KOMENTÁŘ | Vládní dilema Andreje Babiše: Musí se rozhodnout, zda bude ANO pravicové nebo levicové

Babišův výsledek připomíná „volební zně“ z dob, kdy se politické soupeření v Česku odehrávalo primárně mezi dvěma velkými stranami ODS a ČSSD, tedy v zásadě na tradiční pravolevé ose. Byť budoucí podrobnější analýzy mohou odhalit i jiné příčiny, letmý pohled naznačuje, že jedním z klíčových faktorů byla schopnost ANO podchytit elektorát někdejších hlavních levicových stran, tedy sociálních demokratů a komunistů.

K Babišovi se patrně na poslední chvíli přiklonili voliči, kteří zvažovali volbu hnutí Stačilo! Naznačuje to mimo jiné nesoulad mezi posledními průzkumy před volbami a jejich skutečným výsledkem. ANO zjevně „nevyluxovalo“ jen tento nacionalisticko-konzervativně levicový tábor. Nezanedbatelný počet hlasů sebralo i pravicovější, ale v sociálních otázkách podobně orientované koalici zaštítěné SPD Tomia Okamury.

Potvrdil se trend, který v české politice pozorujeme téměř deset let a jasně je patrný nejpozději od voleb do poslanecké sněmovny v roce 2017: ideově nevyprofilované Babišovo hnutí se stalo útočištěm tradičního českého levicového voliče. Svým programem se alespoň verbálně prezentovalo jako alternativa k ideologicky přiznané pravici, představované v posledních pěti letech primárně koalicí Spolu.

Babišova strategie je úspěšná z mnoha důvodů. Nezanedbatelným prvkem je ale právě odmítání ideologické profilace. Mnohá opatření realizovaná ANO nejprve z vládních křesel, nebo následně slibovaná z opozičních lavic korespondují s principy, které v evropské politice tradičně prosazuje sociálnědemokratická levice. Babiš a další čelní protagonisté hnutí však levicovost vždy důsledně odmítali. V české veřejné debatě, v níž je cokoliv přiznaně levicového tvrdě kritizováno (zpravidla nerelevantními) odkazy na zhoubnou zkušenost s diktaturou KSČ, jde o enormní výhodu.

Na rozdíl od například Jany Maláčové není snadné kapitalistu Babiše označit jako „levičáka“. Tato nálepka přitom pro nezanedbatelnou část společnosti – a především novinářské obce – skýtá diskvalifikující potenciál. Je zde sice Babišova minulost člena KSČ a registrovaného spolupracovníka StB, ta však při zběžném ohlédnutí za pětatřiceti lety jeho polistopadových aktivit sotva poslouží jako důkaz jeho levicového smyšlení. Je naopak názornou ukázkou, že normalizační členství v komunistické straně bylo pro mnoho lidí karierní otázkou, nikoliv odrazem vyprofilovaného politického světonázoru.

Nejde jen o to, že pro některé voliče, kteří si svou levicovost mnohdy odmítají přiznat, je ideově nevyprofilované ANO s programem, jehož součástí je i nezanedbatelná levicová agenda, pohodlnější volbou než otevřeně levicové subjekty. Absence jasného ideového profilu zároveň umožňuje Babišovi otáčet politickým kormidlem svého hnutí doleva či doprava dle aktuálních potřeb. Především v poslední fázi předvolební kampaně jsme názorně viděli, že představitelům ANO nedělá problém akcentovat silná sociální opatření či zvyšování státních výdajů a souběžně se prezentovat jako volba pro podnikatele a byznys, která zeštíhlí stát a sníží daně.

Protimluvy v programu paradoxně dávají v povolební realitě ANO velkou výhodu. Pakliže se Babiš rozhodne získat podporu pro svůj vládní projekt ze strany Motoristů a SPD, čemuž v tuto chvíli vše nasvědčuje, může bez výraznějších problémů upozadit předvolební sociální sliby. To bude také – vedle silného tlaku na destrukci dosavadní podoby veřejnosprávních médií a ekologické politiky – patrně hlavní požadavek sil, které Babišovi umožní vládnout.

Babiše čeká zásadní dilema. Rozhodné volební vítězství mu přinesl z především odpor proti fiskální politice předchozí pravicové vlády Petra Fialy, včetně stagnace důchodů a platů či omezování reálných prostředků na základní veřejné služby, obzvlášť školství. Zároveň se Babišovi otevírá příležitost zaměřit se na pravicovou část svého programu, pro níž měl jako velkopodnikatel vždy slabost. Pakliže svou vládu skutečně opře o Motoristy ideově přísahajících na tržního apoštola Václava Klause a SPD, na jejíž kandidátce pronikli do sněmovny i neoliberální ekonomové Markéta Šichtářová a Miroslav Ševčík, bude k takovému obratu aktivně pobízen.

V současné situaci může obrat doprava může působit z pohledu ANO jako politicky bezpečný krok. Parlamentní opozice, v níž převažují přiznaně pravicové subjekty, se sotva může prezentovat jako kredibilní sociální alternativa a torpédovat Babiše zleva. Pokud však Babiš příliš popustí opratě a vládní spřežení pod jeho vedením nabere jasně pravicový kurz, riskuje ztrátu podpory. Část populace, jejíž životní úroveň je výrazně spojená se silným státem a přerozdělováním, ať už jde o důchodce či státní zaměstnance, nikam nezmizí. V současnosti jde o jádro Babišových voličů. Zklame-li jejich naděje, mohou začít hledat jiné, v tuto chvíli zdánlivě neexistující reprezentanty svých zájmů. Nakolik si Babiš toto riziko uvědomí a jak s ním naloží, poodhalí teprve budoucí měsíce.

Autor je historik.