Krutý osud Nataši Gollové: Talentovaná herečka dostala cejch kolaborantky, zemřela v chudobě a osamění

Nataša Gollová se narodila jako Nataša Hodáčová 27. února 1912 v Brně. Narodila se do velmi bohaté rodiny politika Františka Xavera Hodáče. Umělecké jméno si dala podle příjmení svého dědečka, historika Jaroslava Golla.  v Německu známá pod pseudonymem Ada Goll.

Po gymnáziu Gollová studovala Filosofickou fakultu UK v Praze, studium ovšem nedokončila. Měla velký talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. Odmalička ji ovšem lákalo divadlo. Začala herectví studovat soukromě, ale ještě než se na divadelních prknech prosadila, dostala první nabídku od filmu. Poprvé se objevila ve snímku Kantor ideál (1932), šlo ovšem jen o maličkou roli.

Následovalo pár dalších menších rolí, zlom přišel v roce 1939, kdy ji Miroslav Cikán obsadil do filmu Příklady táhnou, kde se naplno projevil její komediální talent. Tohoto si všiml režisér Martin Frič, který dal Nataše Gollové u filmu vůbec největší příležitosti. Komedií Eva tropí hlouposti vytvořil z Nataši Gollové jednu z nejoblíbenějších českých hereček a idol mladých dívek. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi. S Martinem Fričem pak spolupracovala na filmech Hotel modrá hvězda (1941) a Roztomilý člověk (1941), ve všech čtyřech jí byl partnerem Oldřich Nový.

Zdokonalovala se ve scénickém tanci u Jelizavety Nikolské a Jarmily Kröschlové, se kterou vystupovala i v Paříži, a v hereckém umění u Karla Dostala a Jiřího Frejky. Jako herečka prošla olomouckým Českým divadlem (1932 – 1934), bratislavským Slovenským národním divadlem (1934 – 1935) a pražským Divadlem na Vinohradech (1935 – 1945). S manželem, divadelním režisérem Karlem Konstantinem , začala hrát v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1947 – 1950) a poté opět v Praze: Divadlo Na Fidlovačce (1952 – 1953), Divadlo ABC (1955 – 1962) a Městská divadla pražská (1962 – 1971), z nichž musela pro nemoc odejít na odpočinek.

Její herecká kariéra byla narušena po válce, kdy byla obviněna ze spolupráce s nacisty. Její problémy začaly už v roce 1940. Natašin otec totiž patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení, které se snažilo o obranu republiky proti nacistům. Když tedy herečka dostala nabídku do německého filmu Vrať se ke mně zpět – jde o jediný německý film, ve kterém kdy hrála, neměla příliš na výběr. Obvinění ze spolupráce s nacisty bylo později důkazy vyvráceno. Svou roli hrál i fakt, že na samém konci války odešla pomáhat jako ošetřovatelka do Terezína. Navíc se ukázalo, že za války zprostředkovávala styk s partyzány a rozšiřovala protinacistické letáky. Nálepky ‘kolaborantka‘ se Gollová ovšem zbavovala dlouho a těžce.

Po válce se k filmu vrátila. Nejdříve získala roli umělé dívky Sirael ve Fričově komedii Císařův pekař a Pekařův císař (1951) a poději ještě čilé důchodkyně Fany v komedii Drahé tety a já (1974) Zdeňka Podskalského. Nakonec ve filmech ztvárnila několik dalších menších komediálních rolí. Hrála až do roku 1983.

Zemřelo o pět let později téměř opuštěná a v chudobě v domově důchodců v Praze-Krči, pohřbena je na vyšehradském hřbitově. V prosinci 2016 byla po Nataše Gollové pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-střed.

Herečka měla smůlu na muže

V roce 1932 se ještě jako Hodáčová představila veřejnosti v Paříži v baletu. Právě ve francouzské metropoli se setkala se svou největší láskou, o šestnáct let starším francouzským básníkem a dramatikem rumunského původu a zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou. Vztah na dálku ovšem dlouho nevydržel.

Její kamarádkou byla slavná česká herečka předválečného a protektorátního filmu Adina Mandlová, jen však do doby, než Gollová Mandlové přebrala milence Wilhelma Söhnela, který působil jako válečný ředitel barrandovských ateliérů.

Nataša se také zamilovala se do herce Františka Vnoučka a stýkala se s ním čtyři roky, Herec ovšem celý život skrýval homosexualitu, protože se bál pronásledování, a ‘vztah‘ se známou herečkou pro něj byla jen zástěrka.

Až v roce 1947 se herečka vdala za divadelního režiséra Karla Konstantina. Ovdověla v roce 1962.