Diplomaté promluvili: Už nevíme, co Trump vlastně chce. Snažíme se jednat, ale kašle na nás.

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa nyní během 90 dnů jedná s více než 70 zeměmi o úpravě cel a obchodních vztahů. V praxi se však soustředí jen na několik vybraných států, konkrétně Vietnam, Indii, Jižní Koreu a Japonsko, které považuje za klíčové partnery v tlaku na Čínu. Ostatní země zatím zůstávají mimo hru – a přitom stále čelí 10% clům, která Trump zavedl 2. dubna a která mají platit do vypršení přechodného období.

„Skutečně nevíme, co Trumpova administrativa chce,“ přiznal nejmenovaný diplomat z jedné asijské země. Jiný úředník označil vyjednávací proces za „reaktivní a bez jasného směru“.

Administrativa se pokouší čelit tomu, co označuje za „nelegální tok čínského zboží“, které se údajně maskuje jako vývoz z třetích zemí, například z Vietnamu či Kambodže. I přesto však většina partnerů zůstává bez konkrétní nabídky nebo instrukcí ze strany Washingtonu.

Zmatek panuje i v komunikaci. Například Jižní Korea dostala od USA 25% clo na své výrobky, které Trump následně snížil na 10 % – ale jen dočasně a bez dalšího vysvětlení. Izrael zase zjistil, že odstranění cel na americké zboží nestačí k tomu, aby se vyhnul celním sankcím, a dokonce ani osobní prosba premiéra Netanjahua na setkání v Oválné pracovně nezměnila rozhodnutí americké strany.

Evropská unie nabídla odstranění cel na automobily a průmyslové zboží, ale Trump to odmítl. To přitom staví EU do stejné pozice jako Čínu, Kanadu a Mexiko – přestože tyto čtyři ekonomiky tvoří dohromady více než 3,1 bilionu dolarů v obchodu s USA.

„Každá země klepe na dveře Bílého domu, ale nikdo jim neotevírá. Co jiného jsme ale mohli čekat po celosvětovém zavedení cel? Je to chaos,“ řekl jeden z diplomatů EU.

Vyjednávání navíc komplikují nejen cla, ale i tzv. netarifní překážky – například digitální daně nebo ekologické regulace, které USA chtějí rovněž odstranit. „Tyto požadavky mohou narazit na odpor veřejnosti – v očích občanů to může vypadat, že Američané chtějí špinavější vzduch, nezdravé potraviny a nekvalitní výrobky,“ varuje William Reinsch, bývalý americký obchodní představitel.

Zatímco větší ekonomiky doufají alespoň ve vyjednávací rámec, menší a chudší země často volí strategii vyčkávání. „Rozhodli jsme se zůstat v pozadí,“ uvedl africký diplomat, jehož země nebyla zasažena tak tvrdě jako jiné. Diplomati z Latinské Ameriky zase hlásí opakované snahy o kontakt s americkými představiteli – zatím však bez odpovědi.

Přesto některé země zaznamenávají mírný pokrok. Indie například podle svých zástupců věří, že se v rámci každodenních technických jednání podaří překlenout spory. Vietnam pak již oficiálně zahájil bilaterální jednání s cílem dosáhnout trvalé dohody.

Japonsko rovněž vysílá své vysoké představitele do Washingtonu, aby projednali nejen cla, ale i širší ekonomické bariéry. Jednání tak pokračují – i když v nejistotě, s nedostatkem koordinace a s rostoucím tlakem na rychlé výsledky.