ROZHOVOR: 65 let od založení Evropského hospodářského společenství míra integrace překonala očekávání tehdejších politiků, uvádí politolog Kovář

Před 65 lety byla výrazně prohloubena integrace evropského kontinentu prostřednictvím smluv o Evropském hospodářském společenství (EHS) a Evropském společenství pro atomovou energii (EUROATOM). Jejich podpis z 25. března 1957 přiblížil v rozhovoru pro EuroZprávy.cz politolog Jan Kovář. Zástupce ředitele výzkumu na pražském Ústavu mezinárodních vztahů například upozorňuje, že ekonomická integrace nebyla vnímána jako cíl sám o sobě, ale rovněž jako nástroj pro zachování míru. Stejně tak podotýká, že v některých oblastech společný evropský projekt je nyní dál, než v padesátých letech očekávali jeho architekti.

Římské smlouvy nebyly prvním velkým projevem západoevropské integrace. Již v roce 1951 došlo k podpisu pařížské smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO). Jak výrazným skokem bylo založení EHS a EUROATOM o šest let později?

Skokem to bylo významným, jelikož se evropská integrace dostala z jednoho sektoru, tedy uhlí a oceli, na pole obecné evropské ekonomické integrace. Římské smlouvy tedy započaly proces obecné ekonomické integrace jdoucí za obzor jednoho sektoru ekonomiky. Zároveň si vytyčili za cíl vytvořit do roku 1970 celní unii a jednotný trh – prozatím bez termínu –, vytvořit nové společné politiky, z nichž nejdůležitější byla jistě společná zemědělská politika, ale cílem byla i například společná politika dopravní.

Zároveň pro mnohé byla zlomem ohledně blízkého cíle integrace. Na počátku padesátých let bylo ještě mnoho elit přesvědčeno o tom, že lze brzy vytvořit Spojené státy evropské, v půlce let padesátých. Bylo jasné, že tomu tak není. Mnozí proto vnímali ekonomikou integraci jako nezbytný krok k budoucímu posílení integrace politické. Ekonomická integrace tak v očích některých elit byla nástrojem pro budoucí politickou integraci.

Projekt celní unie západoevropských států je často spojován s výrazným belgickým politikem Paulem-Henri Spaakem. Byl skutečně klíčovým hybatelem kroků, které k podpisu římských smluv vedly, nebo je záhodno připomenout i další aktéry?

Paule-Henri Spaak byl v roce 1955 vybrán jako předseda výboru, který měl projednat návrhy na oživení evropské integrace po tom, co zkrachovala vyjednávání o ustavení Evropského obranného společenství a Evropského politického společenství v roce 1954. Jelikož byl přesvědčeným federalistou, byla jeho pozice ohledně pokračování evropské integrace poměrně jasná. Byl jedním z těch, kteří vnímali ekonomickou integraci nejen jako nástroj pro budoucí politickou integraci. Protože je spojen se zprávou o budoucnosti integrace – zmiňována je Spaakova či Bruselská zpráva –, která následně vedla k podpisu Římských smluv, je logicky považován za hybatele. Nelze však říci, že tam nebyli další, stejně významné osoby. Celý plán na prohloubení integrace směrem k vytvoření společného/jednotného trhu byl primárně plánem vycházejícím z tzv. Beneluxského memoranda, které navrhli ministři zahraniční Nizozemska, Belgie a Lucemburska Johan Willem Beyen  Paule-Henri, Spaak a Joseph Bech. Především role Beyena však byla klíčová při přesvědčování evropských kolegů, hlavně Francie, o vhodnosti ekonomické integrace, budování celní unie a společného trhu. Také bychom stále mohli zmínit Jeana Monneta, otce zakladatele EUSO, který za Francii a ze svého pohledu výhodnosti sektorové integrace prosazoval integraci v oblasti atomové energie. 

V dnešních dnech se v souvislosti s evropskou integrací často mluví o konfliktu celého projektu s konceptem státní suverenity. Jak to bylo v době založení Evropského hospodářského společenství?

Netřeba zapomínat, že v první polovině padesátých let zkrachovaly pokusy o vytvoření dvou společenství, značně federalistických, a to Evropského obranného společenství a Evropského politického společenství. Částečně tomu bylo i z důvodů jejich značného možného narušení národní suverenity, i když to nebyl hlavní ani jediný důvod. Můžeme také zmínit neochotu Velké Británie a skandinávských zemí se evropské integrace v padesátých letech účastnit, a to právě z důvodu jejího příliš silného nadnárodního charakteru.  Není bez zajímavosti, že například Nizozemsko již v období vytváření ESOU bylo zemí s jistou mírou skepse – asi největší ze zakládající šestky – ohledně přílišného nadnárodního charakteru ESOU a později EHS a EUROATOM. Dnes naopak patří, již dlouho, mezi země spíše nadnárodně orientované. Dokonce na jeho naléhání byla institucionální struktura ESOU s Vysokým úřadem (dnešní Evropská komise) jako hlavní institucí doplněno o Radu ministrů reprezentující zájmu členských zemí. To se například Jeanu Monnetovi vůbec nelíbilo.

Takže tento rozpor mezi integrací a národní suverenitou existoval i tehdy. Na druhou stranu je potřeba dodat, že byla vnímána nevyhnutelnost nadnárodní integrace jako nástroje řešení opakovaných konfliktů v Evropě. Pokus z roku 1948 o spuštění evropské integrace skrze radu Evropy zkrachoval přesně proto, že byla institucí založenou striktně mezivládně, kdy nedocházelo k žádnému sdílení národní suverenity. Země zakládající šestky si uvědomovali, že nadnárodní integrace, kde dochází ke sdílení národní suverenity a tedy jisté kolektivizace údělu a osudu, je nevyhnutelná, pokud má integrace uspět jako tento nástroj. Existovaly tedy spory o tom, jaká má nadnárodní integrace být, ale ne o tom, jestli má být nadnárodní, alespoň v zemích šestky.   

Evropské hospodářské společenství se dočkalo prvního rozšíření v roce 1973. K původní šestici zemí, tedy Francii, Německu, Itálii a státům Beneluxu se připojily Velká Británie, Irsko a Dánsko. Šla jejich tehdejší motivace převážně po hospodářské, či spíše obecnější politické linii?

Hospodářské a skoro snad jen pouze hospodářské. Velká Británie založila v roce 1960 trucpodnik v podobě Evropského sdružení volného obchodu, kterým doufala, že dožene státy šestky k jednání o ustavení celoevropské zóny volného obchodu, tedy striktně mezivládní smlouvy bez dalších společných politik jako zemědělské atd. To se nestalo a zemím šestky se dařilo v šedesátých letech ekonomicky lépe než Velké Británii, která dokonce musela v průběhu šedesátých let devalvovat libru. Rozhodnutí Velké Británie bylo tedy striktně ekonomického rázu, tamní skepse ohledně nadnárodní integrace trvala. Irsko a Dánsko neměly příliš na výběr. Jejich ekonomické a obchodní provázání s Velkou Británií znamenalo, že nemohou být mimo ekonomický trh, jehož se Velká Británie účastní.   

Smlouva o EHS ve své preambuli operovala nejen ekonomickými faktory, ale explicitně zmiňovala, že projekt má zachovat a posílit mír a svobodu. Šlo spíše o vznešenou rétoriku, nebo naopak integrální a klíčovou součást celého projektu?

To byl integrální cíl již od založení ESUO. Takže ano, šlo o politickou rétoriku, vznešený cíl, který ale nelze redukovat pouze na toto politické prohlášení. Tento cíl informoval chování evropských politiků od konce druhé světové války. Ekonomická integrace byla vnímána častokrát nejen jako cíl sám o sobě, ale také jako nástroj pro dosažení jiného cíle, míru.

Římské smlouvy ustanovily nejen EHS, ale také EUROATOM. Atomová energie, jak smlouva samotná proklamovala, byla tehdy chápána jako zásadní zdroj pro další rozvoj. Její vnímání v dnešní Evropě je daleko méně jednoznačné. Kdy a na základě jakých událostí začalo nadšení z „jádra“ opadat?

Již při založení EUROATOM byly obavy, že jde o cíl Francie, jak využít kapacity a pomoc dalších evropských zemí pro svůj národní zájem. Přeci jen Francie byla jedinou jadernou velmocí – byť EUROATOM se týkalo pouze civilního využití jádra pro energetické účely –  a zájem na existenci EUROATOM měla jasně největší. Ostatní země to spíše trpěly, neboť chtěly vytvoření ekonomické integrace a společného trhu, což Francie tvrdila, že bude blokovat, pokud nedostane EUROATOM. Již od počátku byla tedy značná asymetrie v tom, jakou důležitost tomuto společenství jednotlivé členské státy přikládaly. To vedlo i k mnohem nižší investici politického kapitálu do tohoto společenství.

Jak na projekty, které z Římských smluv vycházely, nahlížet s odstupem pětašedesáti let? Naplnila dnešní Evropská unie ambice politiků, kteří stáli u zrodu integrace kontinentu? Nalezneme oblasti, ve kterých EU vize zainteresovaných západoevropských politiků z padesátých let překonala?

Naplnila i nenaplnila. Paul-Henri Spaak by asi doufal, že ekonomická integrace povede k vytvoření jakéhosi federálního útvaru v horizontu několik dekád, a to se nestalo. Jiní možná nedoufali v něco víc než vytvoření společného trhu. Ten však máme již od roku 1993 a v mnohém jsme ho dávno překonali. Integrace je nyní viditelně za hranicí pouhé ekonomické integrace, spolupracujeme v bezpečnostní, zahraniční či obranné oblasti. Máme bezhraniční prostor se spoluprací policejních a justičních orgánů a společnou vízovou, azylovou a migrační politikou. I samotná ekonomická integrace se dostala do spolupráce v oblasti sociálních politik, zaměstnanosti, jednotné měnové politiky a koordinace politik fiskálních. V těchto oblastech, ale i dalších, lze říci, že jsme dávno za tím, co si od integrace očekávali elity v padesátých letech.         

Související

Evropa

Politico: Evropě hrozí ekonomická apokalypsa

Stagnace, klesající konkurenceschopnost a blížící se návrat Donalda Trumpa do Bílého domu vytvářejí existenční výzvu, která by mohla otřást základy prosperity kontinentu. Evropa se nachází ve zlomovém bodě, kdy musí čelit hlubokým hospodářským problémům, jež by mohly výrazně ovlivnit její budoucnost, uvedl server Politico.

Více souvisejících

EU (Evropská unie) Euratom Jan Kovář (politolog)

Aktuálně se děje

před 49 minutami

před 2 hodinami

Vladimír Putin a Robert Fico

Kreml zveřejnil detaily schůzky Putina s Ficem

Slovenský premiér Robert Fico uskutečnil pracovní návštěvu v Rusku, kde se setkal s prezidentem Vladimirem Putinem. Jednalo se o jejich první osobní schůzku od roku 2016, která přichází v době složitých vztahů mezi Moskvou a Bratislavou. 

před 2 hodinami

Vladimir Putin

Politico: Vítězem voleb v Rumunsku je Putin

Vůdci v zemích na východní hranici NATO byli už dlouho náchylní k manipulaci ze strany Moskvy, což bylo důsledkem desítek let špatného vládnutí. Upozornil na to server Politico s tím, že vítězem voleb v Rumunsku se stal ruský prezident Vladimir Putin.

před 3 hodinami

Robert Fico

Z jádra EU do pozice vyvrhela. Orbán i Fico začali hledat nepřátele společně

Od návratu Roberta Fica do premiérského křesla uběhl více než rok, a zatímco jeho čtvrtá vláda pokračuje v prosazování své agendy, debaty o geopolitickém směřování Slovenska a jeho oddanosti Západu se dostávají do pozornosti veřejnosti. Tyto diskuse přitahuje především premiérův politický posun – od původní doktríny, jež měla stavět Slovensko do „jádra Evropské unie“, k důrazu na „suverénní zahraniční politiku“. 

před 4 hodinami

Kim Čong-un

12 tisíc nestačí. Kim pošle Putinovi další vojáky

Jižní Korea oznámila, že detekovala přípravy Severní Koreje na další vojenské dodávky do Ruska, včetně nasazení sebevražedných dronů a dalších vojáků, aby podpořila ruskou válku na Ukrajině. Uvedla to agentura Reuters.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

Ivanka Trumpová

Ivanka Trumpová definitivně končí s politikou

Ivanka Trump se rozhodla definitivně opustit politiku a soustředit se na svůj soukromý život. Po téměř dvou desetiletích strávených prací pro svého otce, Donalda Trumpa, Ivanka opustila Washington v lednu 2021 a přesunula se s rodinou na Floridu. Tam se věnuje svým dětem, manželovi a rozvoji nových zájmů, zatímco se snaží udržet stranou od veřejného a politického dění. Uvedl to server CNN.

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Severní Korea (KLDR)

Ukrajina už vyřadila z boje 1100 severokorejských vojáků

Přibližně 1100 severokorejských vojáků přišlo o život nebo utrpělo zranění při bojích proti ukrajinským jednotkám v ruské Kurské oblasti. V pondělí to uvedl Sbor náčelníků štábů jihokorejské armády. Uvedl to server Meduza.

před 9 hodinami

včera

včera

Patrik Schick

Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera

Od začátku listopadu se může pyšnit český fotbalový útočník Patrik Schick výtečnou střeleckou fazónou. Tento forvard české reprezentace, v níž je neodmyslitelnou oporou, a Bayeru Leverkusen se právě v dresu tohoto bundesligového celku předvádí v poslední době v nejlepším možném světle. Po návratu po dlouhodobém zranění se mu tam v těchto dnech daří vracet se k výkonům z předešlých let. Vše vyvrcholilo v sobotu čtyřmi přesnými trefami proti Freiburgu, díky kterým se tak stal historicky nejlepším českým střelcem v Bundeslize.

včera

včera

včera

Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok.

RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok

Nejúspěšnější broadwayský muzikál tohoto tisíciletí se dočkal filmové adaptace, respektive její první části. Pohádkový svět problematizující dospělá témata má potenciál stát se pro soudobou generaci moderní filmovou klasikou. Čarodějčina stylizace a celkové uchopení však mají od vycizelovaného a cílevědomého tvaru relativně daleko.

včera

Robert Fico jedná s Vladimirem Putinem v Kremlu. (22.12.2024)

Robert Fico je u Putina v Kremlu

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) je v Kremlu a jedná s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jde o jejich první společné jednání od roku 2016 a tedy i od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Fico chce s Putinem jednat o dodávkách ruského plynu. 

včera

včera

včera

Biatlon, ilustrační fotografie.

Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá

Aktuální česká biatlonová jednička mezi ženami Markéta Davidová drží v současném průběžném pořadí páté místo poté, co mimo jiné hned v úvodu sezóny ve finském Kontiolahti po třech letech ovládla sprint a v dalším ze závodů se vešla do první desítky. Zdálo se tak, že bude přinášet opět radost českým fanouškům, jenže do slibně rozjeté sezóny nakonec přichází brzda v podobě vyhřezlé ploténky. V sobotu přišla příznivá zpráva alespoň v tom, že Davidová zatím nemusí kvůli tomu na operaci a to i díky dobře probíhající konzervativní léčbě.

včera

Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové

Nedílnou součástí štědrovečerní večeře je dnes bramborový salát. Ten je moderním vánočním jídlem, v minulosti si lidé o Štědrém večeru pochutnávali na něčem jiném. Jedny z nejstarších receptů na bramborový salát zaznamenala ve svých kuchařských knihách Magdalena Dobromila Rettigová.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy