NÁZOR: Vznikne evropská armáda? Politolog naznačil, kdo bude mít hlavní slovo

Aktuální téma, které chybí

Nehledě na nedělní volby musí Německo definovat svou roli v tomto novém geopolitickém uspořádání, míní autor komentáře. Vysvětluje, že budoucnost evropské obrany závisí právě na příštím německém kancléři.

Geopolitika však v německé politické debatě chybí, ačkoliv by měla být aktuálním tématem, upozorňuje Robinet-Borgomano. Připomíná, že před volbami nebyla skutečným předmětem hlubokých diskuzí mezi kandidáty na německého kancléře, včetně dvou hlavních favoritů, křesťanského demokrata Armina Lascheta a sociálního demokrata Olofa Scholze.

"Oba kandidáti přistupují k evropské otázce pouze skrze finanční optiku," pokračuje politolog. Poukazuje, že Laschet se chce vrátit k paktu o stabilitě a růstu, zatímco Scholz volá po skutečné fiskální unii a skutečné průmyslové suverenitě EU, přičemž podobnou vizi sdílejí Zelení, kteří pravděpodobně také zasednou v příští spolkové vládě.

Vize silné a ekonomicky suverénní Evropy se blíží úvahám francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ale vyhýbá se klíčové otázce, míní odborník. Ta podle něj zní, co se stane se společnou evropskou obranou a Francií podporovaným projektem "Silné Evropy".

V moderním Německu představují mocenské a vojenské zásahy dlouhodobě tabu, vyzdvihuje Robinet-Borgomano. Dodává, že německý prezident Horst Köhler například v roce 2010 rezignoval poté, co prohlásil, že země by měla být schopná vojensky intervenovat při obraně svých strategických zájmů a bránit riziku destabilizace konkrétních regionů, obzvláště při zabezpečování obchodních tras.

Favorité německých voleb si to velmi dobře uvědomují a ačkoliv jsou všichni pro vznik evropské armády, žádný ve své kampani otevřeně nepodporoval vojensky suverénní Evropu, uvádí politolog. Zdůrazňuje, že naneštěstí pro ně si Německo nemůže dovolit tuto otázku dále ignorovat.

Mocenský imperativ

"Pokud jde o geopolitiku, merkelovská kombinace diplomatického centrismu a merkantilistické logiky vyčerpává možnosti," pokračuje autor komentáře. Za iluzorní označuje myšlenku, že Německo může pokračovat ve své bezpečnostní závislosti na NATO a zároveň využívat ruské energie a vyvážet zboží na čínský trh.

Držet se těchto protichůdných postupů, aniž by to vyvolalo hněv alespoň jedné z příslušných mocností, je přinejmenším riskantní, domnívá se Robinet-Borgomano. Dodává, že spolu s tím, jak v Indo-Pacifiku vzniká vojenská polarizace podobná studené válce, Berlín se musí rozhodnout, kam se v této nové geopolitické dynamice zařadí.

Angela Merkelová si toto uvědomovala více, než dávala najevo, soudí politolog. Zmiňuje posílení německých vojenských výdajů po roce 2014, které nyní předčily ty francouzské, stejně jako vyslání fregaty Bayern do Jihočínského moře letos v srpnu. "Co jiného by to bylo, když ne taktní vojenská asertivita v dané oblasti?" táže se Robinet-Borgomano.   

Otázka nabrala na palčivosti po nedávném vytvoření aliance AUKUS - spojenectví Austrálie, Velké Británie a Spojených států -, kterého Francie zajisté využije k otevřenému prosazování myšlenky suverénní evropské obrany, očekává autor komentáře. Věří, že EU projekt pravděpodobně podpoří, ministři zahraničí jednotlivých unijních zemí ostatně v uplynulém týdnu na Valném shromáždění OSN prohlašovali, že v roztržce vyvolané založením AUKUS stojí za Paříží.

Navzdory svému relativně váhavému postoji se i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová postavila za Francii, připomíná politolog. To považuje za důležitý krok, který naznačuje, že v případné polarizaci mezinárodních otázek je EU připravena jednat, ale pouze za situace, kdy Německo a Francie budou spolupracovat na vytvoření silné evropské obrany.

Jak končí éra kancléřky Angely Merkelové, francouzsko-německé spojenectví se musí řídit mocenským imperativem, což v zemi, jakou je Německo, chce politickou odvahu, přiznává Robinet-Borgomano. "Doufejme, že nový německý kancléř bude na tento úkol připraven," uzavírá svůj komentář.