Profil editora

Související články:

Jelcin před 30 lety rozpustil parlament. Šlo o tvrdý mocenský střet, ne o souboj idejí, hodnotí Holzer

Dne 21. září 1993 se tehdejší ruský prezident Boris Jelcin rozhodl rozpustit parlament. Krok, který neměl oporu v platné ústavě, výrazně eskaloval politickou krizi v zemi, jež následně vyústila v násilnosti s několika stovkami mrtvých. Politolog Jan Holzer se nicméně nedomnívá, že by se jednalo o zásadní moment pro přehodnocení přístupu Západu vůči postsovětskému Rusku. Profesor z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v rozhovoru pro EuroZprávy.cz připomíná, že aktérů, kteří by výrazně podporovali ryze demokratické principy, bylo na ruské politické scéně naprosté minimum. Podle odborníka převládlo mocenské uvažování a hledání řešení bez ohledu na pevné ideové konstanty. Pokládá proto i otázku, zda Západ raději neupřednostnil sociálně-ekonomickou a územní stabilizaci Ruska před vizí jeho demokratizace.   

Dohody z Camp Davidu se před 45 lety staly prvním kamenem izraelsko-arabských vztahů, konstatuje Zouplna

Izrael a Egypt uzavřely před 45 lety, 17. září 1978, v letním sídle amerických prezidentů dohody, které otevřely cestu k normalizaci vztahů těchto letitých nepřátel a měly se proklamativně stát i základem pro širší mír na Blízkém východě. Celému procesu přitom opakovaně hrozil krach, připomíná Jan Zouplna z Orientálního ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz za hlavní důvod snah o vzájemné urovnání označil skutečnost, že obě země si další konfrontaci nemohly dovolit, k čemuž se přidaly i bezprecedentně vysoké finanční pobídky z americké strany. Odborník na moderní dějiny blízkovýchodního regionu rovněž poukázal na odvrácenou tvář dohod a nastínil, proč nevedly k normalizaci izraelsko-arabských vztahů v plném významu slova. 

50 let od Pinochetova puče. Děsivou bilanci jeho režimu se někteří stále snaží relativizovat, uvádí Chalupa

V Chile došlo před 50 lety k vojenskému převratu, který namísto řádně zvolené levicové vlády vynesl k moci juntu generála Augusto Pinocheta. Jeho následnou 17 let trvající diktaturu nepřežilo více než tři tisíce lidí. Argument Pinochetových sympatizantů, že bez zásahu armády by v zemi propukla ozbrojená revoluce a občanská válka, považuje historik a iberoamerikanista Jiří Chalupa za spekulaci. Dodává, že porušování lidských práv, k němuž po 11. září 1973 docházelo, násobně převýšilo vše, co je vyčítáno předchozímu socialistickému prezidentovi Salvadoru Allendemu. Odborník z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v obsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz rozebral i důsledky Pinochetovy ekonomické politiky, jeho vnímání v současném Chile či zdroje obdivu diktátora u části tuzemské veřejnosti. 

Před 75 lety vznikla KLDR. Sjednocení Koreje se nabízí, čas ale hraje proti, soudí koreanista

Severokorejští komunisté před 75 lety, 9. září 1948, vyhlásili na sever od 38. rovnoběžky, která od konce druhé světové války rozdělovala Korejský poloostrov na zóny pod sovětskou a americkou správou, vlastní stát. Vznik Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) byl ovšem logickou reakcí na předchozí vyhlášení Korejské republiky na jihu, upozorňuje koreanista Jaromír Chlada. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz zdůrazňuje, že korejská společnost byla v té době naladěna spíše levicově, čemuž odpovídal i pokus o vyhlášení Korejské lidové republiky o tři roky dříve – a pokud by nebyl americkou okupační správou potlačen, patrně by na celém poloostrově vznikl stát inklinující k nějaké formě socialismu, který by se pravděpodobně začlenil do sovětské sféry vlivu.

Před 40 lety si „druhá studená válka“ vzala 269 životů. Sestřel letu KAL 007 nelze bez kontextu pochopit

Série fatálních chyb sovětské protivzdušné obrany si 1. září 1983 vyžádala krutou daň. Sovětská záchytná stíhačka dostala příkaz sestřelit cíl, který byl vyhodnocen jako americký špionážní letoun. Ve skutečnosti se jednalo o civilní dopravní Boeing 747 Korejských aerolinií s 269 osobami na palubě. Pád stroje, k němuž po zásahu raketou vzduch-vzduch navzdory maximálnímu úsilí pilotů došlo, nikdo z nich nepřežil. Morální rozhořčení nad zbytečnou smrtí velkého počtu lidí ani oprávněná kritika a obžaloba tehdejšího sovětského postupu však samy o sobě neumožňují pochopit hlavní důvod, proč před 40 lety k tragédii došlo. 

V pasti středních příjmů. Česko vyčerpalo potenciál dosavadního růstového modelu, upozorňuje Šitera

Koronavirová pandemie a energetická krize měly sice jiný charakter, ale společně ukázaly slabiny tuzemského, na exportu založeného ekonomického modelu. Pro další ekonomický posun by Česko muselo být více technologicky adaptivní, inovativní, zaměřit se na budování nové infrastruktury a místo nízké ceny práce dbát na její kvalifikovanost, konstatuje Daniel Šitera v obsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů v něm dále vysvětlil například to, z jakého důvodu podle něj Česká republika spadla do takzvané pasti středních příjmů a proč si nedokáže představit, že by se svým současným hospodářským modelem dokázala dosáhnout úrovně vyspělých ekonomik Skandinávie, Beneluxu či německy mluvících zemí. 

35 let od konce irácko-iránské války. Provázela ji agresivní propaganda a nulový soucit s nepřítelem, říká Horčička

Dne 20. srpna 1988 utichly poslední výstřely irácko-íránské války. Brutální regionální konflikt zuřící od září 1980 si vyžádal stovky tisíc životů na obou stranách, přinesl i nasazení zbraní hromadného ničení ze strany iráckého režimu Saddáma Husajna. K uzavření příměří výrazně přispěly právě velké lidské ztráty i míra materiální destrukce, vysvětluje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Matouš Horčička z Asociace pro mezinárodní otázky. Expert na Írán v něm objasnil například i to, jak do války zasahovaly tehdejší mocnosti bipolárně rozděleného světa, od čeho se odvíjel zmíněný krvavý charakter bojů nebo jakou roli v ukončení konfliktu sehrálo nechvalně známé sestřelení íránského linkového airbusu americkým vojenským křižníkem.

Svět žije 70 let pod termonukleární hrozbou. Vize apokalypsy nadále pomáhá bránit velké válce

Před 70 lety prozářil kazašskou step první velký test sovětské termonukleární bomby. Výbuch z 12. srpna 1953 svou silou více než pětadvacetkrát předčil americkou pumu Little Boy, která o osm let dříve srovnala se zemí japonskou Hirošimu. Především ale demonstroval, že Sovětský svaz zásadně nezaostává za Spojenými státy ve studenoválečném závodu v jaderném zbrojení. Monopol na termonukleární zbraně, které svým ničivým účinkem výrazně zastínila původní atomové zbraně založené na štěpné, nikoliv fúzní reakci, vydržel Washingtonu pouhých devět měsíců. Situace, která ve své době posílila obavy z jaderného armageddonu, v následujících desetiletích paradoxně výrazně přispěla k zachování míru mezi dvěma bloky bipolárně rozděleného světa. Jaderné odstrašení pak funguje dodnes.   

Stovky zraněných demonstrantů. Rumunská vláda se před 5 lety zalekla protestů, zásah byl kontraproduktivní, soudí Kocian

Před pěti lety došlo v Rumunsku k masivní demonstraci před sídlem vlády na Vítězném náměstí v Bukurešti. Původně pokojné protesty proti korupci a za obranu principů právního státu byly tvrdě rozehnány bezpečnostními složkami. Jejich zásah z 10. srpna 2018 si vyžádal stovky zraněných a desítky hospitalizovaných. Pozadí událostí možná nebude nikdy plně objasněno, avšak zůstává otázkou, co by museli demonstranti udělat, aby svým chováním vyprovokovali takto extrémní reakci, konstatuje Jiří Kocian v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. 

15 let od rusko-gruzínské války. S útokem na Ukrajinu ji propojuje Putinova imperiální politika, míní Horák

V noci ze 7. na 8. srpna 2008 zahájila gruzínská armáda operaci s cílem obnovit územní celistvost země a dobýt odštěpeneckou provincii Jižní Osetii. Následoval ruský vojenský úder na Gruzii. Boje, které trvaly do necelých deset dní, si vyžádaly několik stovek obětí. Výsledkem bylo mimo jiné uznání nezávislosti Jižní Osetie i Abcházie - další separatistické oblasti - Moskvou. Politický geograf Slavomír Horák z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze nicméně soudí, že územní a etnické spory nehrály v událostech před 15 lety prim. Odborník na středoasijský a kavkazský region v rozhovoru pro EuroZprávy nastínil, proč za hlavní příčinu války považuje tehdejší ruskou politiku, jejímž cílem bylo především zamezit vstupu Gruzie do NATO. 

Před 65 lety vznikla NASA. Zprvu kritizovaná instituce se stala synonymem pokroku, míní Přibyl

Americký prezident Dwight Eisenhower před 65 lety, 29. června 1958, podepsal zákon zřizující Národní úřad pro letectví a vesmír, známý pod zkratkou NASA. Šlo o odraz snahy sloučit tehdy roztříštěné kosmické aktivity Spojených států, které byly až do prvních úspěchů Sovětského svazu na tomto poli americkými činiteli poměrně podceňované, objasňuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Tomáš Přibyl. Kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně dále poukázal například na kritiku, které zpočátku nová instituce čelila. Zároveň ale upozorňuje, že postupem času překonala cíle, s nimiž byla vytvořena, a získala oprávněnou prestiž, nejen kvůli programu pilotovaných letů na Měsíc.

Příměří v Koreji ukončilo válku, klid ale nepřineslo. Na Ukrajině tomu nemusí být jinak

Uplynulo 70 let od chvíle, kdy zástupci vojsk OSN, severokorejských ozbrojených sil a armády pevninské Číny podepsali dohodu o příměří, která fakticky ukončila více než tři roky trvající válku na Korejském poloostrově. Konflikt si vyžádal na tři miliony životů. Cíl, který sledovali jeho hlavní iniciátoři, severokorejský vůdce Kim Ir-sen a jeho patroni v Moskvě a Pekingu, tedy vojenské sjednocení poloostrova pod vládou komunistů, se nepodařilo naplnit. Uzavření příměří zároveň ale neodstranilo napětí a jeho příčiny. Válečný stav formálně nadále trvá a Korea dlouhodobé patří k ohniskům mezinárodních krizí. Analogická situace může v budoucnu nastat i na Ukrajině. 

Operace Accountability měla zlomit páteř Hizballáhu. V praxi nastal spíše opak, uvádí odborník Jan Daniel

Před třiceti lety, 25. července 1993, zahájil Izrael vojenské údery na území jižního Libanonu. Operace nazvaná Accountability (Zodpovědnost) byla jednou z epizod izraelsko-libanonského konfliktu, který se táhnul celá devadesátá léta a v pozměněné podobě trvá dodnes, upozorňuje vedoucí Centra pro studium globálních regionů na pražském Ústavu mezinárodních vztahů Jan Daniel. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz vysvětlil, že hlavním izraelským cílem bylo především militantní šíitské hnutí Hizballáh, přičemž ukázka míry destrukce, kterou je izraelská armáda schopná způsobit, proti němu měla obrátit politické špičky i veřejnost v Libanonu. Expert na Blízký východ rovněž připomíná, že se tak zcela nestalo, a tak po roce 1993 přišly další dva, ještě rozsáhlejší izraelské údery na Libanon, než konflikt v roce 2006 přinejmenším dočasně zamrzl.  

25 let od opoziční smlouvy. Navzdory nálepkování zajistila stabilní vládu a snížila schodek rozpočtu, míní Koudelka

Před čtvrtstoletím, 9. července 1998, uzavřely dvě tehdy nejsilnější tuzemské politické strany Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, známou jako opoziční smlouva. Výsledkem byla jednobarevná vláda vítěze voleb, ČSSD vedené Milošem Zemanem, tolerovaná druhou stranou v pořadí, ODS v čele s Václavem Klausem. Ačkoliv se proti tomuto uspořádání kriticky vymezovaly menší politické subjekty a část veřejnosti i médií, mezi voliči ČSSD a ODS mělo nezanedbatelnou podporu, uvádí v rozhovoru pro server EuroZprávy.cz politolog a právník Zdeněk Koudelka. 

Americké rakety poslaly do moře civilní airbus. Tragický omyl přispěl ke konci krvavé irácko-íránské války, upozorňuje odborník Kraus

Před 35 lety, 3. července 1988, sestřelila americká vojenská loď USS Vincennes v Hormuzském průlivu civilní Airbus A300 iránských aerolinií. Zahynulo všech 290 osob na jeho palubě. Rozhodně se nejednalo o úmysl, svou roli patrně sehrály nervy i vojenské předpisy vyplývající z dramatické eskalace napětí v oblasti, uvádí odborník na Blízký východ Josef Kraus. Zástupce vedoucího katedry politologie na Masarykově univerzitě v Brně v rozhovoru pro EuroZprávy.cz nastínil širší kontext, který vedl k záměně civilního stroje s bojovým letounem. Vinu podle něj nesou obě strany – americké plavidlo nemělo útočit na neidentifikované letadlo, Írán zase hrubě podcenil řádné nahlašování letů a komunikaci. Důsledkem incidentu je podle politologa i posílení bloku, který od roku 1979 komplikuje vztahy mezi Washingtonem a Teheránem a dosud se jej nepodařilo prolomit.      

75 let od blokády Berlína. Západní řešení bez vojenského střetu s Moskvou je inspirativní i dnes

Před 75 lety, v noci z 23. na 24. června 1948, zahájil Sovětský svaz blokádu pozemních přístupů do západními mocnostmi spravovaných sektorů okupovaného Berlína. Sovětský diktátor Josif Stalin se takto pokusil čelit krokům někdejších spojenců z protihitlerovské koalice, které stále více směřovaly k vytvoření samostatného západoněmeckého státu stojícího mimo vliv Moskvy. Reakce Západu v podobě masivního leteckého mostu, který městu zajistil životně důležité zásoby, znamenala elegantní řešení. Ukázala odhodlání čelit požadavkům Kremlu bez vyvolání devastujícího ozbrojeného střetu, navíc v počínající studené válce demonstrovala západní technologickou převahu.

Gottwald v prezidentském křesle nebyl jen zloduch ani zlomený člověk, kterému se rozpadají ideály, říká historik Lóži

Před 75 lety, 14. června 1948, se stal prezidentem republiky dlouholetý vůdce KSČ Klement Gottwald. Ačkoliv se traduje, že o funkci velmi stál, spíše se zdá, že v úřadu chtěl co nejdéle ponechat Edvarda Beneše, třebaže jako pouhou ceremoniální postavu, která by navenek dodávala legitimitu poúnorovému zřízení, upozorňuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Marián Lóži. Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se specializuje na dějiny KSČ v období stalinismu, rozebral nejen působení Gottwalda v čele státu, ale například i jeho roli v represích přelomu čtyřicátých a padesátých let, stejně jako okolnosti, které vynesly nemanželského syna z chudých poměrů do prezidentského křesla. Mimo jiné se domnívá, že upírat Gottwaldovi schopnosti - třebaže nesouhlasíme s hodnotami, které reprezentuje - je na škodu věci. 

Před 20 lety Češi odhlasovali vstup do EU. Byla tehdy přístavem, který neměl stinné stránky, poukazuje politoložka Pitrová

Uplynulo 20 let od referenda, v němž obyvatelé České republiky podpořilo vstup do Evropské unie. Pro se vyslovilo 77,3 % z 55,2 % oprávněných voličů, kteří se k urnám dostavili. Referendum přitom nemělo a nemá v českých zemích tradici, šlo spíše o symbolický moment, impulz k přijetí západních hodnot, domnívá se politoložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity Markéta Pitrová. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz připomněla, že všechny systémové politické strany se v té době shodovaly na tom, že vůči členství v Unii neexistuje alternativa. Jednoznačný výsledek spojuje také se skutečností, že v roce 2003 nedocházelo k masivnímu šíření dezinformací prostřednictvím internetu. Zároveň varuje, že argumentovat ve prospěch členství v EU prostřednictvím finančního přínosu bylo sice jednoduché, ale zároveň velmi krátkozraké.  

První schůzka Trumpa s Kimem proběhla před 5 lety. Američané měli upřímný zájem snížit napětí na Korejském poloostrově, míní odborník Tůma

Před pěti lety, 12. června 2018, se v Singapuru uskutečnilo historicky první setkání nejvyšších představitelů Spojených států a Severní Koreje. Vzhledem k dlouhodobému nepřátelství a silné vzájemné podezíravosti bylo jednání tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem samo o sobě úspěchem, konstatuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz seniorní spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů Miroslav Tůma. Odborník na bezpečnostní politiku a nešíření jaderných zbraní se domnívá, že oboustranné vstřícné kroky, které po jednání následovaly, naznačovaly možnost postupného řešení složité otázky jaderného a raketového programu KLDR. Nastínil také důvody, proč se tak nestalo a namísto denuklearizace vidíme opět nebezpečně se stupňující spirálu napětí.

55 let od atentátu na Roberta Kennedyho. Politické násilí bylo v USA bohužel docela běžné, uvádí amerikanista Pondělíček

Robert Kennedy, vlivný politik a uchazeč o prezidentskou nominaci za Demokratickou stranu, bratr v roce 1963 zavražděného prezidenta Spojených států Johna Kennedyho, se před 55 lety, 5. června 1968, stal rovněž obětí atentátu. O den později zemřel. Pro své názory, především na nepřípustnost rasové segregace, byl mnohými nenáviděn, avšak motiv vraždy s vnitřní politikou patrně nesouvisel, vysvětluje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Jiří Pondělíček.