Nový konflikt na Blízkém východě? Rusko v něm bude mít rozhodující slovo, tvrdí analytik

Izrael využívá každé příležitosti, aby zaútočil na či alespoň zkomplikoval život svým blízkovýchodním nepřátelům. Neváhá je bombardovat, ale váhá na ně útočit v takovém směru, aby to rozčílilo Rusko. Nedávná setkání izraelského premiéra Benjamina Netanjahu a ruského prezidenta Vladimíra Putina jsou dokladem ruské snahy hrát na Blízkém východě větší roli a zároveň snahy Izraele – a i dalších blízkovýchodních států – si Rusko naklonit či přinejmenším diplomaticky ovlivnit tak, aby nezasahoval do jejich záležitostí.

Zatím se tato strategie zdála účinná a Rusko skutečně neprojevuje snahu jít proti Izraeli. Otázka však je, zda by Rusko bylo nečinné i v případě propuknutí konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Izrael už po desetiletí má za hlavního spojence USA, jenž v syrské válce a zároveň na obecném geopolitickém poli stojí proti Rusku a zároveň vnímá Hizballáh za teroristickou organizace. Zdálo by se tedy být zcela logické, kdyby se Rusko zachovalo syrské rozdělení sil a bylo po boku Hizballáhu – a jeho hlavního regionálního spojence, Íránu.

Skutečné cíle Ruska

Nicméně, vztah Rusko a těchto šiítských sil není založen na ideologických pohnutkách – jako tomu částečně je mezi Izraelem a USA – a je mnohem více záležitostí pragmatického rozhodnutí o vzájemné výhodnosti jejich spojenectví. Každý ze zúčastněných aktérů má vlastní zájmy, které dosud korespondují, ale které se rozchází v představách o tom, kdo a v jaké míře bude mít vliv na regionální politiku.

Rusko si uvědomuje, že syrský režim nemůže sloužit dvěma pánům a že cíle Íránu nezahrnují přílišnou pozici Ruska na Blízkém východě. Totožně ruskými cíly není nekontrolovatelná dominace ambiciózního aspiranta na hlavního regionálního hráče, Íránu. Z ruského hlediska ideálem by byl nepříliš silný, ale ani ne nepříliš slabý Írán a Hizballáh, protože jakkoliv může Rusko mít námitky k jejich touhám a strategiím, uvědomuje si, že jsou jeho hlavními spojenci v regionu.

Z této perspektivy by Rusko nikterak nebránilo Izraeli vést s oběma aktéry válku. Rusko by nechalo Hizballáh – a tedy i Libanon, jehož je Hizballáh významnou politickou silou – Írán trochu vykrvácet, aby oslabilo jejich regionální pozice. Ale také by se snažilo zabránit celkovému izraelskému vítězství, neboť stále potřebuje Hizballáh jako strategického aktéra v tomto regionu. Zároveň by rádo postavilo Izrael do latě, čímž by jak si získalo respekt u mnoha jeho blízkovýchodních protivníků, tak by tím prakticky vlepilo políček do tváře USA.

Pro Rusko, tvrdí tedy na základě této analýzy Adamsky, by nejlepší výsledkem byla krátká válka mezi Libanonem a Izraelem, po jejímž konci by si každá strana nárokovala vítězství a v které by Rusko figurovalo jako zprostředkovatel mírových jednání. Tím nejhorším výsledkem by byl pád Libanonu do chaosu, který by z něj učinil druhý Irák, džihádistické hnízdo zmijí zasahující až do Sýrie a komplikující ruské tamní pacifikační snahy.

Ruská kontrola konfliktu

Rusko by se tedy pravděpodobně snažilo zmrazit konflikt, aby z toho mohlo těžit a kontrolovat ku svému prospěchu. Zachování nestability v Libanonu by zvýšilo závislost všech účastnících se stran na Rusku jakožto síle schopné zprostředkovat diplomatické i nediplomatické jednání mezi navzájem nepřátelskými aktéry. Rusko by k udržení konfliktu mohlo  využít celý arzenál svých propracovaných metod rozdmýchávání konfliktu jako jsou např. kybernetické útoky, které by byly mířené na civilní cíle jako jsou ropné rafinérie či přístavy a které by Rusko nechalo připsat Libanonu a Íránu, případně též pokusit se podkopat soudržnost izraelské veřejnosti prostřednictvím tzv. falešných zpráv.

Na vojenském poli by zase Rusko mohlo nechat Izraelce v přesvědčení, že jeho vojáci jsou poblíž vojenských útvarů Hizballáhu, čímž by bylo pro Izrael těžší vést nekompromisní válku a přinutit jej jednat opatrněji, aby nezasáhl ruské vojáky a tím Rusko nezatáhl do konfliktu. Taktéž by Rusko využít svých kybernetických schopností k sabotování izraelských dronů, raket a detektorů. Tytéž praktiky by ale mohlo též využít proti Hizballáhu, pokud by se zdálo, že zašel moc daleko a hrozí zhatit dlouhodobější plány Ruska.