Co ukazuje střet u Krymu? Politolog promluvil o britsko-ruských vztazích

Nezanedbatelné riziko

Londýn je v tomto připraven jít na hranu a podstupovat nezanedbatelná rizika, soudí politolog. Poukazuje, že Británie vyslyšela jako první americká volání po společné akci například v případě Afghánistánu a Iráku a nyní ukazuje, že v některých případech bude jednat samostatně.

Až do minulého týdne byla ruská svrchovanost nad Krymem přímo zpochybněna jen v roce 2018, a to ukrajinskými plavidly, které vyslal tehdejší prezident Petro Porošenko z Oděsy do Azovského moře, připomíná Trenin. Podotýká, že nyní připomínku toho, že svět anexi Krymu neuznává, vyslala britská loď HMS Defender, která vplula do dvanáctimílového pásma územních vod nedaleko Sevastopolu.

"To potenciálně věští novou, riskantnější úroveň konfrontace," pokračuje odborník. Zdůrazňuje, že poslední incident byl závažnější než ten z roku 2018 nejen kvůli zapojení Británie, ale také kvůli načasování.

Britské otestování ruských červených linií přišlo méně než týden po ženevském setkání ruského prezidenta Vladimira Putina s jeho americkým protějškem Joe Bidenem, vyzdvihuje autor komentáře. Rekapituluje, že ruská plavidla se přiblížila k Defenderu, vypálila varovné výstřely a podle ruského ministerstva obrany došlo dokonce ke svržení několika leteckých pum do cesty britské lodi, což ji mělo přimět změnit kurz.   

Reportáž BBC z paluby Defenderu naznačuje, že posádka byla od počátku připravena na fyzický střet s ruskými silami, konstatuje Trenin. Poukazuje, že Rusko díky tomu interpretuje misi britského plavidla jako připravenou provokaci, která měla přimět ruské jednotky "zahnat nového ducha Ženevy".

Politolog ovšem soudí, že plavba měla za cíl spíše zpochybnit ruské červené linie než je otestovat a jasněji vše ukáže další vývoj. Záležet bude podle odborníka na tom, zda šlo o jednorázový incident, nebo se podobný bude brzy opakovat.

Další pokusy ukázat, že ruské červené linie - ať pozemní, vzdušné či námořní - nejsou ve skutečnosti nenarušitelné, mohou tlačit Moskvu k obraně toho, čeho se nemůže vzdát, aniž by ztratila tvář, deklaruje autor komentáře. Obává se, že to by téměř jistě vedlo ke střetům a obětem, což s sebou nese riziko další eskalace.

Nejvyšší priorita pro obě strany

V takovém případě by se konfrontace mezi Ruskem a NATO zhoršila natolik, až by se ocitla na pokraji války, což je velmi pochmurný scénář, shrnuje politolog. Vysvětluje, že červené linie nejsou od toho, aby byly přijímány, ale pouze brány v potaz a nikdo v Moskvě neočekává, že Západ v dohledné budoucnosti uzná ruskou svrchovanost nad Krymem.  

"Avšak odmítání reality s sebou nese cenu, kterou by si měl uvědomit každý, než podstoupí riziko, že bude muset skutečně bojovat," pokračuje Trenin. Doplňuje, že Británie je ohledně konfrontace s Ruskem méně zdrženlivá než některé jiné evropské země NATO a poslední britská bezpečnostní strategie otevřeně Rusko jmenuje coby hlavní hrozby pro Spojené království i celý Západ.

Britsko-Ruské vztahy, které v posledních patnácti letech neustále ochlazovaly, se tak mohou stát velmi vyhrocenými, upozorňuje politolog. Podotýká, že lokace incidentu - nedaleko Sevastopolu - také oživuje vzpomínky na krymskou válku, která byla v 19. století součástí hořké velké hry, hybridního soupeření mezi dvěma říšemi o Euroasii, a přestože jsou tyto dny dávno pryč, bojovný duch přežívá na obou stranách.

Riziko války mezi velmocemi je nyní vyšší než před půlstoletím a Biden s Putinem správně obracejí pozornost zpět ke strategické stabilitě, když ujišťují, že jaderná válka nemůže mít vítěze, míní Trenin. Zdůrazňuje, že stabilita ovšem závisí na mnoha věcech, nikoliv pouze na jaderných zbraních a kybernetické bezpečnosti.

Jedna z možností, jak může v 21. století vypuknout válka, je neúmyslná eskalace pramenící z incidentu, například v Baltském a Černém moři, či lokální konflikt, jako je ten na Donbasu, který se vymkne kontrole, domnívá se politolog. "Ačkoliv probíhá snaha lépe zvládat či alespoň nějak regulovat americko-ruskou konfrontaci, zamezení nebezpečným střetům mezi silami Ruska a zemí NATO by mělo být absolutně nejvyšší prioritou pro obě strany," uzavírá odborník.