Před 200 lety se narodil Charles Baudelaire, nespoutaný prokletý básník

Charles Baudelaire přišel na svět devátého dubnového dne roku 1821 v Paříži. Stal se tak synem sedmadvacetileté Caroline a dvaašedesátiletého Josepha-Francoise Baudelairových. Jeho otec byl velmi vzdělaným mužem a působil jako malíř. Umělecké nadání měl Charles zdědit právě po něm, stejně tak se od něj naučil hledat a vnímat krásu kolem sebe, a to brzy ve svém dětství, protože Joseph-Francois zemřel, když mu bylo teprve šest let. Otcovu smrt malý chlapec těžce nesl a tato událost zřejmě výrazně ovlivnila jeho další život i tvorbu.

Další ránou byl sňatek jeho matky s generálem Jacquesem Aupickem, který Charlesovi nikdy nepřirostl k srdci. S matkou ho pojil velmi silný vztah, proto na otčíma žárlil. Také ho negativně poznamenalo odloučení od matky, když nastoupil na Královskou kolej v Lyonu. Charles byl inteligentní, ovšem nevydržel se dlouho soustředit, a proto (a částečně také ze vzdoru) byly jeho studijní výsledky špatné. Později se mu dařilo v latině a řečtině. Začal také psát básně, což se stalo náplní jeho nešťastného života. Rozhodnutí být básníkem se však nelíbilo jeho nevlastnímu otci. Nevraživost mezi oběma muži tak přerostla v hlubokou nenávist.

Charles sice začal studovat na právnické fakultě v Paříži, více než ve studiu však našel zalíbení v bohémském životě, alkoholu, drogách a sexu. Omamné látky a prostitutky ho stály spoustu peněz, ale také zdraví. Nakazil se totiž syfilidou. V Paříži se později zamiloval do exotické krásky jménem Jeanne Duvalová, která ho mnohdy inspirovala při psaní básní a často ji i kreslil do svých zápisníků.

Jak se stále více zhoršoval průběh jeho pohlavní choroby, tím častěji sahal Baudelaire po drogách. Brzy se stal závislým na opiu, drogy vyhledával i z toho důvodu, že ho pod jejich vlivem napadaly verše. Možná proto jsou Baudelairovy básně tak ponuré, plné zla, pohrdání i smrti. Slavná sbírka básní nazvaná Květy zla ho dostala až k soudu, kde mu byla udělena vysoká pokuta za pobuřování, poklesnutí morálky a pohrdání církví.

Charles Baudelaire se svou tvorbou zařadil do generace tzv. prokletých básníků, kteří byli nejenom spojeni s temnými básněmi, ale také s bohémským způsobem životě, užíváním alkoholu a drog nebo bouřením se proti společenským pravidlům. Ve svých verších prokletí básníci nacházeli krásu ve věcech ošklivých nebo hledali útěchu ve smrti, vysmívali se církvi i zažitým stereotypům. Na tehdejší dobu se jednalo o projev vzdoru a nemravnosti v extrémní podobě, za což byli umělci pochopitelně stíháni.

Charles Baudelaire do svého díla také promítl své zážitky spojené s alkoholem a jinými návykovými látkami. Nadměrná konzumace alkoholu a drog básníkovi sice utlumovala projevy syfilidy, ale také přispěla k rozvoji psychických problémů, zejména depresí a bludů. Tyto potíže, finanční a další zdravotní neduhy ho nakonec dohnaly až k pokusu o sebevraždu v červnu roku 1845. Smrt si rebela našla však až o mnoho let později, kdy zemřel na následky syfilis a mrtvice sužován bolestmi dne 31. srpna 1867. Zůstaly po něm nejenom dluhy a pohoršující básně, ale také třeba překlady díla slavného Edgara Allana Poea, který byl prokletému básníkovi velkým vzorem.