Jak by vypadal Korejský poloostrov pod nadvládou KLDR? Profesor má jasno

Kimův sen o vítězství

Severokorejský režim dává jasně najevo, že dva jeho hlavní cíle jsou vlastní přežití a korejské sjednocení pod taktovkou KLDR, konstatuje Bennett. Deklaruje, že Pchjongjang má důvod obávat se o své přežití vzhledem k mnoha neúspěchům z posledních let, které zahrnují mimo jiné aktuální potíže se zásobováním obyvatel hlavního města potravinami.

„Režim zjevně soudí, že dokáže zlepšit svůj stav zbídačené (země) třetího světa, pokud se mu podaří dosáhnout sjednocení s Jihem, což je možná jediný důvod, proč režim konstruuje desítky jaderných zbraní,“ pokračuje profesor. To podle něj ale znamená, že KLDR nejprve musí pomoci rozbít jihokorejsko-americké spojenectví.

Bez rozsáhlé americké odstrašovací síly by byla Jižní Korea zranitelná vůči severokorejskému jadernému nátlaku a útokům, upozorňuje odborník. Podotýká, že málokdo uvažuje o ukončení korejské války při dosažení původního severokorejského cíle – vítězství –, režim Kim Čong-una v takový výsledek zjevně doufá.

Kim ve svých novoročních projevech ostatně opakuje důležitost sjednocení Koreje, připomíná expert. Dodává, že navzdory Kimovým snům o ovládnutí poloostrova je sjednocení země a ukončení korejské války pod severokorejským jaderným nátlakem či po severokorejském útoku nepravděpodobné.

KLDR nicméně nejde ani tak o sjednocení, ale o dominanci, a pokud získala vládu nad poloostrovem, zřejmě by se uchýlila ke své pověstné brutalitě a provedla čistku jihokorejských ekonomických, politických a vojenských elit, které by nahradila Severokorejci loajálními Kimovu klanu, očekává Bennett. Doplňuje, že ti by ovšem postrádali potřebné znalosti a zkušenosti, tudíž by mohlo dojít k likvidaci jihokorejského byznysu.

Navíc, pokud by Severní Korea nasadila jaderné zbraně, vedlo by to zřejmě k dalším mezinárodním hospodářským sankcím, skutečné obchodní válce, která by v kombinaci se severokorejskou nekompetentností postupně udusila jihokorejskou, silně exportně orientovanou ekonomiku, nastiňuje profesor.

Prosperita na Jihu by v těchto extrémních podmínkách podle experta netrvala dlouho, Jihokorejci by zchudli a navíc by jejich majetek mohli Severokorejci znárodnit.  

Pchjongjang se musí rozhodnout

„To není obraz míru,“ deklaruje Bennett. Konstatuje, že pokud má korejská válka skončit, KLDR se musí vzdát myšlenky dominance na poloostrově, v rámci toho opustit snahu o zisk rozsáhlých jaderných sil a místo toho investovat do životní úrovně vlastního obyvatelstva.

Severní Korea nepotřebovala jaderné zbraně, aby po roce 1953 zabránila americkému vojenskému útoku, upozorňuje odborník. Opačná severokorejská tvrzení označuje za pouhou výmluvu pro budování ofenzivního atomového arzenálu, který není nutný k obraně.

Washington a Pchjongjang by tedy mohly ukončit nepřátelství, které vůči sobě chovají, ale toto nepřátelství je očividně větší na severokorejské straně, soudí profesor. Připomíná, že Spojené státy neindoktrinují své obyvatelstvo tvrzením, že Severokorejci jsou „věčným nepřítelem“ Ameriky, což KLDR svým obyvatelům vštěpuje o Američanech od útlého věku.

„Může nastat skutečný mír na Korejském poloostrově, pokud bude toto chování pokračovat?“ táže se Bennett. V té souvislosti podotýká, že mnoho sankcí proti Severní Koreji je podmíněných a pokud by země zastavila a posléze omezila svůj jaderný program, budou uvolněny.

Teprve bez hrozby jaderných zbraní a sankcí by obě strany mohly postupovat směrem k ukončení korejské války, domnívá se expert. Dodává, že je na KLDR, aby se rozhodla, zda je jejím cílem mírová koexistence, nebo snaha o dominanci, přičemž není jasné, zda je na toto rozhodnutí připravená.