Svět za Trumpa platí obrovskou cenu: Sleduje jeho kroky, zatímco ignoruje jiné krize

Ve své analýze Freedland upozorňuje, že svět momentálně investuje veškerou energii do zvládnutí krize, kterou Trump sám vyvolal. Neustálé změny cel, ekonomické výhrůžky a přístup „přítel nebo nepřítel“ destabilizují základní jistoty globálního obchodu. Obchodní partneři Spojených států netuší, co přijde příště – a právě to je podle autora Trumpovým cílem.

Zatímco v Rose Garden Bílého domu prezident s úsměvem prezentuje tabulku cel, jakoby šlo o soutěžní pořad, ve skutečnosti vyvolává u podnikatelů, ministrů i diplomatů po celém světě paniku. Každý Trumpův výrok má dopad na investice, pracovní místa i měnové trhy. A co je horší – odvádí pozornost od jiných, skutečně naléhavých krizí.

Freedland tvrdí, že kdyby světové vlády nemusely soustavně hasit Trumpovy požáry, mohly by se věnovat například klimatické krizi. Jen letos v březnu dosáhla Evropa rekordního oteplení o 1,6 °C oproti předindustriálnímu období. Rozloha arktického ledu byla nejnižší od začátku satelitních měření. V době, kdy je nutná koordinovaná globální akce, svět místo toho řeší obchodní přestřelky.

Dalším příkladem je situace v Súdánu, kde od roku 2023 zuří brutální občanská válka. Podle údajů z Yaleovy univerzity může být mrtvých až 150 000. OSN obviňuje obě strany konfliktu z masového znásilňování a mučení. Pomoc mezinárodního společenství je zoufale potřebná – a zároveň nedostatečná. Kromě rozpadu americké humanitární agentury USAid, kterou rozložil Elon Musk, je na vině i globální neschopnost kvůli Trumpovým obchodním eskapádám.

Organizace zabývající se ochranou civilistů uvádějí, že podpora zdravotnických zařízení v Súdánu se propadla. Jiné státy váhají s náhradou výpadku USA, protože samy čelí nejistotě a vnitřní destabilizaci. Příští týden se v Londýně sejdou zahraniční ministři k jednání o Súdánu, ale očekávání jsou nízká. Jak říká Freedland, David Lammy sice upozornil na krveprolití, ale v posledních týdnech musel i on věnovat pozornost spíše obchodnímu chaosu.

Podobně se pozornost odklání i od konfliktů v Gaze a na Ukrajině. Politická kapacita států je omezená – většina vlád dokáže skutečně řešit nanejvýš dvě krize najednou. Pokud je jednou z nich Trump, na ostatní problémy prostě nezbývá energie.

Freedland připomíná paralelu s brexitem, který na několik let ochromil britský stát. Tehdy bylo celé úřednictvo paralyzováno vyjednáváním, které nikdy nemuselo vzniknout. Stejně jako dnes světové vlády tráví čas tím, co ještě nedávno považovaly za samozřejmé: udržováním vztahů s USA a základního obchodního pořádku.

Trump mezitím zjevně nic z toho netrápí. Svůj vliv využívá nejen k rozdělování výhod vybraným státům a firmám, ale vytváří i systém, který nahrává korupci a vyjednávání „pod stolem“. Jak připomíná autor, Trump se této taktiky drží už od 70. let, kdy rád svazoval protivníky v soudních sporech. Dnes místo žalob používá cla.

Freedland na závěr varuje: globální společenství hraje Trumpovu hru. Ale jedinou šancí, jak tuto hru přestat prohrávat, je přestat ji hrát vůbec. Protože skutečná cena Trumpovy vlády se nepočítá jen v dolarech – ale v každé zmeškané příležitosti, kdy mohl svět konat lépe.