ROZHOVOR | Evropa na prahu dalšího konfliktu? Česku prý nebezpečí nehrozí, ale...

Před několika dny jste se vrátil z tajné mise na Kubě, kde jste pozoroval praktiky tamního režimu. Proč jste se rozhodl tam vydat?

Domluvili jsme s českou neziskovou organizací Člověk v tísni, že pro přehled o tom, jak jsou dodržována lidská práva na Kubě, se tam vydám v prosinci tohoto roku. Především z důvodu, že se předpokládalo, že oslavy Dne lidských práv na Kubě budou mít stejný průběh jako roky minulé. Mlácení a zatýkání demonstrantů zabrání jakémukoliv velkému shromáždění odpůrců tamního komunistického režimu.

Cesta na Kubu se připravovala zhruba rok a půl. S kolika lidmi jste tam byl a jak celá mise probíhala?

Podrobnosti si zatím musíme nechat pro sebe z důvodu bezpečnosti celého týmu, který naší cestu na Kubu připravoval. Nicméně mohu prozradit, že jsem na Kubě nebyl sám. Díky výborné přípravě s organizací Člověk v tísni a spolupráci s několika diplomaty se nám podařilo vše, co jsme měli naplánované a ještě i trochu něco navíc.

Co bylo cílem celé akce?

Monitorovat lidská práva na Kubě. Získat opravdový přehled o tom, jak jsou lidská práva na Kubě dodržována, popřípadě porušována. To se nám podařilo celkem dobře zmonitorovat.

Psali jsme: Český europoslanec se zúčastnil tajné mise. To, co viděl, ho dostalo  

Které pozitivní či negativní zážitky Vám utkvěly v hlavě nejvíce?

Pozitivním zážitkem je otevřenost samotných Kubánců, z nichž řada miluje Českou republikou a v minulosti ji navštívila. Negativně hodnotím především ekonomický rozpad Kuby. Černý obchod, snaha turisty opakovaně natáhnout nebo všude přítomný nepořádek. Kdyby se Kuba změnila, mohla by být jedním z nejkrásnějších míst na světě.

A z řad disidentů, se kterými jste se setkal?

Nejsilnější zážitkem v pozitivním i negativním světle bylo setkání s disidentkou a ekonomkou Marthou Beatriz Roque Cabello. Když šla poprvé do vězení, byla odsouzena v jednom z velkých politických procesů ještě s několika dalšími muži jako jediná žena. Celé soudní jednání bylo tehdy neveřejné. Když se její rodina opakovaně domáhala informací, co je s ní, sdělili jim policisté, že Martha byla zastřelena a její tělo není z politických důvodů k dispozici. Celá rodina se tehdy pod tíhou této zprávy zhroutila. Až po několika měsících vyšlo najevo, že Martha i další odsouzení jsou sice v nejtvrdším vězení, ale žijí.

Po příjezdu zpět do ČR jste uvedl, že budete o své pozorovatelské misi informovat nejen českou vládu, ale také příslušné europarlamentní výbory. Jak by podle Vás měly postupovat?

Myslím, že vláda i Evropská unie by se měly zamyslet nad tím, jak dále vůči Kubě postupovat. Musíme neustále zdůrazňovat nutnost řešit nejen ekonomické problémy země, ale hovořit i o lidských právech.

Uplynul měsíc od jednoho z nejhorších teroristických útoků v Evropě, střelbě ve Francii a hlavně v koncertní hale Bataclan, při kterém zahynulo 129 lidí. Dalo se podle Vás těmto útokům zabránit?

Takovým útokům se dá zabránit velmi často, pokud například fungují všechny systémy a bezpečnostní služby spolu spolupracují. Proto nesmíme na bezpečnosti šetřit. Ukazují to i nejnovější čísla bezpečnostních složek řady členských států Evropské unie, které od začátku roku zabránily 35 útokům. To vůbec není malé číslo.

Řada Čechů se nyní obává, že by podobný osud mohl potkat i nás. Jsou obavy na místě?

Kdo je připraven, není překvapen. Myslím, že v současné době ne, ale v posledních letech se bezpečnostní situace ve světě výrazně změnila, takže bych na to nespoléhal.

Dá se obecně říci, že Česká republika není v hledáčku teroristů, nebo je naopak jen otázkou času, kdy se něco takového stane i zde?

Platí obě možnosti. Přes nás řada teroristů cestovalo a proto bych bezpečnost České republiky a jejích občanů nepodceňoval. My prostě musíme pracovat na tom, aby teroristé neměli šanci. Jen tak se dá případným útokům zabránit.

Velká část veřejnosti se útoků obává v souvislosti s islámem, který považují za radikální náboženství. Jaký je na to Váš názor?

Musíme rozdělit islám a radikální islamismus. A u toho druhého souhlasím, že je naprosto neslučitelný s evropskými hodnotami a je nutné ho potlačit všemi prostředky. Radikální islamismus prostě do Evropy, stejně jako jeho příznivci, nepatří.

S islámem jde ruku v ruce uprchlická krize. Vy sám jste v létě několik táborů navštívil a s migranty se setkal i osobně. Když se podíváte zpětně, jak je hodnotíte? Jsou to lidé, kteří potřebují pomoc, nebo by je Evropa přijímat neměla, jak žádá řada extremistických či aktivistických organizací?

Řada politiků u nás i v Evropě mi dává za pravdu, že jsem hodnotil velmi objektivně své cesty a poznatky. A to je pro mě největší satisfakce za to, jak někteří aktivisté a extrémisté tu křičeli, že nemám pravdu. Vždy jsem říkal, že skutečných uprchlíků není více jak třicet procent. To se skutečně prokázalo a prokazuje. Zbytek lidí bude muset odejít.

Jak v této věci hodnotíte dosavadní počínání Evropské unie?

Mám radost, že se Evropská unie konečně probudila. Návrh na zřízení společné pohraniční stráže, která zasáhne v případě nutnosti, je podle mě krokem s právním směrem.

Byl podle Vás rok 2015 něčím přelomový?

Myslím, že například snahou evropských států se dohodnout na řešení imigrace. To vnímám jako naprosto klíčové. Dříve to bohužel bylo bojkotováno. Dnes státy pochopily, že pokud nebudou spolupracovat, nic se nevyřeší.

Uprchlická krize, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, boj proti Islámskému státu...kdybyste měl vybrat jeden z konfliktů, který se v tomto roce odehrál a nejvíce zasáhl Českou republiku, který by to byl a proč?

Myslím, že válka na Ukrajině. Ukrajinci jsou největší menšinou v České republice a hodně lidí u nás zná někoho, kdo byl bojovat v této zemi. Navíc řada lidí má velmi pozitivní vztah k Ukrajině Rusku. A tak ten konflikt působí, že ho máme za humny.

Můžeme v roce 2016 čekat nějaký zásadní obrat ve věci řešení světových konfliktů?

Obávám se, že nejsem dobrým prognostikem jako Václav Klaus a Miloš Zeman. Nicméně věřím, že se podaří konečně porazit Islámský stát.

Jak už bylo zmíněno výše, svět se nyní potýká s řadou konfliktů, mohl by se k nim příští rok přidat další? Doutná někde skryté nebezpečí, o kterém se nyní nemluví, ale mohlo by se rozhořet naplno?

Především v Africe je několik států v občanské válce a jsou velmi nestabilní. Pokud se tyto konflikty nepodaří vyřešit, bude to mít i vliv na dění v Evropě, protože lidé z těchto zemí se dříve nebo později objeví na našich hranicích. Doufejme, že také nedojde k vojenskému konfliktu Rusko a Turecko. To napětí je dnes neskutečně silné a ohrožuje společný postup proti Islámskému státu.