Jako před druhou světovou válkou a ve Vietnamu? Konzultant upozornil na paradox

Američany zajímají Američané

Pokud Trump své rozhodnutí nezmění, nepřijde o větší počet voličů, očekává Olsen. Vysvětluje, že Američané se momentálně na zahraniční politiku příliš nezaměřují a zajímá je pouze ve chvíli, kdy jsou přímo ohroženy životy jejich spoluobčanů, což mnozí vnímali v době vzestupu Islámského státu (IS), kdy média plnily zprávy o teroristických útocích ve světě.

"To není momentální případ," pokračuje komentátor. Odkazuje na nedávné průzkumy, ve který jen procento Američanů označilo zahraniční politiku, včetně války v Afghánistánu, za prioritu, tudíž zahraniční politika obsadila poslední místo na pomyslném žebříčku témat.

Pokud už američtí voliči o zahraniční politice přemýšlejí, nejsou příliš nakloněni angažmá v konfliktech, jako je ten v Sýrii, upozorňuje konzultant. Odkazuje na jiný nedávný průzkum, jehož výsledky by měly znepokojovat obhájce dosavadního zahraničněpolitického modelu, jelikož ukázaly značnou podporu tvrzení, kterými Trump dříve ospravedlňoval rozchod s tradičními zahraničněpolitickými cíli.

Jen 45 % respondentů plně souhlasí s tvrzením, že USA mají povinnost angažovat se ve světových záležitostech a pomáhat spojencům udržovat jejich bezpečnost, navíc pouze 35 % dotázaných silně souhlasilo s tezí, že aktivní vojenská přítomnosti v zahraničí je nezbytná k ochraně Američanů, poukazuje Olsen. Dodává, že naopak 52 % vzorku podpořilo názor, že je třeba více pomáhat lidem ve Spojených státech než se pokoušet pomoci lidem jinde ve světě.  

K souhlasu s trumpovským pohledem na zahraniční politiku tíhli především republikánští voliči, přiznává konzultant. Konstatuje, že 62 % republikánů plně souhlasí s tvrzením, že je třeba pomáhat především lidem v USA a hned 74 % republikánů - stejně jako 55 % nevyhraněných - souhlasí s tím, že ostatní země musejí dávat více prostředků na svou obranyschopnost a přestat spoléhat na Spojené státy coby světového četníka.

Na druhou stranu, jen 43 % republikánů plně souhlasí s tím, že Spojené státy by měly pomáhat spojencům se zajištěním jejich bezpečnosti a pouze 36 % voličů uvedené strany podporuje stanovisko, že USA nesou odpovědnost za podporu lidských práv a základních životních standardů bez ohledu na to, kde lidé žijí, upozorňuje Olsen.

"Projevila se také značná podpora prezidentovým stížnostem na 'nekonečné války'," píše komentátor. Poukazuje, že 38 % Američanů se silně identifikuje s názorem, že války na Blízkém východě a v Afghánistánu jsou mrháním času, životů a peněz daňových poplatníků a nikterak nezvyšují bezpečnost v USA. Olsen považuje za zajímavé, že tento pohled sdílejí především demokraté a nevyhranění, i když rezonuje i u třetiny republikánů.

Voliči Trumpa nepotrestají

Pokud vše shrneme, Američané o zahraniční politice příliš nepřemýšlejí a pokud ano, na prvním místě se starají o přímé ohrožení životů Američanů, konstatuje konzultant. Dodává, že velká část Trumpových stoupenců podporuje spíše zaměření na domácí situaci než na dění ve světě a jasná většina amerických občanů je podezíravá vůči americkým vojenským aktivitám, které mají primárně pomáhat lidem v cizích zemích, a to i v případě humanitárních krizí, kdy nasazení vojenské síly schvalují primárně demokraté.

Republikáni by se začali o problém starat ve chvíli, pokud by v důsledku Trumpových rozhodnutí posílil IS či jiná teroristická skupina, ale to je momentálně pouhá spekulace, deklaruje Olsen. Domnívá se, že IS byl nebezpečný, když kontroloval území, kde mohl plánovat útoky na Západě, a ačkoliv údajně došlo k osvobození části islamistů z kurdských věznic při ústupu Kurdů před tureckou ofenzivou, návrat samozvaného chalífátu zatím není na obzoru a pokud k němu nedojde, republikáni budou stát za svým prezidentem.  

"Nic z toho neznamená, že Trumpovo rozhodnutí bylo správné," zdůrazňuje konzultant. Připomíná, že strach Britů z opakování první světové války měl za následek většinovou podporu politiky appeasementu premiéra Neville Chamberlaina vůči nacistickému Německu, únava Američanů z vietnamské války pak vedla v roce 1975 k ostudnému opuštění jihovietnamských spojenců a v obou případech to byla pochopitelná nechuť k vojenské konfrontaci, co stimulovalo politiku, která poškodila zemi a nakonec si žádala silnější vojenské angažmá.

To přišlo s nástupem politiků jako Winston Churchill a Ronald Reagan, kteří jej prosadili navzdory náladám veřejnosti, připomíná Olsen. Konstatuje, že dnešní zastánci tradiční americké zahraniční politiky ovšem postrádají silného, přesvědčivého a charismatického lídra ochotného prosazovat ráznější politiku a nespoléhat na tradice a precedenty.

Pokud se takový politik objeví, veřejné nálady se mohou změnit, míní komentátor. Deklaruje, že momentálně však pozvolný, ale vytrvalý Trumpem řízený rozchod Spojených států s jejich poválečnou rolí ve světě sotva vyústí ve větší nesouhlas amerických voličů.