
Před šedesáti lety, 14. října 1964, proběhl v Kremlu palácový převrat, který z čela Komunistické strany Sovětského svazu odstranil Nikitu Chruščova. Vůdcem jedné ze dvou tehdejších světových supervelmocí se stal sedmapadesátiletý Leonid Brežněv. Ačkoliv o jeho schopnostech mnozí pochybovali – což byl ostatně jeden z důvodů, proč byl vybrán jako Chruščovův nástupce –, ostřílený stranický byrokrat následně vládl dlouhých osmnáct let a zemi podstatně proměnil. Skutečnost, že i současní Rusové vnímají brežněvovskou éru velmi pozitivně, vypovídá mnohé o pochmurnosti moderních ruských dějin.
Průzkumy veřejného mínění provedené v post-sovětském prostoru v posledním čtvrtstoletí konstantně ukazují značnou nostalgii po brežněvismu. V roce 1999 jej označilo suverénně nejvíce ruských respondentů (51 %) za období, kdy se v Rusku ve dvacátém století "žilo běžným lidem nejlépe". O sedm let později ještě o 10 % více respondentů v Rusku považovalo tuto éru za přínosnou pro jejich zemi. Průzkum v roce následujícím odhalil, že největší část ruské populace by chtěla ve dvacátém století žít právě v této etapě.
Oblibě se netěší pouze doba samotná, ale i její čelní představitel. Z průzkumu popularity sovětských a post-sovětských lídrů v roce 2013 vyšel Brežněv s 56 % jako vítěz. Průzkum z roku 2018 naznačil, že Brežněv se těší nezanedbatelným sympatiím nejen v Rusku, ale také na své rodné Ukrajině. Přestože se jako Ukrajinec neidentifikoval a jeho identita byla rusko-sovětská, pozitivně jej vnímalo 47 % ukrajinských respondentů, což byl nejlepší výsledek z historických osobností.
V čem hledat příčinu, že období, které je v odborné literatuře i západním veřejném prostoru spojováno se stagnací, nehybností a v neposlední řadě také vojenskými zásahy Moskvy v Československu a Afghánistánu, vnímá obyvatelstvo post-sovětských zemí jako nejzářnější léta nedávné minulosti? Odpověď může paradoxně spočívat právě ve zdánlivé nehybnosti brežněvismu, která v kontextu moderních ruských dějin neznamenala jen tolik vyzdvihovanou stagnaci, ale především vzácnou stabilitu.
Brežněv se sice k moci dostal díky převratu, který ale neměl výraznou krvavou stopu. Svržený Chruščov byl pod argumentem vysokého věku a podlomeného zdraví odstaven z veřejného života, nové vedení země fungovalo víceméně až do Brežněvovy smrti na kolektivní bázi. Na rozdíl od boje o nástupnictví po Stalinovi nyní nenásledoval žádný z vrcholných činitelů osud Lavrentije Beriji, který byl v roce 1953 popraven a jeho okolí vystaveno represím.
Od svých předchůdců v čele komunistické strany se Brežněv odlišoval mimo jiné snahou nastolovat konsensus mezi jednotlivými mocenskými klikami sovětského systému. Jako zkušený aparátčík zpravidla neprosazoval opatření, proti kterým existovala ve vládnoucí skupině významná opozice. Ačkoliv počátkem 70. let posílil natolik, že určoval linii sovětské politiky, dokázal naslouchat radám svého okolí. Na rozdíl od Stalina – ale i Chruščova – umožňoval spolupracovníků, aby mu oponovali a projevovali odlišný názor. Brežněvův osobní kult sice v postupem času dosáhl mimořádných rozměrů, neměl však despotický charakter.
Neznamená to, že by brežněvismus nevyužíval represe. Eliminoval ostatně část liberalizačních trendů Chruščovovy vlády. Nedošlo sice k restaurování stalinismu, nicméně mocenský a ideologický monopol komunistické strany zesílil. Například chruščovovský modelu cenzury vystřídala přímá perzekuce kritických autorů a umělců. Pod tlak se dostal i disent, který se v Sovětském svazu začal formovat koncem 50. let.
Na rozdíl od minulosti, kterou nezanedbatelná část obyvatel Sovětského svazu stále pamatovala, nemělo násilí během Brežněvovy vlády bezohledný a plošný ráz. Užívalo se cíleně, proti kritikům a odpůrcům statutu quo. Existovala snaha, aby nebylo přítomné ve veřejném životě. Svéráznou (a pochopitelně velmi krutou) taktikou se stalo zavírání nepohodlných osob do psychiatrických léčeben. Sovětské disidentské hnutí navíc bylo v této době v poměru k celkové populaci malé, roztříštěné a tvořili jej zpravidla intelektuálové, kteří byli specifickým segmentem sovětské společnosti.
Běžný sovětský občan tak represe nepociťoval přímo, vnímal především snahu brežněvovského vedení o stabilitu, která kontrastovala s otřesy předchozího období. Chruščovovu impulzivní vládu charakterizoval sled radikálních a rychle, ne-li chaoticky se střídajících vnitropolitických kampaní. Brežněvova politika – obzvlášť po roce 1968, kdy i na základě zkušenosti s pražským jarem bylo tabuizováno jakékoliv hlubší reformní úsilí – usilovala o kontinuitu. V první polovině 70. let pak sovětské hospodářství kladlo do té doby nevídaný důraz na spotřební průmysl a zvyšování životní úrovně se stalo jedním z klíčových bodů Brežněvovy domácí politiky.
Jistě, brežněvovská snaha o údržbu měla za následek mimo jiné skutečnost, že Sovětský svaz začal ještě více ztrácet ekonomický a technologický krok se Západem. Z dlouhodobé krize se nedařilo vyvézt ani zemědělství. Stát, který se prezentoval jako světová supervelmoc, si tak nedokázal zajistit potravinovou soběstačnost. Obrovské výdaje nadále proudily do vojenské oblasti a na mamutí, problematicky realizovatelné projekty. Růst produkce zaostával za zvyšováním mezd, což vytvářelo poptávku po zboží, které chybělo. Důsledkem byl rozmach korupce a černého trhu, do něhož se zapojili i Brežněvovi blízcí příbuzní. Absence inovací a efektivnějších technologií byla suplována extenzivním růstem, který vedl mimo jiné ke značným ekologickým škodám.
I tak šlo ve srovnání s tím, co zažívalo sovětské obyvatelstvo v minulosti – a následně v posledních, řekněme, třinácti letech 20. století – o dobu prosperity, byť nikterak vysoké. Byla rovněž vzácným obdobím míru v sovětských dějinách. Prvních patnáct let Brežněvovy vlády Moskva nevadla žádnou válku (nepočítáme-li rychlou intervenci v Československu v roce 1968 a omezené pohraniční střet s Čínou v roce následujícím). Brežněvovská diplomacie také na dlouhou podstatně zmírnila studenoválečné napětí. Velké krize, během kterých hrozil i v důsledku Chruščovova avanturismu globální jaderný konflikt, se zdály záležitostí minulosti, aniž by Sovětský svaz přišel o všeobecně respektovaný status supervelmoci.
V uvedeném světle není těžké identifikovat zdroje nostalgie po brežněvismu v post-sovětském prostoru. Jsou v banální: v kontextu bouřlivých a pochmurných dějin dvacátého století nabídl tamnímu obyvatelstvu o něco lepší životní podmínky, stabilitu a jistoty okořeněné pocitem příslušnosti k velké a silné zemi. Na druhou stranu, následný postupný propad do materiální nouze, chaosu a s ním spojený úpadek světového vlivu však měl své kořeny i v tolik zmiňované stagnaci, kterou byl tento dočasný "komfort" vykoupen. Tato souvislost obdivovatelům Leonida Brežněva a jeho doby zpravidla uniká. Brežněvova popularita paradoxně odráží i deziluzi z pozdějších problémů, ke kterým svou politikou nezanedbatelně přispěl.
Související

Kde je slibovaná bazuka na Trumpa? Unijní byrokracie na USA nejde s hysterickou odvetou, ale chladným kalkulem

Sociální sítě pod tíhou nevkusu. Umělá inteligence ničí odkaz japonského studia
komentář , Leonid Brežněv (sovětský vůdce)
Aktuálně se děje
před 1 hodinou

Trumpův paradox: Celoživotní odpůrce jaderných zbraní může rozpoutat nejrychlejší nukleární zbrojení od studené války
před 2 hodinami

Komu poděkovat za extrémní počasí? Experti odhalili největší znečišťovatelé ovzduší
před 2 hodinami

Svět za Trumpa platí obrovskou cenu: Sleduje jeho kroky, zatímco ignoruje jiné krize
před 5 hodinami

Diplomaté promluvili: Už nevíme, co Trump vlastně chce. Snažíme se jednat, ale kašle na nás.
před 6 hodinami

Trumpa se bojí Temu i Shein. Svět levného oblečení dostává kvůli Trumpovi na frak
před 7 hodinami

Brutalita Rusů nezná mezí. Během oslav hodili raketu na město plné civilistů, na ulicích leží desítky mrtvých
před 8 hodinami

USA chtějí ovládnout klíčový plynovod na Ukrajině. Bílý dům čelí obviněním z koloniálního nátlaku
před 9 hodinami

Tohle nikdy nebylo a nebude Rusko: Ukrajinci žijící pod okupací se děsí Trumpových mírových plánů
před 10 hodinami

Neviditelná, ale o to zákeřnější. Evropa čelí novému druhu války s Ruskem
před 12 hodinami

Velikonoční předpověď počasí se zlepšuje, potvrzuje nejnovější pohled
včera

Policie hledá muže kvůli loupeži v Luhačovicích. Pomáhá si umělou inteligencí
včera

ANO oslovuje více než třetinu voličů, ukazuje nový průzkum. Stačilo by neuspělo
včera

RECENZE: Stylově sevřený thriller Zabitý večer připomíná Hitchcocka digitálního věku
včera

Policie vyšetřuje smrtící útok psa na člověka. Jde o obávané plemeno
včera

Litvínov představil nové trenéry. Změny hlásí i realizační tým na Kladně
včera

Trump udělil zásadní výjimku z cel. Pomohl tak technologickým gigantům
včera

Velká výluka v pražské hromadné dopravě. Potrvá po celý víkend
včera

Papež se zotavuje. Ve Vatikánu přijal britského krále, dojal ho i s manželkou
včera

Zemanovi nevadí, že se Fico setkal s Putinem. Česku předpovídá návrat Babiše
včera
Velikonoční počasí se rýsuje. Meteorologové zatím nemají dobré zprávy
Pomalu se rýsuje předpověď pro letošní Velikonoce v Česku. Podle aktuálního výhledu meteorologů ale není zrovna příznivá. Zatímco ještě ve čtvrtek budou teploty během posledního pracovního dne ještě překračovat dvacítku, následovat má výrazný teplotní propad.
Zdroj: Jan Hrabě