Britové izolováni od Evropy. Mohou za Brexit události více než 100 let staré?

Mocenská pozice Velké Británie utvářená především v průběhu 19. století byla naprosto výjimečná. Koloniální panství Britů zahrnovalo takřka jednu třetinu zemského povrchu. Spojené království ovládalo Indii (tzv. Perla britského impéria), Kanadu, Austrálii a pás zemí přes celý africký kontinent od Egypta až po Jižní Afriku, dálestrategické okolí Suezského průplavu atd. Kolonie byly zdrojem bohatství královské moci a britští politikové neměli ambice se angažovat v evropské politice více než je nezbytně nutné.

Historický pocit nadřazenosti?

Postavení Velké Británie jakožto nejbohatší a nejsilnější velmoci před 1. světovou válkou bylo opravdu nezpochybnitelné. Londýn byl v 19. století nejdůležitějším obchodním centrem na světě, dokud ho nevystřídal New York právě z důvodu výsledků světových válek, a Britové sami cítili výjimečnost svého postavení ve světě. Historické paralely jsou vždy ošidné, ale dost možná právě tento pocit exkluzivity oproti ostatním evropským národů Brity přivedl k Brexitové blamáži.

Reálně ještě k ničemu nedošlo a jedna z nejstabilnějších zemí světa se potýká s obrovskými problémy: paralyzovaná politická scéna, odchod řady firem a za vše mluví čtvrtinový (!) pokles hodnoty měny. Za výsledkem jistě nestojí jen minulost, ale vezmeme-li v potaz, že pro Brexit se vyslovili zejména starší konzervativní obyvatelé země, tak to ledacos napovídá.

Historický pocit nadřazenosti Britů má své dějinné okolnosti. Zásadní je celá koloniální otázka. Řada historiků je přesvědčena o tom, že právě koloniální expanze proměnila Evropu ze světové periferie uvězněné v úskalích středověké mentality řízené náboženskými dogmaty na ekonomického a dnes spíše kulturního hegemona světa. Stála za tím jediná věc a tím byl obchod, který byl pro ekonomicky smysluplné využití kolonií klíčovou činností. S důrazem na obchod a zisk se nastartovaly kola přerodu z tradiční na moderní společnost. A jak všichni vědí, v tomto procesu byli Britové na cílové pásce první.

Břímě bílého muže

Provoz kolonií však kladl před Impérium problematické otázky? Bylo morální ovládat rozsáhlá cizí území? Pro vnímání problému britskými kolonialisty se vžila fráze „břímě bílého muže.“ Přestože ekonomické centrum v Londýně se těšilo z obrovských zisků z kolonií, zároveň vyžadovalo řadu investicí. Kolonialisté budovali v technologicky méně vyspělých zemích dopravní, správní i vzdělávací infrastrukturu. Pro mnoho Britů zejména vojáků a úředníku znamenala práce v dalekých koloniích komplikace se stěhováním do zcela jiného prostředí.

Civilizační mise, kterou kolonialisté vykonávali, byla vnímána jako náročný úkol (břímě). Stoupající potřeba na investice do kolonií ve 20. století, byla také jednou z příčin, proč se koloniální říše rozpadla. Politici v Londýně si totiž začali pokládat otázku, jestli investice do kolonií nejsou větší, než do „vlastního území.“ A jak se posléze ukázalo, snahy o vývoz britského pojetí civilizace bez ohledu na dosavadní kulturu a tradice v koloniích, nedopadlo příliš úspěšně, o čemž dnes vypovídá například migrační krize.

Celá situace nevyhnutelně vedla k pocitu nadřazenosti Britů nad ostatními. A je otázkou, jestli právě tento pocit, historicky založený na reálných úspěších, nezanechal vzpomínku na svou důležitost, kterou rovnostářská Evropská unie nikdy nemohla naplnit. Ať již byly příčiny jakékoliv, výsledek se aktuálně ostrovnímu království vůbec nevyplácí.