Pouť do Mekky se kvůli extrémnímu vedru změnila v boj o život. Sanitky nemohly zasáhnout, popisuje cestovatel

Putování začalo v Medíně, která slouží jako klidná příprava a aklimatizace na samotné obřady. Poutníci zde k ochraně před sluncem využívají speciální deštníky s reflexní vrstvou a chladicím vaporizérem, což zpočátku vytváří klamný pocit, že horko není tak nebezpečné. Po příjezdu do Mekky a obcházení Kaaby panovalo zpočátku sice teplé, avšak snesitelné počasí, avšak situace se radikálně změnila hned následující den.

Druhý den, na posvátný den Arafat, udeřila plnou silou extrémní horka. Většina členů jeho skupiny se rozhodla zůstat uvnitř klimatizovaných stanů, avšak Ali se navzdory varováním vydal vykonat obřady ven. Při přesunech mezi jednotlivými stanovišti, kde kvůli husté dopravě trvaly krátké cesty celé hodiny, byli poutníci vystaveni dusivému žáru a výfukovým plynům z neustále nastartovaných motorů autobusů.

Během poledních a odpoledních modliteb dosahovalo horko kritických hodnot, v nichž lidé nebyli schopni udržet dostatečnou hydrataci. Láhve s vodou mizely během několika vteřin a okolní prostranství pokrývaly vrstvy odhozených plastových obalů. Zoufalý boj o každý kousek stínu nutil lidi přespávat v zavazadlových prostorech autobusů či se tísnit u karoserií aut, aby unikli úpalu a hrozícímu kolapsu.

Extrémní podmínky si vybraly krutou daň na nejslabších účastnících, zejména na starších lidech, kteří bezvládně omdlévali. Poutníci podle jeho svědectví pro The Guardian naráželi na situace, kdy v ulicích chyběla jakákoliv okamžitá pomoc a přítomné sanitky nedokázaly v masovém davu zasáhnout. Ztráta naděje a rezignace v očích mnoha lidí byly pro účastníky hlubokým šokem, neboť řada z nich šetřila na pouť celoživotní úspory v domnění, že o ně bude na místě řádně postaráno.

Vzhledem k vysokému věku svého otce vzal Ali odpovědnost za jeho bezpečnost na sebe a z obavy před vyčerpáním jej nechal odpočívat v hotelu, zatímco hlavní rituály vykonal za něj. Během vlastního pohybu v davu pociťoval silnou ospalost a únavu, avšak pud sebezáchovy ho nutil pokračovat v chůzi s vědomím, že v takovém prostředí by mdloby mohly mít fatální následky.

Navzdory vyčerpání se odpoledne vydal na horu Arafat, kde podle tradice pronesl prorok Mohamed své poslední kázání. Na vrcholu hory se tisíce lidí modlily s rukama zvednutýma k obloze a nacházely vnitřní klid navzdory okolnímu žáru. Noc pak poutníci strávili pod širým nebem na kamenech a zemi, kde se v tísnivých podmínkách vytvořila silná sounáležitost a lidé si vzájemně pomáhali, dělili se o vodu či poskytovali deštníky.

Zkušenost z letošního ročníku pouti ukázala, že klimatická krize již hluboce zasahuje i náboženské tradice a ohrožuje lidské životy v dosud nevídaném měřítku. Mnoho úmrtí na pouti bylo podle účastníků zbytečných a odrazilo se v nich selhání logistiky i nedostatek základní infrastruktury. Ali v ohlédnutí za touto událostí upozorňuje, že věřící nesmějí vůči probíhajícím změnám klimatu zaujímat pasivní postoj, neboť víra v Boha musí jít ruku v ruce s aktivní snahou a ochranou světa kolem nás.