Přátelství USA a Ruska je vyloučeno. Trump to dal Putinovi jasně najevo

Poukázal na obrovské ztráty na straně Ruska, kdy „600 000 ruských vojáků bylo zraněno nebo zabito v konfliktu, který neměl začít a může pokračovat donekonečna.“ Trump rovněž označil Rusko za „oslabený stát,“ především kvůli válce na Ukrajině a špatné ekonomické situaci, upozornil server Fox News.

Tento Trumpův výpad vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, jenž poskytl Asadovi politický azyl, naznačuje, že během svého druhého prezidentského období nepovede Trump Spojené státy a Rusko k žádnému výraznému sblížení. Přestože byl Trump během svého prvního funkčního období někdy považován za Putinova spojence, historická a geopolitická realita vztahů mezi oběma mocnostmi jasně ukazuje, že smíření je téměř nemožné.

Jedním z hlavních problémů, který brání jakémukoliv pokroku v rusko-amerických vztazích, je válka na Ukrajině. Tento konflikt je přímým střetem zájmů Ruska a Spojených států, přičemž obě země usilují o to, aby Ukrajina byla v jejich sféře vlivu. Pro Rusko představuje Ukrajina klíčovou část jeho strategického bezpečnostního prostoru, který Moskva považuje za nedotknutelný. Z tohoto důvodu Rusko usiluje o zamezení vstupu Ukrajiny do NATO, což považuje za nepřátelskou vojenskou alianci. Naopak Spojené státy dlouhodobě sledují politiku „obrany dopředu,“ která zahrnuje zapojení do eurazijských záležitostí a podporu svých spojenců v regionu.

Tento přístup byl popsán již v 30. letech 20. století nizozemsko-americkým geopolitikem Nicholasem Spykmanem, jehož teorie „balance of power“ přesvědčila americké strategické plánovače, že pro přežití Spojených států je nezbytné zabránit vzniku dominantní mocnosti v Eurazii. Tuto filozofii dále rozvinul Zbigniew Brzezinski, poradce pro národní bezpečnost prezidenta Jimmyho Cartera, který ve své knize Velká šachovnice z roku 1997 zdůraznil, že Spojené státy musí „zajistit, aby žádný stát nezískal schopnost vytlačit Spojené státy z Eurazie.“

Rusko tuto americkou politiku považuje za přímou hrozbu pro svou existenci. Historické dokumenty odhalují, že během jednání o sjednocení Německa v roce 1990 dostal tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov ujištění, že NATO nebude expandovat „ani o palec na východ.“ Přesto NATO od té doby přivítalo do svých řad 13 států z východní Evropy, včetně bývalých sovětských republik, jako jsou Estonsko, Lotyšsko a Litva. Tím se Rusku výrazně zmenšil jeho bezpečnostní nárazník. Putin proto považuje obnovu tohoto nárazníku za jednu z klíčových misí svého prezidentského období.

Trump během svého prvního funkčního období podnikl kroky, které poškodily ruské zájmy. Schválil sankce proti plynovodu Nord Stream 2, založil vesmírné síly Spojených států, podpořil vývoj jaderných zbraní s nízkým výbuchem a nařídil operaci, při které bylo v Sýrii zabito 300 žoldáků Wagnerovy skupiny. Trump také během svého mandátu dával jasně najevo, že jeho vztah s Putinem je čistě pragmatický, nikoliv přátelský.

V současné době však americká podpora Ukrajiny, včetně dodávek zbraní, jako jsou střely dlouhého doletu, zvyšuje napětí mezi Washingtonem a Moskvou. Putin na to reagoval eskalací, například schválením změn ruské jaderné doktríny a použitím hypersonických střel Orešnik, které mohou zasáhnout Evropu i západní pobřeží USA.

Historicky zakořeněná nedůvěra mezi Ruskem a Spojenými státy, posilovaná rozdílnými interpretacemi klíčových událostí, jako je expanze NATO, a vzájemnými obavami z vojenských a ekonomických záměrů, prakticky znemožňuje jakékoliv smíření. I kdyby se Trumpovi podařilo zmírnit nepřátelství a převést vztahy na čistě transakční úroveň, jakákoliv hlubší spolupráce je nepravděpodobná.

Spojené státy a Rusko zůstanou rivaly, jejichž národní zájmy jsou příliš neslučitelné na to, aby mohly navázat skutečné partnerství.