit poměr sil na izraelské politické scéně ve prospěch územních ústupků, soudí Fishere. Deklaruje, že nyní je na takovou demonstraci pozdě, protože izraelský premiér Benjamin Netanjahu a jeho stoupenci mohou přesvědčivě tvrdit, že Izrael žádné ústupky činit nemusí a stejně dosáhne uznání ze strany arabských zemí.

Oslabí bezpečnost všech

Zjevným výsledkem je podle politologa větší izraelská podpora - či alespoň tolerance - současného stavu, který se ubírá po problematické cestě vedoucí k apartheidu. Z toho vyplývá třetí problém, za který Fishere označuje možnost, že hluboký pocit zrady podnítí další radikalizaci Palestinců.

"Ti liberálněji orientovaní postupně nahradí sen o státnosti lidskoprávním hnutím usilujícím o rovná práva pro všechny, kteří žijí pod izraelskou kontrolou, což zřejmě dále prohloubí izraelsko-palestinský konflikt," míní vysloužilý diplomat. Obává se, že ti méně liberální Palestinci se utvrdí v představě, že ozbrojený odpor představuje jedinou cestu, přičemž stoupenci skupin jako Hamás, Islámský džihád a Hizballáh již upozorňují na značný rozdíl v dnešním postavení palestinské samosprávy a Tálibánu, jehož zástupci jednají s americkým ministrem zahraničí o budoucnosti Afghánistánu.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Normalizace vztahů s Izraelem také prohloubí propast mezi politiky a obyvatelstvem arabských zemí, domnívá se politolog. Připomíná, že tamní veřejné mínění bylo vždy protizraelské a arabské režimy jej často samy přiživovaly, aby odvedly pozornost od vlastních selhání, ale později, kdy tyto režimy cítily, že potřebují Izrael uznat, svazovalo jejich postup právě nepřátelství, které u svých obyvatel zasely.   

Podpora Palestinců - pocit, že musí přijít dohoda o vzniku palestinského státu - těmto režimům poskytoval potřebný fíkový list, bez kterého je normalizace vztahů s Izraelem chápána místním obyvatelstvem jako otevřená zrada, a to nejen Palestinců, ale také arabských zájmů a důstojnosti, uvádí autor komentáře. Soudí, že toto se přidá k existující frustraci z nerovnosti, korupce a etnické či náboženské diskriminace a oslabí stabilitu arabských režimů.

"Pokud Spojené arabské emiráty a Bahrajn zázračně nepromění svou normalizaci (vztahů) s Izraelem v širší proces, který oživí Arabskou mírovou iniciativu a přiblíží Palestince a Izraelce k řešení na bázi dvou států, oslabí tyto dohody nakonec bezpečnost všech hráčů na Blízkém východě," bojí se Fishere.

Související

Golda Meirová Rozhovor

Před 55 lety vedla Izrael poprvé žena. Meirová paradoxně slavila úspěchy spíše v zahraničí, upozorňuje Zouplna

Golda Meirová, první a prozatím poslední premiérka Izraele, nastoupila do čela vlády před 55 lety, 17. března 1969. Přestože izraelská politická scéna ženám ve vysokých funkcích nikdy nepřála, Meirová byla kompromisním kandidátem, který garantoval kontinuitu a stabilitu, vysvětluje Jan Zouplna v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na moderní dějiny Blízkého východu, který působí na Orientálním ústavu Akademie věd, také připomíná, že situace byla pro Meirovou nezáviděníhodná, ostatně po dlouhou dobu byla považována za úspěšnou spíše v zahraničí než doma. Dodává, že šlo také o posledního izraelského politika, který dokázal zastávat velmi nekompromisní pozice v izraelsko-arabském konfliktu, aniž by ztratil sympatie západní veřejnosti. 

Více souvisejících

Izrael spojené arabské emiráty bahrajn palestina

Aktuálně se děje

před 14 minutami

před 15 minutami

Nikol Pašinjan, arménský premiér

Svět je na pokraji další války. Spor mezi Ázerbájdžánem a Arménie se vyostřuje

Pokud Arménie odmítne ustoupit v jednáních s Ázerbájdžánem ohledně navrácení některých území, která kontroluje od 90. let minulého století, hrozí vypuknutí války. Uvedl to arménský premiér Nikol Pašinjan během setkání s obyvateli příhraničních obcí v regionu Tavuš na severovýchodě země poblíž hranic s Ázerbájdžánem.

před 47 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Volby prezidenta RF 2024

Golos: Volby v Rusku byly největší podvod v dějinách země

Ruské nezávislé hnutí Golos (v překladu Hlas), které monitoruje dodržování práv voličů a volebních pravidel, označilo prezidentské volby v Rusku za "nejpodvodnější a nejzkorumpovanější v historii země." Jejich vítězem byl vyhlášen úřadující šéf Kremlu Vladimir Putin, který získal téměř 90 procent odevzdaných hlasů.

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 5 hodinami

včera

včera

včera

včera

Z filmu Svědkové Putinovi.

Filmy o Putinově Rusku a jeho agresi u příležitosti prezidentských (ne)voleb

O víkendu v Rusku proběhly prezidentské volby, jejichž průběh by se pro Putinovu opozici dal přirovnat k boji s větrnými mlýny. Vladimir Putin prezidentské křeslo obsadí již popáté. Kdy jindy si tak připomenout sérii filmů, které dohromady tvoří portrét novodobého diktátora, jeho vlivu na Rusko a připomínají, jak lehce je moc zneužitelná. Většinu z titulů snadno naleznete na streamovacích platformách.

včera

včera

včera

včera

včera

Česko jako postsovětský satelit? Americký deník upravil titulek článku o munici pro Ukrajinu

Americký deník Wall Street Journal po vlně příspěvků na sociálních sítích upravil titulek článku, v němž se věnuje české iniciativě, jejímž cílem je získání dělostřelecké munice pro Ukrajinu, která už přes dva roky čelí ruské agresi. 

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy