Černobyl po 38 letech od výbuchu není mrtvou zónou. Životu se v okolí daří

Výbuch v dubnu 1986 doprovázel mohutný únik radioaktivity, který zasáhl rozlehlou oblast v okolí elektrárny i v sousedním Bělorusku. Tamní úřady evakuovaly zónu, kde do té doby žilo 20 tisíc lidí, a vytvořily v ní rezervaci o ploše 2160 čtverečních kilometrů.

Do okolí jaderné elektrárny před válkou na Ukrajině ročně zavítaly tisíce lidí, vzhledem ke zbytkové radioaktivitě se ale do uzavřené zóny bez průvodce stejně dostat nešlo. Radiace je v některých místech tak vysoká, že by vás mohla zabít. Na místě tak žije jen několik starousedlíků, kteří odmítli opustit své domovy a zatím nezemřeli na nemoci z ozáření, a řada zvířat.

U Černobylu se daří losům, jelenům, kancům a vlkům. Podle expertů se jim daří nikoli díky nějaké nadpřirozené mutantí supersíle, nýbrž proto, že radioaktivní zóna nyní působí jako jakási přírodní rezervace.

Dosavadní četná zkoumání účinku černobylského radioaktivního spadu na okolní prostředí přinesla rozporné výsledky. Zatímco jedna bádání zjistila, že místní divoká zvěř utrpěla, jiná našla důkazy, že se jí daří, pravděpodobně díky tomu, že zakázaná zóna - zbavená lidí - se "vlastně stala přírodní rezervací", říká ekolog Missourské univerzity Michael Byrne, hlavní autor příslušné odborné studie.

V zakázané zóně se daří zejména vlkům. Hustota jejich populace v tomto regionu je podle odhadů sedmkrát vyšší než v přilehlých oblastech. Vědci očekávají, že vzhledem k této husté populaci se někteří vlci narození v zakázané zóně rozptýlí do přírody v okolí, protože v jedné oblasti může být jen určitý počet predátorů.

Vědci v běloruské části zakázané zóny sledují díky GPS obojkům 14 vlků - 13 dospělých starších dvou let a jednoho mladšího ve věku jednoho až dvou let. "Žádný z těch vlků nesvětélkuje - všichni mají čtyři nohy, dvě oči a ocas," ujišťuje vedoucí výzkumu z Missourské univerzity.

Výzkumníci zjistili, že zatímco starší vlci zůstávají uvnitř zóny, ten mladý se vydává daleko za její hranice. Zhruba tři měsíce poté, co vědci začali pohyb vlků sledovat, začal "mladík" neustále běhat mimo domovskou oblast. Během 21 dnů se zvíře dostalo až 300 kilometrů mimo zónu. Protože zařízení GPS v obojku přestalo fungovat, experti nemohli určit, zda se zvíře nakonec do zakázané zóny vrátilo.