Orient Express se vydal na svou první cestu před 140 lety

U zrodu luxusního hotelu na kolejích stál belgický podnikatel a syn zámožného bankéře Georges Lambert Casimir Nagelmackers. Ten roku 1872 navštívil Spojené státy americké, kde ho zaujaly přepychové rychlovlaky. V hlavě se mu tehdy zrodil nápad podobné služby provozovat i v Evropě, a po návratu do Belgie tak založil Mezinárodní společnost lůžkových vozů. Časem rozšířil tento podnik své působení do celé Evropy, Asie nebo severní Afriky. 
 
Dne 5. června 1883, před 140 lety, vyjel luxusní spoj poprvé. Svou jízdu začal na Východním nádraží v Paříži a měl namířeno do Vídně se zastávkou v Mnichově. V říjnu téhož roku byla trasa změněna, vlak nově směřoval do Istanbulu (tehdy se mu říkalo Konstantinopol) a zastavoval cestou v Budapešti a Bukurešti. Do cíle cesty, do Istanbulu, však cestující ještě nedorazili tímto vlakem přímo (takový spoj byl zaveden až roku 1889), ale museli přeplout Dunaj lodí.  
 
Tehdy se jednalo o vůbec nejluxusnější vlakovou soupravu, tvořily ji přepychově vybavené vozy první třídy, ve kterých se nacházely komfortní salonky, jídelny i ložnice. Zároveň šlo o jediný transkontinentální vlakový spoj. Celková trasa jízdy dosáhla délky bezmála 3 200 kilometrů, vlak ji ujel za 69 a půl hodiny. Cestujícím byl během dlouhé jízdy dopřán maximální komfort, včetně výborného jídla a pití či kulturních akcí. Na jednotlivých zastávkách mohli pasažéři poznat místní tradiční kulturu nebo ochutnat regionální speciality. Jízdu Orient Expressem si mohli dovolit pouze ty nejbohatší vrstvy společnosti – panovníci, šlechtici a jiné elity. 
 
Název „Orient Express“ se pro přepychovou vlakovou soupravu zavedl až v roce 1891. V tomtéž roce narušila jednu z jeho jízd nepříjemná situace, a totiž přepadení vlaku. Jistý řecký zločinec způsobil asi 100 kilometrů od cíle jeho vykolejení, přičemž si vzal čtyři pasažéry jako rukojmí a vyměnil je až za tučné výkupné. O rok později se jízda Orient Expressu také značně zkomplikovala, když v něm propukla epidemie cholery, která se mezi cestujícími velice rychle šířila a připravila o život několik z nich. 
 
Provoz Orient Expressu výrazně utlumila první světová válka. Po skončení válečného konfliktu přepravovala souprava výhradně politické a vojenské elity, pro běžné občany nebyla přístupná. Veřejnosti se přepychové vozy vlaku otevřely až v roce 1921, ovšem pouze v omezené míře. Roku 1929 jízdu vlaku omezila mimořádná událost – uváznutí soupravy ve sněhové závěji na území Turecka, a to na pět dní. Tato situace se stala pro spisovatelku Agathu Christie námětem ke slavné knize s názvem Vražda v Orient Expressu. V roce 1931 skutečně v Orient Expressu došlo k vraždám během přepadení vlaku maďarskou teroristickou organizací. I tato událost mohla pro Agathu Christie posloužit jako inspirace při psaní knihy, která poprvé vyšla v roce 1934. Populární autorka detektivek sama několikrát jízdu luxusním vlakem absolvovala, a tak ho mohla bravurně ve svém díle popsat. 
 
Také s druhou světovou válkou přišlo omezení a úpadek společnosti. I po válce se Orient Expressu ihned nevrátila jeho ztracená sláva a kvalita. Již se nejednalo o nejluxusnější vlakovou soupravu, ale nově byly zavedeny i „obyčejné“ vozy druhé a třetí třídy, kterými se mohly svézt i nižší vrstvy společnosti. V 60. letech minulého století byla z důvodu rozdělení sfér mocenského vlivu v Evropě zkrácena i trasa vlaku, jeden čas končil svou jízdu již ve Vídni. V květnu roku 1977 se Orient Express naposledy vydal na tradiční cestu z pařížského Východního nádraží do Istanbulu. Historická souprava pak byla vyřazena z provozu a jednotlivé vagóny se ponechaly svému osudu (a tedy mnohdy i zkáze) na opuštěných tratích mezi Varšavou a Madridem. Jízdy luxusního vlaku se postupem času obnovovaly, v roce 2009 však proběhly naposledy.