KOMENTÁŘ | Kde je slibovaná bazuka na Trumpa? Unijní byrokracie na USA nejde s hysterickou odvetou, ale chladným kalkulem

Zatímco Bílý dům rozhazuje cla jako konfety bez hlubší úvahy o jejich dopadech, Brusel skládá opatření jako šachovou partii – tah za tahem, promyšleně, s důrazem na konkrétní cíle. Evropa reaguje na americký protekcionismus ne emocionálně, ale chirurgicky. Odveta v hodnotě až 22,1 miliardy eur není jen číselný údaj – je to systém, který zasahuje tam, kde to může Trumpa a jeho spojence nejvíce zabolet: v republikánských státech, kde se rozhoduje o volbách.

Brusel nedává jedinou ránu naslepo. Cla míří na produkty, které mají nejen ekonomickou, ale i symbolickou váhu: sójové boby z Louisiany, hovězí z Kansasu, cigarety z Floridy, bourbon z Kentucky nebo zmrzlina z Arizony. Evropská unie vysílá americkým občanům jasnou zprávu: pokud se rozhodnete hrát tvrdě, budeme hrát tvrdě taky. Ale na rozdíl od vás budeme vědět proč, kde a s jakým cílem.

Zatímco Trump dělá politiku jako reality show – s výbuchy, zápletkami a neustálým hledáním publika – Evropská unie ukazuje, že i těžkopádný kolos 27 států může působit jako přesný a disciplinovaný aktér. Unijní odpověď má jasnou strukturu: tři fáze, jasné časování, prostor pro deeskalaci. Tohle není hysterická odveta, to je chladný kalkul.

O to víc vyniká, jak absurdně působí druhá strana. Trumpova administrativa se chová jako dítě, kterému někdo sebral lopatičku na písečku – okamžitě začne křičet, kope kolem sebe, ale nemá nejmenší představu, co tím vlastně sleduje. Nejde o žádnou ekonomickou vizi, nejde ani o obranu amerických zájmů. Jde jen o další epizodu nekonečné snahy ukázat, že síla je sama o sobě ctností, a že domnělá „neústupnost“ má větší hodnotu než stabilita či předvídatelnost.

Jenže právě tahle „síla“ je ve výsledku slabostí. Ztrácí důvěryhodnost u partnerů, zpochybňuje důležitost mezinárodních dohod a hlavně – přenáší důsledky chaosu zpátky na americkou domácí půdu. Evropané tentokrát nehrají roli obránců na poslední chvíli. Hrají aktivní hru. A zatímco Washington křičí, Brusel přesně míří.

Pokud Trump chtěl obchodní válku, dostává ji. Ale ne jako vítězné tažení pod příslibem „zlatého věku Ameriky“, nýbrž jako zrcadlo vlastní nekompetence. A v tom zrcadle je čím dál jasněji vidět, že protihráčem mu není slabý, nerozhodný protivník, nýbrž dobře organizovaný blok, který už nemá chuť nechat si diktovat pravidla od někoho, kdo pravidla neuznává.