GLOSA | Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci

Na druhou stranu je třeba brát Putinova slova opět s rezervou. Na středečním setkání s příslušníky ruského armádního letectva totiž přiznal, že Rusko vynakládá do vojenské oblasti násobně méně prostředků než Spojené státy, klíčový člen Severoatlantické aliance, jen aby zdůraznil, že Rusko se s ohledem na tento nepoměr nechystá do války s NATO. Zastavme se proto u obou částí tvrzení kremelského autoritáře.

Putin má pravdu v tom, že Rusko v post-studenoválečném období vynakládalo do vojenské oblasti mnohem menší sumy než Spojené státy. Nutno ovšem zdůraznit, že o desetinásobně nižší částce, kterou Putin zmínil, šlo hovořit před začátkem zahájením otevřené války Ruska proti Ukrajině v roce 2022. Od té doby tyto výdaje prudce vzrostly. Navzdory tomu se dlouhodobě nemohou srovnávat s analogickými výdaji na straně NATO. Nebudeme-li počítat Spojené státy, které zůstávají jasným globálním vojenským hegemonem, ruský vojenský rozpočet snadno dorovná sedmička aliančních zemí, konkrétně Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Kanada, Polsko a Španělsko.

Z tohoto úhlu pohledu je skutečně představa konvenční války s NATO pro Rusko nesmyslná. K závěru, že v takovém konfliktu by Moskva tahala za výrazně kratší konec provazu, ostatně dospěli již v osmdesátých letech sovětští komunisté. Kvantita, na kterou Sovětský svaz a následně Rusko spoléhaly, není na moderním bojišti zdaleka rozhodující. Názornou ukázkou je neschopnost ruské armády uštědřit rychlou a rozhodnou porážku výrazně slabší Ukrajině v úvodních týdnech současné války.

Už sovětští komunisté věděli, že jejich zbraně nedokážou svou kvalitou konkurovat západním konvenčním systémům. Rusko se pod Putinovým vedením pustilo do modernizace armády a zbrojního průmyslu. Jeho představitelé tak v minulých letech pravidelně a s velkou pompou prezentovali nové, doslova zázračné střely, letouny či tanky. Žádná z těchto zbraní – pokud je Rusko vůbec dokázalo smysluplně nasadit – ale nezaznamenala na Ukrajině mimořádný úspěch. Ruské armádě dělá problém poradit si s vybavením a výzbrojí, kterou ukrajinským ozbrojeným silám dodává Západ, přestože zpravidla nejde o to nejlepší, co mají země NATO ve svém arzenálu.

Pohled na ukrajinské bojiště může v tomto směru NATO naplňovat optimismem. Rusko žádné zázračné konvenční zbraně nemá a těžko si představit, že výzbroj, kterou reálně disponuje, by obstála v přímé konfrontaci s moderní technikou Severoatlantické aliance. 

Opakování přízviska konvenční je v tomto směru mimořádně důležité. Nelze totiž zastírat, že Rusko zůstává jadernou velmocí. S ohledem na ničivou sílu atomových zbraní nepochybně představuje pro Západ hrozbu, navzdory svému technologickému zaostávání. Doufejme, že pokud si Putin uvědomuje, jak je konvenční válka s NATO pro Rusko nesmyslná, chápe i apokalyptický rozměr jaderného konfliktu.

Ve světle uvedeného by bylo uklidňující vnímat druhou část Putinova tvrzení – tedy že Rusko neplánuje zaútočit na země Severoatlantické aliance – jako potvrzení toho, že členství v NATO zajišťuje absolutní bezpečnost. S ohledem na historii výroků ruských předáků, včetně samotného Putina, které se ukázaly jako naprosto lživé, však nemohou mít ani jeho aktuální slova kýženou váhu. Mít za souseda agresivní mocnost, která nedodržuje platné smlouvy a k dosažení svých cílů neváhá použít vojenskou sílu, bude vždy rizikem, na něž je třeba adekvátně reagovat. Skutečný poměr sil ovšem nedává důvod k panice, pakliže si klíčoví ruští činitelé zachovají alespoň zbytky pudu sebezáchovy.

Autor je historik.