Nudné německé volby? Naopak, jsou dějištěm občanské války, tvrdí profesor

Klidnou německou politickou scénu rozvířil vzestup Alternativy pro Německo (AfD), které jsou přisuzovány přívlastky jako krajně pravicová a populistická. Jako jiné strany podobného typu, i ona sama sebe vnímá jako svého druhu zachránce křesťanství a tradičních hodnot ohrožených islámem a politickou korektností. Jistou ironií je, že ochrana křesťanství a prosazování tradičních hodnot bylo politické poselství, na němž byla vystavěna CDU a které ji vedlo k podpoře politického hnutí, jehož návrat má vzestup AfD ohlašovat – nacismu.

Zakladatelé CDU většinou pocházeli  ze západních oblastí Německa, kde je křesťanství nejvíce historicky zakořeněné. Muž, který by se stal vůdcem strany a prvním kancléřem, Konrad Adenauer, se spolu se svými kolegy obával, že křesťanské srdce Pruska je ohrožována asijským, nebílým obyvatelstvem, jehož nekřesťanská kultura hrozila se nekontrolovatelně rozšířit. I když byl Adolf Hitler podezřelý z mnoha důvodů, přinejmenším přislíbil chránit křesťanskou identitu národa před takovými ničivými prvky – a proto se jevil jako spojenec.

Když se ukázalo, že Hitlerovi jde především o vlastní velikášské sny o dobytí Evropy a křesťanství mu v tom spíše překáží než napomáhá, zakladatelé CDU si zvolili nového ochránce a nositele křesťanských hodnot – USA. Distancujíce se od nacismu, začali prosazovat obraz křesťanské politiky založené na hodnotách individuální a ekonomické svobody a kulturní otevřenosti.

Tato vize byla přitažlivá pro americké okupanty, což napomohlo k vítězství CDU v jimi drženém regionu Německa. Ačkoliv oficiálně volali po sjednocení Německa, Adenauer a další vůdci CDu ve skrytu duše byli spokojení, že jejich křesťanská domovina je nyní demograficky oddělena od „Asiatů.“

Měnící se politické proudy v průběhu let však změnily i tvář a poselství CDU. Sexuální revoluce a příliv migrantů z převážně muslimských zemí nutil CDU méně trvat na nutnosti udržování křesťanských hodnot, pokud se chtěla udržet u moci. Helmut Kohl, kancléř strany osmdesátých a devadesátých let, který na rozdíl od Adenauera příliš nechodil do kostela, začal přijímat politické programy sociálních demokratů – např. v oblasti vzdělávání – v takové míře, až se CDU stala od nich v podstatě nerozlišitelná a jen s obtížemi se jí dařilo obhájit svůj (křesťanský) název.

Merkelová tento trend dovršuje. Z dlouholetých kancléřů CDU je zřejmě nejméně zbožná a jen zřídkakdy hodí do kostela. Toto platí pro většinu Němců – jen 10% pravidelně hodí do kostela – ale činí ji to zranitelnou vůči útokům křesťanských konzervativců. Některé z nich dokázala uspokojit svým důrazem udržení vágně definovaných křesťanských hodnot – které v jejím pojetí znamená povětšinou jako věrnost západnímu liberálnímu řádu.

Situace se však změnila, když v roce 2015 rozhodla přijmout povětšinou nekřesťanské migranty. Křesťanští konzervativci, vnímající to jako přímé ohrožení německého křesťanství,  si začali hledat jinou stranu, která by lépe odpovídala jejich zájmům – a našli ji v AfD.

Nová CDU?

Navzdory tomu, že většina biskupů AfD odmítla, několik významných katolických a protestantských teologů vyjádřilo podporu AfD a vyzvalo své čtenáře a posluchače, aby braly argumenty strany vážně. Ve svém manifestu „Christen in der AfD (Křesťané v AfD)" vyzvali k posílení náboženského vědomí ve veřejném vzdělávání a varovali před mizením křesťanské identity, jejíchž ztráta by ohrozila „základy našeho systému státu a naší civilizace".

Tento dokument jako by vypadl z doby, kdy byl předsedou CDU Adenauer, až na to, že demografická hrozba, ohrožující tuto křesťanskou identitu, nepochází z východní Evropy, ale ze severní Afriky a Středního východu. Podobnost vnímají samotní voliči.  „AfD je nový CDU," uvedli příznivci AfD při nedávném shromáždění.

AfD využívá této podobnosti k tomu, aby zdiskreditovali Merkelovou, že je křesťanská jen na povrchu. Poukazují na to, že na rozdíl od vůdčích žen AfD je bezdětná a tedy nenaplňuje konzervativní křesťanskou politiku podpory co nejširší (bílé) rodiny. AfD poukazuje na vnitřní a potlačovaný předpoklad CDU, ustanovený jejími zakladateli, podle kterého je udržování určitého typu etnické většiny nezbytné pro pokračování jejího politického cíle, tj. přetrvání křesťanství. AfD tvrdí, že si nezaslouží být označována za „bílé nacionalisty" více než historická CDU, na které je modelována.

Zatím AfD v průzkumech dosahuje okolo 10%. Nedaří se jí plně těžit z hlubokého rozdělení v německé společnosti, které vyvolala migrační krize. Má však významný potenciál. Otázkou je, jak dokáže své poselství křesťanské obnovy předat mladým voličům, kteří se zatím jeví spíše rezistentní.

Merkelová v debatě minulý týden uvedla, že koalice CDU s rasistickým AfD je zcela mimo jakoukoliv diskuzi. Rovněž trvala na tom, že pravicovému extremismu se musí čelit nejen Německu, ale všude na světě. To, co však nemůže veřejně říci, je, že historie její strany je hluboce zakořeněná v tomtéž typu politiky, který nyní odsuzuje.