Samotné vyhoštění diplomatů ruské akce nezastaví, tvrdí francouzský analytik. Volá po tvrdší reakci

Zatímco se hroutily vztahy mezi Prahou a Moskvou, bulharští představitelé zveřejnili výsledky vlastního vyšetřování čtyř podobných výbuchů v muničních skladech z uplynulé dekády a pozornost rovněž upřeli přímo na Rusko, připomíná odborník. Dodává, že čeští i bulharští vyšetřovatelé se zaměřují na jednotku ruské vojenské rozvědky, která zřejmě působila v EU, a to mimo nepsané normy špionáže, když provedla mimo jiné sérii atentátů.

"EU přesto byla nerozhodná a ne-li slabá v reakci na tyto zločiny," pokračuje Tenzer. Doporučuje reagovat ostřeji, jelikož se domnívá, že jen tak si Evropa může zajistit bezpečnost a chránit demokratické hodnoty, na kterých je založená.   

Znepokojení ze spojitosti ruské vojenské rozvědky s několika ostře sledovanými atentáty se táhne až k zabití Alexandra Litviněnka, kritika ruského prezidenta Vladimira Putina, který byl v roce 2006 otráven radioaktivním poloniem v Londýně, nastiňuje analytik. Doplňuje, že podobná spojitost existuje také v případě pokusu o likvidaci Sergeje Skripala a jeho dcery, která v roce 2018 stála život nezúčastněného britského občana, stejně jako záhadných úmrtích  čečenských disidentů ve Vídni, Berlíně a Lille v letech 2009, 2019 a 2020.

Prahu bezprostředně podpořily Slovensko, Rumunsko a pobaltské státy, které rovněž vyhostily ruské diplomaty, byť v menším počtu, uvádí expert. Podotýká, že další země EU a NATO ale vydaly pouze silácká prohlášení a žádná z nich nevykazuje připravenost zajít dál.

Od roku 2017 bylo v reakci na ruské aktivity v Evropě nuceno odejít do vlasti 152 ruských diplomatů, připomíná autor komentáře. Domnívá se, že jejich odchod zajisté omezil ruský vliv v příslušných zemích, ale vyhoštění diplomatů je primárně politický signál, nikoliv opatření samo o sobě, tudíž pokusy Ruska o destabilizaci situace v Evropě neukončí.  

"Rozdělenost Evropy ohledně plánů jako plynovod Nord Stream 2 dále komplikuje šanci na silnou, jednotnou odpověď na aktivity ruských tajných služeb," pokračuje Tenzer. Vyzdvihuje, že vyjma ekonomických sankcí po anexi Krymu a invazi na Donbas a otravě a uvěznění Alexeje Navalného zůstávají opatření omezená, byť jsou zaobalena do ostřejší rétoriky.

Situace analytikovi evokuje snahu Evropy "šetřit Kreml", ačkoliv neexistuje naděje, že se chování stávajícího ruského režimu změní. Chladného přijetí v EU a USA se tak dočkal například sankční seznam pětatřiceti oligarchů a osob z Putinova blízkého okolí, který navrhl Vladimir Ašurkov, pověřený ředitel Protikorupční nadace vězněného opozičníka Navalného, poukazuje odborník. Doplňuje, že zmrazení majetku a zákaz cestování těchto Putinových spojenců, nehledě na zablokování jejich přístupu k bankovnímu protokolu SWIFT potřebného k převodu peněz do Evropy, by přitom Moskvu bezprostředně zasáhly.

Slabá reakce na vměšování se do evropských záležitostí jen posiluje současný ruský režim, míní odborník. Pokládá otázku, proč by měl Putin na domácí scéně jednat zdrženlivě, když jeho protidemokratické akce v Evropě - včetně výbuchů a zabíjení - přinesly jen málo skutečných sankcí. "Zločinný režim bude dál páchat zločiny, pokud se mu někdo nepostaví, nebo budeme-li z neznalosti a strachu jednat pouze pro zachování dialogu, o kterém si ve skutečnosti nemyslíme, že bude fungovat," píše autor komentáře.

Kremelský úzký kruh mezitím beztrestně pokračuje v zastrašovacích operacích v Evropě, tvrdí expert. Připomíná, že v dubnu ruská státní petrochemická společnost Rosněfť a tři oligarchové - včetně Romana Abramoviče, majitele londýnského fotbalového klubu Chelsea - zažalovali novinářku Catharine Beltonovou a vydavatele její knihy "Putinovi lidé" za porušení ochrany dat, kterých se měla dopustit svým pojednáním o ruském mocenském establishmentu, přičemž kauza ještě není uzavřena.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Česká a bulharská odhalení kremelských akcí přišla v době, kdy si většina zemí uvědomila, že Putinův režim představuje pro Evropu nejakutnější hrozbu, deklaruje analytik. Dodává, že navzdory rétorice, která vyzývá Rusko ke změně jednání na domácí i mezinárodní scéně, ale většina evropských politiků soudí, že ruská hrozba bud pokračovat.

Iluzorní pokusy o obnovu spolupráce s Putinovým režimem se konečně ocitly ve stavu klinické smrti, kvituje Tenzer. Chválí postup vlád Česka a Bulharska, které vystoupily proti Ruskem organizovaným výbuchům a atentátům v Evropě, a domnívá se, že zbytek evropských zemí by se měl připojit.  

"Varování bylo vysláno již dávno, při zločinech (ruského) režimu v Čečensku, Gruzii, na Ukrajině a v Sýrii. Ty páchané na evropské půdě, byť s menší intenzitou, jsou pouze jejich pokračováním," píše analytik. Soudí, že jde o důsledek evropské pasivity a podcenění toho, co tyto akce znamenají. Zločiny, včetně válečných zločinů, které náleží Mezinárodnímu trestnímu soudu, musejí být správně pojmenovány, nelze je považovat za běžnou věc, uzavírá autor komentáře.