Politico: Evropě hrozí ekonomická apokalypsa

Evropská ekonomická apokalypsa, jak se často označuje současný stav, představuje zásadní a možná i existenční výzvu, která může otřást samotnými základy prosperity kontinentu. Zatímco Evropa v minulosti těžila z expanze na východ a rostoucí poptávky z Asie a Spojených států, tyto zdroje růstu se nyní postupně vyčerpávají. V kombinaci s vnitřními problémy, jako je nedostatečná konkurenceschopnost a technologická zaostalost, se Evropa ocitá v bodě, kdy musí přehodnotit své strategie a směr.

Blížící se návrat Donalda Trumpa do Bílého domu tuto situaci ještě zhoršuje. Trump, který je znám svým nekompromisním postojem vůči evropským obchodním partnerům, otevřeně hovořil o zavedení nových cel na evropské zboží.

Pokud skutečně dojde na cla až ve výši 20 %, může to pro průmysl kontinentu znamenat zásadní ránu. Evropská unie, která ročně vyváží do USA zboží v hodnotě přes 500 miliard eur, by tak čelila dramatickému propadu svého exportu.

Současně Trump opět prosazuje, aby země NATO zvýšily své výdaje na obranu. Tato požadavka by znamenala ještě větší tlak na už tak napjaté rozpočty evropských států, které se snaží vypořádat s rostoucími deficity.

Tento tlak však není jediným problémem, kterému Evropa čelí. Dalším a možná ještě závažnějším faktorem je klesající technologická konkurenceschopnost. Ačkoliv kontinent kdysi stál v čele inovací, které daly světu například automobil nebo telefon, dnes v technologických závodech zaostává.

Evropské technologické firmy investují do výzkumu a vývoje méně než jejich americké protějšky, což se negativně projevuje na produktivitě a konkurenceschopnosti. Zatímco americké firmy za poslední dvě desetiletí zvýšily svou produktivitu o 40 %, evropské stagnují. Tento rozdíl je zřejmý i na trzích, kde hodnota amerických technologických firem od roku 2003 vzrostla o více než 300 %, zatímco evropské pouze o 60 %.

Evropa se však potýká nejen s nedostatkem investic do technologií, ale i s neefektivním rozdělením těchto prostředků. Německo, které je největším investorem do výzkumu a vývoje v EU, směřuje velkou část svých financí do automobilového průmyslu.

Ačkoliv je tento sektor klíčový, jeho zaměření na tradiční technologie, jako jsou dieselové motory, vedlo k tomu, že německé automobilky zaspaly přechod na elektromobilitu. Tesla a čínští výrobci mezitím investovali do vývoje baterií a získali klíčové patenty, což nyní ohrožuje postavení německého automobilového průmyslu, který zaměstnává více než 800 000 lidí a dlouhodobě přispíval k růstu celé německé ekonomiky.

Vedle technologických problémů čelí Německo také demografickým výzvám. Stárnoucí populace a nedostatek kvalifikovaných pracovníků oslabují jeho ekonomickou výkonnost. Přestože příliv uprchlíků v posledních letech nabídl určitou naději na řešení této situace, většina z nich nemá potřebné vzdělání a dovednosti pro technicky náročné pozice.

Tento problém se prohlubuje s tím, jak německé firmy, čelící vysokým nákladům na energie, práci a regulace, přistupují k masivním propouštěním. Společnosti jako VW, Ford nebo ThyssenKrupp oznámily tisíce propuštěných zaměstnanců, což zvyšuje obavy z dalšího oslabení německé ekonomiky.

Situace v Německu má přímý dopad na zbytek Evropy, zejména na střední a východní část kontinentu, která slouží jako průmyslová základna pro německé automobilky a výrobce strojů. Problémy německého průmyslu tak ohrožují ekonomiky zemí, jako jsou Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, které jsou na něm značně závislé.

Navíc, i když by se Evropa mohla pokusit zaměřit na své tradiční silné stránky, jako je výroba strojů nebo železničních technologií, musí čelit silné konkurenci z Číny, která se zaměřuje na stejné oblasti a nabízí agresivní ceny.

Evropa si však udržuje jednu výhodu, a tou je její sociální model. Generózní sociální výdaje zajišťují relativní stabilitu a chrání občany před nejhoršími dopady ekonomických krizí. Tento model však není dlouhodobě udržitelný.

Země jako Francie, která vydává přes 30 % HDP na sociální programy, čelí rostoucímu zadlužení, které bude v roce 2025 dosahovat 7 % HDP, tedy více než dvojnásobku povoleného limitu eurozóny. Pokud se ekonomická situace nezlepší, tyto země budou muset přistoupit k bolestivým škrtům, což pravděpodobně povede k politické radikalizaci.

Politické napětí se již nyní projevuje v nárůstu populistických hnutí na krajní pravici i levici, zejména ve Francii. Tento trend je znepokojivý, protože naznačuje, že Evropu čekají turbulentní časy, během nichž bude obtížné prosazovat potřebné reformy. Pokud Evropa neprovede zásadní změny, riskuje, že zůstane jen krásným, ale ekonomicky stagnujícím muzeem minulosti, které bude sloužit jako turistická atrakce pro návštěvníky z USA a Číny.