Zásadní obrat v Turecku? Nový sultán Erdoğan ztratil „městské vitríny" země, píše francouzský večerník

Erdoğan si odřízl ty nejdynamičtější části země

Pro autoritářského tureckého prezident Recepa Tayyipa Erdoğana je výsledek místních voleb hodně špatná zpráva. Bývalý starosta bosporské metropole rád říkával, že, kdo „zvítězí v Istanbulu, získá Turecko", připomíná francouzský večerník. „Navzdory všem prostředkům a kontrole sdělovacích prostředků islamistickou Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP), jež byla u moci od roku 2002, je ztráta istanbulské radnici během voleb 31. března, stejně jako města hlavního města Ankary a mnoha dalších měst, jeho bezprecedentním neúspěchem, i když zůstává hlavní politickou silou země," domnívá se Le Monde.

„Pro Turecko je to zásadní politický obrat," míní večerník. Dobytí moci tureckým politickým islamismem začalo totiž v roce 1994 právě velkými městy, včetně Ankary a Istanbulu, připomíná. Na pozadí programů velkých staveb, klientelismu a nového územního rozdělení, vytvořila AKP po čtvrt století ze svých klíčových měst doslova „politickou vitrínu". Tato snaha sice dokázala „uspokojí konzervativní sunnitské voliče", nicméně neúprosná islamizace zranila „staré republikánské elity a nové střední třídy", jež byly a zůstávají otevřené světu.

Pokud jde o samotného Erdoğana, který původně vystupoval jako „liberální a proevropský", stal se v průběhu času stále více vůdcem „nacionalistickým a autoritářským", čímž si od sebe „odřezával nejdynamičtějších částí země".

Prostředky, jak rozdělit Turecko, se proti němu otočily

Místní volby v Turecku jsou zásadním volební neúspěch prezidenta Erdogana, který nedokázal vytvořit důvěryhodnou alternativu pro zemi, a hlasování 31. března se změnilo v „referendum", v němž se hlasovalo buď „pro nebo proti" silnému muži země. Navíc se „reis"(král) skutečně v komunální kampani důkladně angažoval, pořádal až pět setkání denně, aby se pokusil čelit rostoucí nespokojenosti veřejného mínění tváří v tvář zhoršující se ekonomické situaci.

„Poháněl ho pád turecké liry, cválající inflace, neboť ekonomický úspěch – v příjmu na obyvatele, jež se za sedmnáct let ztrojnásobily, i když propast mezi bohatými a chudými se prohlubovala – byla dosud nejlepším voličským aktivem stávající moci," připomíná editorial.

Turecký prezident hrál znovu na „strach a polarizaci" společnosti. „To nejsou jen volby na radnice, ale o naše přežití," opakoval často prezident Erdoğan. Pro svůj úspěch neváhal používat všechny prostředky, jakými podle něho jsou: „nebezpečí na hranicích", ale i údajné „vnější a vnitřní spiknutí", stejně jako „různice mezi sunnity a alavity", a také „mezi Kurdy a Turky", a samozřejmě „laiky a věřícími".

„Tato rétorika však ztratila na své účinnosti. Navzdory brutální represi (55 000 zatčení a 150 000 vyhoštěných státních zaměstnanců), které následovaly po neúspěšném vojenském převratu v červenci 2016, turecká občanská společnost i nadále odolává. Včetně volebních uren," zdůrazňuje Le Monde.

Turecké volby, podotýká editorial, nejsou „jistě spravedlivé", vzhledem k rozdílnosti prostředků, jimiž disponuje režim a opozice. Nechyběly ani nesrovnalosti a podvody. Výsledek však nebyl získán předem, jako se to děje v Putinově Rusku – a toto hlasování přineslo toho novou ukázku," soudí večerník. „Nyní již bude na opozici, aby z toho vyvodila všechny lekce, počínaje potřebou sjednotit se za kandidátem, jak to učinil v Istanbulu i v Ankaře," domnívá se editorial. Extrémní politika polarizace, kterou rozpoutal prezident Erdoğan, přinesla naopak „efekt bumerangu". 

„Jestliže má stále nadšenou podporu každého druhého Turka, nenávidí ho druhá polovina země. Velká výzva pro stále roztříštěnou tureckou opozici je tudíž jasná: vytvořit důvěryhodnou alternativu k tomuto vůdci, který vidí sám sebe jako nového sultána," uzavírá liberálně-levicový večerník Le Monde.