Na lyže není nikdy pozdě aneb jak na to v dospělosti

Děti mají jarní prázdniny a pro mnoho z nich to znamená příjemné chvíle na svahu nebo v běžecké stopě. Jezdí jen s manželem, protože vy jste těmto zimním sportům nepřišla na chuť? Nikdy není pozdě začít. Společné chvíle s rodinou při kratochvíli, která bude všechny bavit, za ten pokud stojí.

Jak na to: „Pokud se dospělý začátečník bojí lyžování, lze to překonat postupným zvládnutím správné lyžařské techniky na kopcích s malým sklonem. Strach obvykle mizí úměrně s narůstající kontrolou lyží a pocitem jistoty na nich. Existují lyžařské techniky či druhy oblouků, při jejichž zvládnutí lze bezpečně a kontrolovanou rychlostí sjet i prudkou ledovou sjezdovku, takže lyžování se opravdu není třeba bát," říká Karel Studnička ze Ski a Bike Centra Radotín s tím, že pro běžného lyžaře je rozhodující vždy rozumně zhodnotit síly a schopnosti, přihlédnout k únavě, klimatickým podmínkám atd., aby lyžování bylo vždy pouze příjemným zážitkem.

Instruktor pomůže: V drtivé většině případů je učení s instruktorem rychlejší a méně bolestivé. Pokud je instruktor kvalitní, postupuje začátečník podle vyzkoušené metodiky, získává správné návyky a nezafixuje si chyby, které se později musí složitě přeučovat. „Neocenitelná je pak zpětná vazba, kterou instruktor poskytuje – upozorní na chyby – špatný postoj a podobně, které si samotný lyžař někdy nemá šanci uvědomit," radí Karel Studnička.

Klidně začněte doma: Naučit se na lyžích lze v českých horách i v Alpách. „Pro úplné začátky je možná lepší zůstat doma, protože pro sjíždění v pluhu je zbytečné jezdit do Alp. Nicméně i tam lze najít mírné sjezdovky, které jsou vhodné na učení. Výhodou je, že jsou obvykle širší a méně frekventované, takže se začátečník nemusí tolik ohlížet na ostatní lyžaře a může se soustředit pouze na učení. Na druhé straně, pokud lyžařský adept není příliš velký sportovec, možná je lepší začít na kratších českých kopcích, kde si může dopřát odpočinek na lanovce v kratších intervalech," doporučuje Lukáš Princ z portálu www.lyze-radotin.cz.

Čeho se vyvarovat: Nejčastější chybou – a platí to zejména právě u žen – je nedostatečné zatížení špiček lyží, které jsou zodpovědné za zatáčení a tím pádem i kontrolu lyží. Je to dáno špatným postojem v záklonu s nepředsazenou pánví (přisedávání). „Zbavit se tohoto zlozvyku lze důsledným nácvikem správného postoje v pluhu a přívratových obloucích na mírných svazích a jeho následným důsledným zachováváním," upozorňuje Lukáš Princ.

Také si dejte pozor na svůj menstruační cyklus. Hormonální hladina se projevuje nejen na našem psychickém stavu, ale i na kvalitě svalů a šlach. Ty jsou totiž v různých fázích menstruace náchylnější ke zranění. "Především v polovině cyklu se šlachy uvolňují, svaly nejsou tak pružné a silné a nedokážou uchránit tělo od zranění. Je to dáno výrazným poklesem hladiny estrogenu, který ovlivňuje jejich sílu a odolnost. Uprostřed menstruace se tak ženy mohou nejvíce obávat zlomenin a dalších nepříjemných zranění, jimž přejí zejména zimní sporty jako lyžování, běžkování, snowboarding nebo lední bruslení," varuje gynekolog a sexuolog MUDr. Pavel Turčan.

Statistiky dokládají, že spektrum zranění, která si lidé způsobí na horách, je každý rok velice podobné. „Mezi nejčastější zranění lyžařů a snowboardistů patří úrazy kloubů, zhmožděniny a zlomeniny rukou, nohou nebo klíčních kostí. Frekventované jsou také tržné rány a možná překvapí, že relativně častou zdravotní komplikací na horách bývají srdeční příhody," komentuje Jan Vlček ze Slavia pojišťovny, jaké úrazy na horách pojišťovna nejčastěji řeší. Mnohem závažnější než zlomeniny končetin jsou však poranění hlavy, proto je tak důležité používat při lyžování helmu. Pozitivní zprávou je, že bezpečnostní vybavení lyžařů se stále zlepšuje. Na sjezdovkách už převažují lidé, kteří používají přilby a často také chrániče páteře. Jak však upozorňují horští záchranáři: „Žádné vybavení nenahradí zdravý rozum."

Kdy už budu lyžovat: Doba potřebná ke zvládnutí lyží je velice individuální. Někdo skutečně může být schopen po několika hodinách výuky sjet modrou či červenou sjezdovku obloučky, ale těžko bude mít trvale zafixované správné návyky do té míry, aby svůj výkon byl schopen zopakovat po delší přestávce například v řádu týdnů či měsíců. „Rovněž je pravděpodobné, že na tom samém kopci bude mít problémy, jakmile se zhorší podmínky – hlubší sníh, namrzlé plotny, boule apod. Proto je třeba neusnout na vavřínech a neustále na sobě pracovat. Učit se lyžovat vlastně nepřestanete nikdy. Nicméně pár hodin výuky stačí na to, aby člověk pocítil ony nepopsatelně krásné a opojné pocity z jízdy z kopce, kvůli kterým se všichni lyžování věnujeme," přiznává Karel Studnička.

Čím se vybavit: Úplný začátečník si klidně může vybavení půjčit, aby si mohl lyžování vyzkoušet a zjistit, zda ho to bude bavit a jestli má cenu začít uvažovat o koupi vlastní výbavy. „Vždy by měl sáhnout po lyžích určených pro rekreační lyžaře. Ty jsou měkčí a lehčí, takže se s nimi snáze manipuluje a odpouštějí technické chyby. To samé platí o botách. Nejlepší pro začátky jsou pohodlné měkčí boty s flex indexem do hodnoty 80. Častou chybou je výběr příliš velkých bot, v nichž lyžař „plave" a zvedá se mu pata. Takové boty neumožňují správný náklek a ztěžují učení. Lyžařské boty musí sedět na noze co nejtěsněji, aby se i sebemenší pohyb nohy přenesl rovnou na lyže," varuje Karel Studnička s tím, že s výběrem lyžařských bot jistě poradí v každé specializované lyžařské prodejně či půjčovně.

„Co se týče další výbavy, na prvním místě je třeba zmínit helmu, bez níž by nikdo neměl na svah vůbec vyjíždět. Dejte si pozor na levné neznačkové výrobky z různých supermarketů, které sice hezky vypadají, ale v případě pádu vás ne vždy spolehlivě ochrání. Klíčový je údaj o certifikaci dle EN 1077, který je vždy vyznačen přímo na helmě," upozorňuje odborník. Vhodné je mít i funkční oblečení, které vychází z cibulového principu: lepší je mít více tenčích vrstev, než méně silnějších. První vrstvu by mělo tvořit termoprádlo, které odvádí pot od těla a udržuje ho v suchu a teple. Nikdy nenoste na tělo bavlnu – nasákne a studí. Druhou vrstvu tvoří ideálně flísová mikina, která má vynikající termoizolační vlastnosti a odvádí pot z první vrstvy dál od těla. Třetí, svrchní vrstvu tvoří nepromokavá, nejlépe membránová, bunda a kalhoty.

Kromě vhodného oblečení a sportovního vybavení se vám neztratí ani pojištění. Jak vyplývá z mnoha statistik, lyžování a snowboarding jsou velmi rizikové sporty. Pokud jde o četnost úrazů, jsou před nimi už jen míčové sporty. Proto je určitě na místě, dříve než vyrazíme na hory za zimními radovánkami, nechat se dobře pojistit. Co by mělo takové pojištění obsahovat, radí v následujícím videu odborník na cestovní pojištění Vlastimil Divoký.