KOMENTÁŘ | Pochmurnost ruských dějin. Zdroje nostalgie po brežněvismu 60 let po převratu v Kremlu

Před šedesáti lety, 14. října 1964, proběhl v Kremlu palácový převrat, který z čela Komunistické strany Sovětského svazu odstranil Nikitu Chruščova. Vůdcem jedné ze dvou tehdejších světových supervelmocí se stal sedmapadesátiletý Leonid Brežněv. Ačkoliv o jeho schopnostech mnozí pochybovali – což byl ostatně jeden z důvodů, proč byl vybrán jako Chruščovův nástupce –, ostřílený stranický byrokrat následně vládl dlouhých osmnáct let a zemi podstatně proměnil. Skutečnost, že i současní Rusové vnímají brežněvovskou éru velmi pozitivně, vypovídá mnohé o pochmurnosti moderních ruských dějin. 

Průzkumy veřejného mínění provedené v post-sovětském prostoru v posledním čtvrtstoletí konstantně ukazují značnou nostalgii po brežněvismu. V roce 1999 jej označilo suverénně nejvíce ruských respondentů (51 %) za období, kdy se v Rusku ve dvacátém století "žilo běžným lidem nejlépe". O sedm let později ještě o 10 % více respondentů v Rusku považovalo tuto éru za přínosnou pro jejich zemi. Průzkum v roce následujícím odhalil, že největší část ruské populace by chtěla ve dvacátém století žít právě v této etapě. 

Oblibě se netěší pouze doba samotná, ale i její čelní představitel. Z průzkumu popularity sovětských a post-sovětských lídrů v roce 2013 vyšel Brežněv s 56 % jako vítěz. Průzkum z roku 2018 naznačil, že Brežněv se těší nezanedbatelným sympatiím nejen v Rusku, ale také na své rodné Ukrajině. Přestože se jako Ukrajinec neidentifikoval a jeho identita byla rusko-sovětská, pozitivně jej vnímalo 47 % ukrajinských respondentů, což byl nejlepší výsledek z historických osobností. 

V čem hledat příčinu, že období, které je v odborné literatuře i západním veřejném prostoru spojováno se stagnací, nehybností a v neposlední řadě také vojenskými zásahy Moskvy v Československu a Afghánistánu, vnímá obyvatelstvo post-sovětských zemí jako nejzářnější léta nedávné minulosti? Odpověď může paradoxně spočívat právě ve zdánlivé nehybnosti brežněvismu, která v kontextu moderních ruských dějin neznamenala jen tolik vyzdvihovanou stagnaci, ale především vzácnou stabilitu. 

Brežněv se sice k moci dostal díky převratu, který ale neměl výraznou krvavou stopu. Svržený Chruščov byl pod argumentem vysokého věku a podlomeného zdraví odstaven z veřejného života, nové vedení země fungovalo víceméně až do Brežněvovy smrti na kolektivní bázi. Na rozdíl od boje o nástupnictví po Stalinovi nyní nenásledoval žádný z vrcholných činitelů osud Lavrentije Beriji, který byl v roce 1953 popraven a jeho okolí vystaveno represím.  

Od svých předchůdců v čele komunistické strany se Brežněv odlišoval mimo jiné snahou nastolovat konsensus mezi jednotlivými mocenskými klikami sovětského systému. Jako zkušený aparátčík zpravidla neprosazoval opatření, proti kterým existovala ve vládnoucí skupině významná opozice. Ačkoliv počátkem 70. let posílil natolik, že určoval linii sovětské politiky, dokázal naslouchat radám svého okolí. Na rozdíl od Stalina – ale i Chruščova – umožňoval spolupracovníků, aby mu oponovali a projevovali odlišný názor. Brežněvův osobní kult sice v postupem času dosáhl mimořádných rozměrů, neměl však despotický charakter. 

Neznamená to, že by brežněvismus nevyužíval represe. Eliminoval ostatně část liberalizačních trendů Chruščovovy vlády. Nedošlo sice k restaurování stalinismu, nicméně mocenský a ideologický monopol komunistické strany zesílil. Například chruščovovský modelu cenzury vystřídala přímá perzekuce kritických autorů a umělců. Pod tlak se dostal i disent, který se v Sovětském svazu začal formovat koncem 50. let. 

Na rozdíl od minulosti, kterou nezanedbatelná část obyvatel Sovětského svazu stále pamatovala, nemělo násilí během Brežněvovy vlády bezohledný a plošný ráz. Užívalo se cíleně, proti kritikům a odpůrcům statutu quo. Existovala snaha, aby nebylo přítomné ve veřejném životě. Svéráznou (a pochopitelně velmi krutou) taktikou se stalo zavírání nepohodlných osob do psychiatrických léčeben. Sovětské disidentské hnutí navíc bylo v této době v poměru k celkové populaci malé, roztříštěné a tvořili jej zpravidla intelektuálové, kteří byli specifickým segmentem sovětské společnosti. 

Běžný sovětský občan tak represe nepociťoval přímo, vnímal především snahu brežněvovského vedení o stabilitu, která kontrastovala s otřesy předchozího období. Chruščovovu impulzivní vládu charakterizoval sled radikálních a rychle, ne-li chaoticky se střídajících vnitropolitických kampaní. Brežněvova politika – obzvlášť po roce 1968, kdy i na základě zkušenosti s pražským jarem bylo tabuizováno jakékoliv hlubší reformní úsilí – usilovala o kontinuitu. V první polovině 70. let pak sovětské hospodářství kladlo do té doby nevídaný důraz na spotřební průmysl a zvyšování životní úrovně se stalo jedním z klíčových bodů Brežněvovy domácí politiky. 

Jistě, brežněvovská snaha o údržbu měla za následek mimo jiné skutečnost, že Sovětský svaz začal ještě více ztrácet ekonomický a technologický krok se Západem. Z dlouhodobé krize se nedařilo vyvézt ani zemědělství. Stát, který se prezentoval jako světová supervelmoc, si tak nedokázal zajistit potravinovou soběstačnost. Obrovské výdaje nadále proudily do vojenské oblasti a na mamutí, problematicky realizovatelné projekty. Růst produkce zaostával za zvyšováním mezd, což vytvářelo poptávku po zboží, které chybělo. Důsledkem byl rozmach korupce a černého trhu, do něhož se zapojili i Brežněvovi blízcí příbuzní. Absence inovací a efektivnějších technologií byla suplována extenzivním růstem, který vedl mimo jiné ke značným ekologickým škodám. 

I tak šlo ve srovnání s tím, co zažívalo sovětské obyvatelstvo v minulosti – a následně v posledních, řekněme, třinácti letech 20. století – o dobu prosperity, byť nikterak vysoké. Byla rovněž vzácným obdobím míru v sovětských dějinách. Prvních patnáct let Brežněvovy vlády Moskva nevadla žádnou válku (nepočítáme-li rychlou intervenci v Československu v roce 1968 a omezené pohraniční střet s Čínou v roce následujícím). Brežněvovská diplomacie také na dlouhou podstatně zmírnila studenoválečné napětí. Velké krize, během kterých hrozil i v důsledku Chruščovova avanturismu globální jaderný konflikt, se zdály záležitostí minulosti, aniž by Sovětský svaz přišel o všeobecně respektovaný status supervelmoci. 

V uvedeném světle není těžké identifikovat zdroje nostalgie po brežněvismu v post-sovětském prostoru. Jsou v banální: v kontextu bouřlivých a pochmurných dějin dvacátého století nabídl tamnímu obyvatelstvu o něco lepší životní podmínky, stabilitu a jistoty okořeněné pocitem příslušnosti k velké a silné zemi. Na druhou stranu, následný postupný propad do materiální nouze, chaosu a s ním spojený úpadek světového vlivu však měl své kořeny i v tolik zmiňované stagnaci, kterou byl tento dočasný "komfort" vykoupen. Tato souvislost obdivovatelům Leonida Brežněva a jeho doby zpravidla uniká. Brežněvova popularita paradoxně odráží i deziluzi z pozdějších problémů, ke kterým svou politikou nezanedbatelně přispěl. 

Související

Více souvisejících

komentář Leonid Brežněv (sovětský vůdce)

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

Donald Trump

Trumpův paradox: Celoživotní odpůrce jaderných zbraní může rozpoutat nejrychlejší nukleární zbrojení od studené války

Donald Trump od osmdesátých let tvrdí, že se snaží zabránit jaderné apokalypse. Už jako mladý podnikatel údajně navrhl, že pokud by ho prezident Ronald Reagan jmenoval „plnomocným velvyslancem“, ukončil by studenou válku „během jedné hodiny“. Téma jaderných zbraní neopustil ani později – v roce 2018, před summitem s Vladimirem Putinem v Helsinkách, označil jaderné zbraně za „největší problém světa“ a prohlásil: „Žádné jaderné zbraně nikde na světě.“ 

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Donald Trump

Svět za Trumpa platí obrovskou cenu: Sleduje jeho kroky, zatímco ignoruje jiné krize

Současný americký prezident Donald Trump se podle mnohých vyžívá ve své pozici globálního hybatele. Vytváří neustálé napětí na světových trzích, manipuluje s tarify jako s televizní show a drží mezinárodní obchod jako rukojmí. Jak ale upozorňuje britský publicista Jonathan Freedland, skutečná cena Trumpova působení nespočívá jen v miliardách dolarů ztracených na burzách. Jde o tzv. náklady příležitosti – tedy vše, co by svět mohl dělat, kdyby nebyl paralyzován a vyčerpán snahou reagovat na rozmary jediného muže.

před 5 hodinami

před 6 hodinami

Ilustrační fotografie

Trumpa se bojí Temu i Shein. Svět levného oblečení dostává kvůli Trumpovi na frak

Americký prezident Donald Trump po týdnu chaotických změn v celní politice oznámil konec tzv. „de-minimis“ pravidla pro dovoz levného zboží z Číny a Hongkongu. Pravidlo dosud umožňovalo zasílání balíčků do hodnoty 800 dolarů bez cla a minimální kontrolou, což masivně využívaly zejména módní e-shopy jako Shein a Temu. Opatření, které má vstoupit v platnost 2. května, zásadně mění pravidla hry pro fast fashion průmysl.

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Tohle nikdy nebylo a nebude Rusko: Ukrajinci žijící pod okupací se děsí Trumpových mírových plánů

Z okupovaného jihovýchodu Ukrajiny se ozývají hlasy zoufalství, odvahy i naděje. Členka ženské odbojové skupiny Zla Mavka, která působí v jednom z měst pod ruskou kontrolou, popsala život pod okupací jako neustálý strach a napětí. Přesto se nevzdává. „Lidé tu zůstávají, protože nevěří, že zlo může vyhrát. Pořád doufají, že okupace skončí,“ vysvětlila pro CNN.

před 10 hodinami

Ruská armáda, ilustrační fotografie

Neviditelná, ale o to zákeřnější. Evropa čelí novému druhu války s Ruskem

Napětí mezi Ruskem a Evropou se přelévá i pod hladinu moře. Nejde o oficiální válku, ale série podezřelých incidentů naznačuje, že podmořská infrastruktura — především internetové a elektrické kabely — se stává novou frontou konfliktu. Evropské státy čelí rostoucím obavám z ruských sabotáží, které sice zatím nezpůsobily masové výpadky, ale poukazují na zranitelnost kritické infrastruktury. 

před 12 hodinami

včera

včera

včera

včera

včera

Kladno, ilustrační fotografie.

Litvínov představil nové trenéry. Změny hlásí i realizační tým na Kladně

Hokejisty Litvínova bude od nové sezóny 2025/26 trénovat sparťanská legenda Michal Broš, jemuž budou nejbližšími pomocníky další sparťanská ikona František Ptáček a Jakub Petr. Jediným, kdo zůstává na své pozici, je trenér brankářů Zdeněk Orct. Novinky hlásí i realizační tým na Kladně, kde sice v roli hlavního kouče nadále zůstává David Čermák, ovšem nově mu budou pomáhat Ivan Majeský s Václavem Sýkorou.

včera

včera

včera

včera

Miloš Zeman

Zemanovi nevadí, že se Fico setkal s Putinem. Česku předpovídá návrat Babiše

Exprezident Miloš Zeman očekává návrat Andreje Babiše na premiérský post, naznačují to jeho slova v rozhovoru pro slovenskou televizi TA3. Babišův comeback do čela vlády by podle něj vedl ke zlepšení vztahů Česka se Slovenskem. Cestu slovenského premiéra Roberta Fica za Vladimirem Putinem do Moskvy označil za legitimní.

včera

Velikonoční počasí se rýsuje. Meteorologové zatím nemají dobré zprávy

Pomalu se rýsuje předpověď pro letošní Velikonoce v Česku. Podle aktuálního výhledu meteorologů ale není zrovna příznivá. Zatímco ještě ve čtvrtek budou teploty během posledního pracovního dne ještě překračovat dvacítku, následovat má výrazný teplotní propad. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy