Stromek bez ozdob, jako dárek jablko. Jak slavili Vánoce naši předci?

Dnes se vánoční svátky často nesou ve znamení hodování. Nechybí několik druhů cukroví, jehož příprava výrazně zasahuje do rodinných rozpočtů. Totéž platí i pro obložené chlebíčky, jednohubky, luxusní pochutiny nebo alkoholické nápoje. Naši předci si oproti tomu o Vánocích tolik jídla a pití nedopřávali.

Typickou současnou štědrovečerní večeři tvoří smažený kapr s bramborovým salátem. Ta tradiční česká však byla mnohem skromnější, měla ale svůj symbolický význam, jenž byl pro naše předky velice důležitý. Na štědrovečerní stůl patřila každá plodina, která se za daný rok sklidila, což mělo zajistit bohatou úrodu v příštím roce. Jako předkrm se jedly oplatky s medem. Věřilo se totiž, že zlatavý med přinese zdraví a štěstí celé rodině. Musel se také podávat nějaký chod z hrachu coby symbolu života, blahobytu a úrody. Nejčastějším jídlem z hrachu byla sladká pučálka, jakýsi dezert z praženého hrachu, cukru, strouhaného perníku, medu a koření.

Tradičním štědrovečerním jídlem býval černý kuba, ten se ostatně v některých rodinách o Vánocích připravuje i dnes. Jednalo se o velice prostý, ale oblíbený pokrm z krup, sušených hub a uzeného masa. Do kuby patřilo také hodně česneku a majoránky. Servíroval se s nakládanými švestkami, které tehdy nahrazovaly kyselé okurky.

Vánoce bez ozdobeného stromečku

Dříve lidé o Vánocích nezdobili stromky, ty jsou až záležitostí moderní doby. Vůbec první vánoční strom se na našem území objevil teprve na začátku 19. století, a to zásluhou ředitele pražského Stavovského divadla Jana Karla Liebicha. Právě tento muž ozdobil první stromeček o Vánocích roku 1812 na svém zámku v Libni, kde tehdy pořádal společenské setkání. Během první poloviny 19. století pak zvyk zdobení stromečku pronikl do bohatých měšťanských domácností.

V prostém venkovském prostředí se však o Vánocích stromečky dlouhou dobu nestrojily. Zde se spíše udržela tradice stavění jesliček, která více souzněla s původním smyslem vánočních svátků, tedy s oslavou narození Spasitele. Malý Ježíšek v jesličkách proto až do meziválečného období tvořil nedílnou součást lidových Vánoc.

I na venkově nakonec vánoční stromeček zapustil kořeny, býval ovšem velmi skromně ozdoben. Zatímco ve městech na stromečku visely blýskavé skleněné ozdoby a čokoláda zabalená v lesklých papírcích, na vesnicích se na něj zavěšovaly ozdobičky slaměné, tedy vyrobené z běžně dostupné suroviny. Slámě se zde navíc připisoval symbolický význam, kdy značila plodnost a úrodu. Slámou se o Vánocích také pokrývala podlaha stavení, a světnice se tak rázem proměnila ve chlév, kde přišel na svět Ježíš Kristus. Jeho narození v některých krajích připomínal i zvyk spaní o Štědrém večeru na slámě.

Praktické vánoční dárky

Obdarovávání o Vánocích má dlouhou tradici, která sahá až do středověku. Její původní smysl byl však jiný než dnes, kdy dáváme dárky svým blízkým pro radost. V dobách středověku se podarovávali chudí a nemocní, a to nějakým jídlem, oblečením nebo pár mincemi. Šlo o projev křesťanského milosrdenství, dnes bychom ho mohli nazvat třeba charitativní činností.

Až během 19. století se ustálil zvyk štědrovečerního obdarovávání dětí. Jenom málo z nich ale dostávalo něco pro radost, převládaly spíše dárky praktické, například rukavice nebo nové kalhoty, ale třeba i obyčejné jablko. Hračky, to byly vánoční dárky pouze pro děti ze zámožných rodin. Také dospělí si vyměňovali dary praktické. Muži měli radost z dýmky nebo tabáku, ženy z látky na šaty nebo potřeb do domácnosti.