Přepis projevu Baracka Obamy v Praze

Děkují vám za toto úžasné přivítání. Děkuji obyvatelům Prahy. A děkuji občanům České republiky. Jsem hrdý na to, že tu dnes s vámi mohu stát uprostřed tohoto slavného města, v centru Evropy. A abych parafrázoval jednoho ze svých předchůdců, jsem rovněž hrdý na to, že jsem mužem, který přivezl Michelle Obamovou do Prahy.

V průběhu mnoha let jsem se naučil užívat si příjemnou společnost a humor českých obyvatel v mém rodném městě Chicago. Za mnou je socha českého hrdiny Tomáše Masaryka. V roce 1918 poté, co Amerika slíbila podporovat českou nezávislost, Masaryk hovořil v Chicagu k davu, který čítal přes 100 tisíc lidí. Nemyslím si, že se mohu vyrovnat Masarykově památce, ale jsem poctěn tím, že mohu následovat v jeho šlápějích z Chicaga do Prahy.

Po více než tisíc let se Praha vyjímala mezi ostatními městy a místy. Poznali jste válku i mír. Viděli jste vznikat a padat říše. Poznali jste revoluci v umění a vědě, v politice a poezii. Přes to všechno obyvatelé Prahy vždy sledovali svou vlastní cestu a budovali svůj vlastní osud. A toto město, toto zlaté město, prastaré a mladistvé zároveň, stojí jako živoucí památka vašeho nepřemožitelného ducha.

Když jsem se narodil, svět byl rozdělen a naše národy čelily velice odlišným okolnostem. Jen málo lidí by tehdy předpovědělo, že někdo jako já se jednoho dne stane americkým prezidentem. Jen pár lidí by bylo bývalo předpovědělo, že americký prezident jednoho dne bude moct promluvit k publiku, jako je toto v Praze. A jen málo lidí by si umělo představit, že se Česká republika stane svobodnou zemí, členem NATO a vůdcem sjednocené Evropy. Tyto myšlenky by byly zamítnuty jako pouhé sny.

Dnes jsme zde, protože dost lidí ignorovalo hlasy, které jim říkaly, že svět se nemůže změnit.

Dnes jsme zde, protože odvaha těch, kteří se odvážili, povstali a řekli, že na svobodu mají právo všichni bez rozdílu, na které straně zdi žijí, bez ohledu na to, jak vypadají.

Dnes jsme zde díky pražskému jaru, protože jednoduchá a zásadní touha po svobodě a příležitosti zahanbila ty, kteří se spoléhali na sílu tanků a zbraní, které měly zastavit vůli lidí.

Dnes jsme zde, protože před dvaceti lety obyvatelé tohoto města se vydali do ulic, aby si vymohli příslib nového dne, a základní lidská práva, která jim byla upírána příliš dlouhou dobu. Sametová revoluce nás naučila mnohému. Ukázala nám, že mírové protesty můžou otřást základy říše a odhalit prázdnotu ideologie. Ukázala nám, že malé země mohou hrát klíčovou roli ve světových událostech a že mladí lidé mohou najít způsob, jak překonat staré konflikty. A dokázala, že morální vedení je mocnější než jakákoli zbraň.

To je důvod, proč k vám mluvím z centra Evropy, která je pokojná, sjednocená a svobodná. Protože obyčejní lidé věřili, že propast může být překonána, zdi strženy a mír zvítězí.

Dnes jsme zde, protože Američané a Češi přese všechno věřili, že dnešek je možný.

Sdílíme tyto společné dějiny. Ale nyní se tato generace, naše generace, nemůže zastavit. I my máme volby, které musíme učinit. Svět se stává o něco méně rozdělený, zároveň je i víc propojený. Zažili jsme události, které byly rychlejší než naše schopnost na ně reagovat – krize světové ekonomiky, klimatické změny, přetrvávající hrozby starých konfliktů, nové hrozby a rozšíření katastrofických zbraní.

Žádná z těchto výzev nemůže být vyřešena ani rychle, ani snadno. Ale všechny vyžadují, abychom jeden druhého poslouchali a pracovali společně. Vyžadují, abychom se soustředili na naše společné zájmy, ne naše občasné rozdíly. Vyžadují, abychom znovu potvrdili, že všichni sdílíme společné hodnoty, které jsou silnější než jakákoli síla, která nás může rozdělit. To je práce, v níž musíme pokračovat. To je práce, jíž jsem přijel do Evropy začít.

Abychom obnovili naši prosperitu, potřebujeme koordinované jednání přesahující hranice jednotlivých států. To znamená investice do nových pracovních míst, stržení zdí protekcionismu, které stojí v cestě růstu. To znamená, že musíme změnit náš ekonomický systém a nastolit nová pravidla, která zamezí zneužívání a vzniku další krize. A máme povinnost k naší společné prosperitě a společné lidskosti, abychom natáhli ruku teprve vznikajícím ekonomikám a chudým lidem, kteří trpí nejvíce ze všech. To je důvod, proč jsme vyšetřili pro Mezinárodní měnový fond tento týden přes bilion dolarů.

Abychom ochránili naši planetu, nyní je čas změnit způsob, jakým využíváme energii. Společně se musíme postavit klimatickým změnám, ukončit světovou závislost na fosilních palivech a přejít k jiným energetickým zdrojům, jako je vítr nebo slunce, a vyzvat ostatní země, aby se na tom podíleli. A zaručují vám, že Spojené státy jsou připravené jít v tom ostatním příkladem.

Abychom zajistili naši společnou bezpečnost, musíme posílit naši alianci. NATO vzniklo před šedesáti lety, poté co se komunismus zmocnil Československa. Právě tehdy svobodný svět příliš pozdě dostal lekci o tom, že si nemůže dovolit rozdělení. Spojili jsme se dohromady, abychom ukovali nejpevnější spojenectví, jaké svět kdy poznal. Stáli jsme bok po boku, rok za rokem, desetiletí za desetiletím, dokud železná opona nepadla a svoboda se rozšířila jako záplava vody.

Tohle označuje desetileté členství České republiky v NATO. Vím, že mnohokrát ve 20. století, se rozhodovalo, aniž byste seděli u jednacího stolu. Velké mocnosti vás zklamaly, nebo předurčily váš osud, aniž by vyslyšeli vaše hlasy. Jsem zde, abych řekl, že Spojené státy se k lidem tohoto národa nikdy neotočí zády. Jsme spojeni prostřednictvím společných hodnot, společných dějin a přetrvávajícím příslibem naší aliance. Pátý článek NATO to uvádí jasně: útok na jednoho je útokem na všechny. Toto je slibem nejen pro naši dobu, ale na věčné časy.

Obyvatelé České republiky svému slibu dostáli, když Amerika byla napadena a tisíce lidí byly zabity na našem území. A NATO odpovědělo. Mise NATO v Afghánistánu je základem pro bezpečnost lidí na obou stranách Atlantiku. Všichni čelíme stejným teroristům z Al-Káidy, kteří udeřili na různých místech od New Yorku až po Londýn, a pomáháme Afgháncům převzít zodpovědnost za svou budoucnost. Ukazujeme, že svobodné národy mohou učinit společné rozhodnutí v zájmu naší společné bezpečnosti. A chci, abyste věděli, že Američané ctí oběti Čechů v této snaze, a oplakává ztrátu těch, o něž jste přišli.

Žádné společenství si nemůže dovolit zůstat nečinné. Musíme pracovat společně jako členské země NATO, abychom měli k dispozici bezpečnostní rezervy, které nám pomůžou čelit novým hrozbám, ať již přijdou odkudkoliv. Musíme posílit spolupráci jak mezi sebou, tak s ostatními národy a institucemi napříč celým světem, abychom čelili nebezpečí, které nezná žádných hranic. Musíme rozvíjet konstruktivní vztahy s Ruskem v těch otázkách, které se týkají nás všech.

Jednou z těch otázek, o nichž chci dnes hovořit, je zásadní pro naše národy a mír a bezpečnost celého světa – budoucnost jaderných zbraní v 21. století.

Existence tisíců jaderných zbraní je nejnebezpečnějším odkazem studené války. Mezi Spojenými státy a Ruskem sice žádná jaderná válka nepropukla, ale celé generace žily s vědomím, že jejich svět může smazat jediný záblesk světla. Města jako je Praha, která existovala po staletí, by najednou vůbec nebyla.

Studená válka zmizela, ale tisíce těchto zbraní ne. Podivným obratem v dějinách se hrozba jaderné světové války snížila, ale riziko nukleárního útoku vzrostlo. Tyto zbraně získalo víc zemí. Jejich testování pokračuje. Černé trhy obchodují s jadernými technologiemi a materiály. Výrobní postup, jak vybudovat jadernou bombu, se rozšířil. Teroristé jsou odhodlaní si ji koupit, vyrobit, anebo ukrást. Naše úsilí zamezit tomuto nebezpečí je soustředěno na celosvětový zákaz šíření jaderných zbraní, ale kvůli tomu, že stále víc lidí a zemí porušuje pravidla, se můžeme se dostat do situace, kdy ani tento zákaz nic nezmůže.

Týká se to všech lidí, všude. Jedna jaderná bomba vybuchlá v jediném městě, ať by to byl New York, Moskva, Islámábád, Bombaj, Tokio nebo Tel Aviv, Paříž nebo Praha, může zabít stovky tisíc lidí. Nezáleží na tom, kde se to stane, může to mít nedozírné následky pro naši světovou bezpečnost, společnost, ekonomiku a konečně vůbec pro naše přežití.

Někteří by mohli namítnout, že tyto zbraně se nedají kontrolovat, že jsme odsouzeni k životu ve světě, kde stále víc zemí a lidí vlastní nejmocnější nástroj ničení. Tento fatalismus je vražedně nebezpečný. Poněvadž pokud budeme věřit, že šíření nukleárních zbraní je nevyhnutelné, pak tím zároveň sami sobě přiznáváme, že i jejich použití je nevyhnutelné.

Právě tak, jak jsme se postavili za svobodu v 20. století, musíme se společně postavit za právo lidí kdekoli na světě žít ve 21. století beze strachu. A jako jedna z nukleárních mocností – a jediná nukleární mocnost, která jadernou zbraň použila, – Spojené státy mají morální zodpovědnost v této otázce jednat. Můžeme se postavit do čela této snahy, nemůžeme však v ní uspět sami.

Takže dnes, prohlašují jasně a uváženě, že Amerika se zavazuje hledat mír a bezpečnost ve světě bez jaderných zbraní. Tento cíl nemůže být dosažen rychle, možná se tak dokonce nestane ani během mého života. Bude to vyžadovat trpělivost a vytrvalost. Ale nyní i my musíme ignorovat hlasy těch, kteří nám říkají, že se svět nemůže změnit.

Jako první věc Spojené státy podniknou konkrétní kroky směrem ke světu beze zbraní. Abychom ukončili uvažování z dob studené války, zmírníme roli jaderných zbraní ve strategii naší národní bezpečnosti a budeme po ostatních vyžadovat, aby učinili totéž. Nenechte se zmýlit: dokud budou tyto zbraně existovat, budeme i my udržovat bezpečný a efektivní arzenál, abychom odvrátili jakékoli nebezpečí a tuto ochranu mohli poskytnout i našim spojencům včetně České republiky. Začneme ale pracovat na zmenšení našeho arzenálu.

V letošním roce míníme vyjednávat s Ruskem o nové smlouvě o strategických zbraních, se kterou bude snížen počet našich jaderných hlavic a náš jaderný potenciál. S prezidentem Medveděvem jsme tento proces započali v Londýně a já se budu pokoušet letos uzavřít novou dohodu, která bude právně závazná a dostatečně přísná. To připraví půdu k dalším zásahům. Budeme se snažit do tohoto počinu zahrnout i ostatní jaderné státy.

Aby bylo možné dosáhnout celosvětového zákazu testování jaderných zbraní, moje úřady okamžitě začnou agresivně tlačit na to, aby Spojené státy schválily Smlouvu o zákazu jaderný zkoušek. Uplynulo téměř padesát let jednání a nyní je čas, kdy má být testování jaderných zbraní konečně zakázáno.

Za druhé, společně rozšíříme smlouvu o nešíření jaderných zbraní. To by mělo být základem spolupráce.

Základní úmluva je zřejmá: státy, které mají jaderné zbraně, se musí začít odzbrojovat; státy, které je nemají, se je nebudou pokoušet získat. Tak mohou všechny země využívat nukleární energii k mírovým účelům. Abychom smlouvu o nešíření posílili, měli bychom přijmout několik principů. Potřebujeme více zdrojů k posílení mezinárodních inspekcí. Potřebujeme, aby existovaly skutečné a okamžité důsledky pro země přistižené při porušování pravidel, nebo pro země, které se pokusí z dohody bezdůvodně vystoupit.

Měli bychom vybudovat nový rámec pro mírovou jadernou spolupráci, jako je například mezinárodní palivová banka, aby měly všechny státy přístup k jaderné energii bez rizika šíření (jaderných zbraní). Tento přístup by měl být právem každé země, která odmítá jaderné zbraně, především pak rozvojových zemí, které teprve začínají s mírovými programy. Nikdo neuspěje s přístupem založeným na upírání práv těm národům, které hrají podle pravidel. Musíme využít sílu jaderné energie ve prospěch našich snah o boj se změnou klimatu a ve prospěch rovných příležitostí pro všechny.

Nemáme žádné iluze. Někteří budou pravidla porušovat, ale právě proto potřebujeme zavést strukturu, která zajistí, že kdokoli to udělá, bude muset čelit následkům. Dnes ráno jsme si opět připomněli, proč potřebujeme nový a přísnější přístup k této hrozbě. Severní Korea opět porušila pravidla tím, že testovala raketu dlouhého doletu.

Tato provokace jen podtrhuje potřebu jednat, a to nejen dnes odpoledne na bezpečnostní radě, ale také svou odhodlaností zabránit rozšiřování těchto zbraní. Pravidla musí být závazná. Jejich narušení musí být potrestáno. Slova musí něco znamenat. Svět se musí spojit, aby zabránil šíření těchto zbraní. Nyní je čas na silnou mezinárodní odezvu. Severní Korea musí pochopit, že cesta k bezpečnosti a respektu nikdy nevede skrz výhružky a použití nelegálních zbraní. Všechny národy se musí spojit, aby vybudovaly silnější celosvětový režim.

Írán se chystá postavit jadernou zbraň. A moje úřady se budou snažit o dohodu s Íránem, která bude postavena na oboustranných zájmech a vzájemném respektu. Postavíme je před jasnou volbu. Chceme, aby Írán zaujal svoje právoplatné místo ve světové komunitě, a to jak z politického, tak z ekonomického hlediska. Budeme podporovat právo Íránu na mírovou jadernou energii, ale s důslednými inspekcemi. To je cesta, kterou se tato islámská republika může vydat. Nebo si její vláda může zvolit narůstající izolaci, mezinárodní nátlak a potencionální boj o jaderné zbraně v této oblasti, který by zvýšil nejistotu u všech.

Řeknu to jasně: jaderné a balistické aktivity Íránu představují skutečnou hrozbu, a to nejen pro Spojené státy. Česká republika a Polsko ukázaly odvahu, když souhlasily s umístěním obranných prostředků na svá území. Dokud bude existovat tato hrozba ze strany Íránu, míníme pokračovat v budování prověřeného systému obrany se správným poměrem cena – výkon. Pokud se podaří eliminovat íránskou hrozbu, budeme mít lepší základ pro bezpečnost a hnací síla ke zbudování protiraketové obrany v Evropě přestane existovat.

A nakonec, musíme zabránit teroristům v získání jaderné zbraně.

To je nejbezprostřednější a nejextrémnější hrozba světové bezpečnosti. Jediný terorista s jadernou zbraní by mohl rozpoutat masové ničení. Al Káida již řekla, že se snaží získat bombu. A my víme, že po světě obíhá mnoho nezabezpečeného jaderného materiálu. Abychom ochránili svůj lid, musíme bez váhání cílevědomě jednat.

Dnes tu vyhlašuji začátek nové mezinárodní snahy zajistit do čtyř let veškerý nebezpečný jaderný materiál na světě. Stanovíme nové standardy, rozšíříme svou spolupráci s Ruskem a budeme se snažit navázat další partnerské vztahy, abychom nakonec dokázali zablokovat tento citlivý materiál.

Musíme také vyvinout úsilí, abychom zastavili černé trhy, detekovali a zadrželi převážený materiál. Musíme použít finanční prostředky k tomu, abychom tento nebezpečný trh narušili. Protože tato hrozba přetrvává, měli bychom se semknout, abychom snahy, jakými jsou Iniciativa pro bezpečnost šíření (jaderného materiálu) a Globální iniciativa pro potírání jaderného terorismu, proměnili ve stálé mezinárodní instituce. A měli bychom začít tím, že uspořádáme globální summit jaderné bezpečnosti, který se bude konat příští rok v Americe.

Vím, že jsou i tací, kteří budou zpochybňovat, zda jsme schopni jednat v takto širokém rámci. Jsou tu tací, kteří pochybují, že skutečná mezinárodní spolupráce je možná, když zvážíme nevyhnutelné rozdíly mezi jednotlivými národy. A jsou tu i tací, kteří když slyší o světě bez jaderných zbraní, pochybují, zda má cenu si vytyčovat cíl, který se zdá být nedosažitelným.

Ale nenechte se zmýlit: my víme, kam taková cesta vede. Pokud národy a lidé připustí, aby je definovaly vzájemné rozdíly, propast mezi nimi se prohlubuje. Když se přestaneme hnát za mírem, pak nám navždy zůstane z dosahu. Odmítnout nabídku ke spolupráci, nebo nad ní pokrčit rameny, je zbabělost. Tak začínají války. Tak končí rozvoj lidstva.

Na světě je násilí a nespravedlnost, které je třeba konfrontovat. Musíme jim čelit ne tím, že se rozdělíme, nýbrž tím, že budeme držet pohromadě jako svobodné národy, jako svobodní lidé. Vím, že volání do zbraně dokáže zneklidnit duše mužů a žen víc, než výzva k míru. Ale proto je potřeba zvednout své hlasy pro mír společně.

Jsou to hlasy, které stále zní Prahou. Jsou to ozvěny roku 1968. Jsou to radostné zvuky sametové revoluce. Takoví byli Češi, kteří dokázali svrhnout jadernou mocnost, aniž by jedinkrát vystřelili.

Osud lidstva bude takový, jaký si jej uděláme. Uctěme zde v Praze svou minulost tím, že se začneme snažit o lepší budoucnost. Postavme mosty přes to, co nás rozděluje a přijměme svou zodpovědnost, abychom tu po sobě nechali svět, který lépe prosperuje a je v něm více míru, než ve světě, do kterého jsme přišli. Děkuji.