KOMENTÁŘ | Musí své červené linie nakreslit i Západ? Chránit ukrajinské nebe lze i bez války

Bývalý německý diplomat Wolfgang Ischinger zdůraznil, jak důležité je pro Západ určit si vlastní červené linie a neohlížet se pouze na ty ruské. „Rusko neustále říká, pokud uděláte to či ono, pokud překročíte tu či onu červenou linii, můžeme eskalovat,“ nastínil.

„Proč to neotočíme a neřekneme jim: ‚Máme hranice, a pokud vybombardujete ještě jednu civilní budovu, pak byste se neměli divit, když, řekněme, dodáme řízené střely Taurus nebo Amerika dovolí Ukrajině udeřit na vojenské cíle uvnitř Ruska‘,“ pokračoval Ischinger.

Zdůraznil, že takové červené linie musí být nepřekročitelné. „Samozřejmě, jak mi připomíná mnoho mých přátel, problém je v tom, že když namalujete červenou čáru, musíte se jí držet. Nemůžete udělat to, co udělal Barack Obama se svou syrskou červenou linií proti použití chemických zbraní, kterou pak neprosadil.“

Rusové útočí proti ukrajinské civilní infrastruktuře už od února 2022, tedy samotného začátku plnohodnotné invaze. Od té doby zahynuly tisíce lidí a miliony musely minimálně dočasně opustit své domovy. Západ proti Moskvě uvalil bezpočet sankcí a vojensky a finančně podporuje Kyjev.

To je ale fakticky vše. Západní spojenci nedokázali Ukrajině poskytnout nic jiného než finanční a vojenské prostředky a v minimální míře také dobrovolníky na frontu. Částky pomoci jsou doslova astronomické, ale nestalo se nic, co by této pomoci odpovídalo. Frontová linie se za poslední dva roky neposunula – a pokud se posunula, tak jen bezvýznamně.

Naposledy Ukrajinci na podzim 2022 dobyli Cherson, naopak ztratili Bachmut a několik dalších měst. V hodnotících zprávách z fronty se například jediná vesnice Robotyne vyskytuje už více než rok – to jen pro znázornění, jak moc je fronta statická.

Můžeme tvrdě nesouhlasit i plně souhlasit s tím, aby ukrajinská armáda mohla použít rakety dlouhého doletu proti ruskému území. Nicméně ty nejdůležitější země – USA, Velká Británie a Francie – nedokázaly dosud říct, jestli tento krok povolí nebo ne. Probíhají aktivní diskuze, to je ale vše.

A pravdou také zůstává, že Západ nedal Rusku žádnou viditelnou červenou linii. Jak již bylo řečeno, ruská armáda dobyla řadu měst a vesnic, zabila a zranila desetitisíce lidí a nelegálně anektovala hned čtyři ukrajinské oblasti. Žádný z těchto kroků nedonutil západní spojence říct pomyslné „dost“.

V evropských hlavních městech nadále probíhá jednání o podpoře Ukrajiny, odsuzování ruských akci a vyzývání k míru. Ukrajinská armáda občas dostane vybavení nebo finance. Jenže žádná z evropských zemí ještě přesně Moskvě neřekla. co znamená definitivní stopku.

Zejména Evropská unie se chová jako slabá politická velmoc, která si nedokáže určit hranice (nikoliv geograficky); Spojené státy mají vztahy s Ruskem poměrně jasně nastavené od konce druhé světové války.

Bombardování civilního obyvatelstva je něco, čemu Ukrajinci nedokázali a zřejmě ani nedokážou zabránit. Ruská převaha je zkrátka moc velká a žádná země s tak omezenými možnostmi, jako je Ukrajina, se nedokáže takovéto převaze dlouhodobě účinně bránit.

Evropská unie je ale něco jiného – jde o blok 27 zemí, které mají možnost Rusko zastavit i bez toho, aby muselo dojít ke třetí světové válce. Existuje k tomu mnoho nástrojů, samotné červené linie ale mohou být nejúčinnější.

Jedna z linií může zahrnovat například ostřelování ukrajinské energetické infrastruktury. Likvidací ukrajinské energetiky totiž netrpí jen armáda, ale především civilisté, kteří v zimě musí mrznout a během dlouhých zimních nocí si ani nerozsvítí. Západní spojenci mají dostatek kapacit na to, aby dokázali minimálně nad tou nejkritičtější infrastrukturou dohlížet a pomoct Ukrajině se sestřelováním nebezpečných projektilů.

Další červenou linii lze vytyčit při ostřelování civilních budov – samotné mezinárodní právo toto brutální a bezohledné chování ve všech ohledech zakazuje a bylo by tedy jedině na místě přistoupit k obraně ukrajinského nebe i v tomto případě.

Západní spojenci mohou přistoupit na takové věci, které je nepostaví do konfrontace s ruskými silami. Projektily – tedy rakety nebo bezpilotní letouny – nejsou „ruská armáda“ v pravém slova smyslu a jejich sestřelení neznamená napadení života ruského vojáka. Navíc, Poláci, Rumuni i Lotyši už moc dobře vědí, jaké to je, když na jejich území dopadne ruský dron nebo raketa.

Západní protivzdušná obrana může pomoct s přenesením pozornosti pryč od civilistů tak, aby mezi sebou bojovali pouze ruští a ukrajinští vojáci. Nasazení pozemních vojsk NATO je samozřejmě nemyslitelné – ať už by toto nasazení bylo v souladu s mezinárodním právem a s cílem pouze odvrátit ruskou agresi – Moskva dokáže každý krok Západu dezinterpretovat prostřednictvím své mocné propagandistické mašinerie.