Nataša Gollová zemřela před 35 lety. Život komediální herečky byl spíše tragédií

Nataša Hodáčová přišla na svět do rodiny zámožného advokáta a vlivného politika Františka Hodáče dne 27. února 1912. Díky výbornému rodinnému a sociálnímu zázemí bylo dívce dopřáno kvalitního vzdělání. Po maturitě na dívčím gymnáziu absolvovala studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy i na škole v Anglii. Nataša skvěle ovládala cizí jazyky, uměla hovořit anglicky, francouzsky, německy a rusky, proto jí studium v zahraničí nečinilo žádný problém. Brzy projevila také pohybové a herecké nadání, a proto jí otec platil soukromé hodiny herectví a tance. Právě těmto oborům se nakonec Nataša rozhodla věnovat profesně.

Kariéru začala jako divadelní herečka roku 1934 v Olomouci, za rok získala angažmá v bratislavském Slovenském národním divadle. Tam však nepůsobila příliš dlouho, v roce 1935 se přesunula do Divadla na Vinohradech, kde už zůstala až do roku 1944. Na divadelní prkna se pak vrátila až o tři roky později, a to do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V divadelním světě se později sporadicky pohybovala až do roku 1971.

Jako herečka zaujala Nataša především svým komediálním talentem, který neuplatnila pouze na divadelním jevišti, ale i ve filmu. V závěru 30. let a do poloviny 40. let minulého století šla doslova z role do role. Do dvojice bývala často dávána se stejně populárním kolegou Oldřichem Novým – kdo by je neznal jako pár ve snímcích Kristián, Hotel Modrá hvězda nebo jako sourozeneckou dvojici v Eva tropí hlouposti. Právě posledně zmíněný film z roku 1939 z Gollové učinil komediální hvězdu a vynesl ji na samotný herecký vrchol.

Herečka začala již na počátku své umělecké kariéry užívat příjmení Gollová. To si vybrala na počest svého dědečka, významného historika Jaroslava Golla. Ten vyučoval historii na Karlově univerzitě, jeho přednášky navštěvoval také František Hodáč a zamiloval se do jeho dcery Adély. Profesor Goll se zapojil do tzv. boje o rukopisy, kdy nebyl přesvědčen o jejich pravosti a pomohl odhalit, že se jedná o padělky. Formoval skupinu dalších historiků, kterou učil správné interpretaci pramenů. Pojmenována je po něm jako Gollova škola. Jak odvážně bojoval za objasnění nepravosti rukopisů, tak vystupoval během první světové války i za zachování monarchie, což ho za první republiky odsunulo na okraj společnosti, kde zůstal až do konce života.

Za svůj život prožila Nataša Gollová, která vynikala půvabem a inteligencí, několik nešťastných lásek. V milostném životě měla (mimo divadelní prkna a filmová plátna) vždy smůlu. První velkou lásku poznala herečka ještě před svou kariérou, a to ve Francii, kde pobývala nějaký čas v roce 1932 s taneční skupinou. Zde se zamilovala do o 16 let staršího básníka a dramatika Tristana Tzary. Ten za ní často do Československa jezdil, dálka ale vztahu nepřála. Nataša Gollová pak navázala vztah se svým hereckým kolegou Františkem Vnoučkem, v něm se však spíše trápila. Vnouček velice rád a často holdoval alkoholu, po několika letech navíc vyšlo najevo, že je homosexuál. Není divu, že partnerské soužití nevydrželo. V roce 1941 se Nataša opravdu špatně zamilovala, a aniž by to tehdy tušila, pohřbila si tím kariéru. Začala si totiž s mužem z vedení barrandovských filmových ateliérů jménem Wilhelm Söhnel. Toho Gollová tehdy přebrala své nejlepší herecké kamarádce Adině Mandlové, čímž jejich velké přátelství nadobro skončilo. Willy, jak se mu říkalo, se sice v nelehké době nacistické okupace zasloužil o rozvoj českého filmu, ovšem byl to Němec, a to se za války a zejména po ní neodpouštělo. A protože Nataša Gollová udržovala milostný vztah s Němcem, připravilo ji to na několik let o hereckou profesi. Poslední český film, v němž si zahrála, měl premiéru na konci roku 1943. Pro Gollovou měl až symbolický název: Šťastnou cestu.

Aby se Nataša Gollová vzhledem ke svému vztahu s Němcem vyhnula obviňování ze spolupráce s nacisty, dobrovolně nastoupila jako ošetřovatelka do koncentračního tábora v Terezíně, když zde vypukla epidemie skvrnitého tyfu. Sama chorobou onemocněla a málem zemřela! Po zotavení z nemoci ji čekala další rána – obvinění z kolaborace. I když bylo nakonec její jméno očištěno, nikdy už nedosáhla své dřívější slávy. Do filmového prostředí se herečka vracela velmi těžko a nikdy už nevystoupila v hlavních rolích.

Roku 1947 se Nataša Gollová provdala za režiséra Karla Konstantina. Sňatek z lásky to rozhodně nebyl, herečka spíše jen nechtěla zůstat sama. Manželství to nebylo zrovna šťastné, Konstantin si rád přihnul alkoholu a žil si spíše svůj život. V roce 1962 zemřel na infarkt. Gollová byla jeho nečekanou smrtí velice zdrcena. Sice ho zřejmě nikdy vyloženě nemilovala, zůstávala mu však neskutečně vděčná za to, že jí dal znovu šanci hrát. 

Konec života strávila Gollová v osamocení. Ačkoliv nikdy neměla ráda opilé lidi, sama stále častěji utápěla svůj smutek v alkoholu. Někdejší komediální herečka zemřela nešťastná dne 29. října 1988 v domově důchodců v pražské Krči. Bylo jí 76 let. Místem jejího posledního odpočinku je hřbitov na Vyšehradě.