Cesta do Idlibu, odlehlého kouta na severozápadě Sýrie, stále nese stopy bývalých frontových linií: zákopy, opuštěné vojenské pozice, zbytky raket a munice. Tato oblast byla až donedávna jediným územím v Sýrii kontrolovaným opozicí.
Z Idlibu rebelové vedení islamistickou skupinou Hayat Tahrir al-Sham (HTS) spustili překvapivou ofenzivu, která svrhla Bašára al-Asada a ukončila pět dekád dlouhou diktaturu jeho rodiny. Tímto převratem se stali de facto vládci země a zdá se, že se nyní snaží rozšířit svůj způsob vládnutí i na zbytek Sýrie.
V centru Idlibu vlály opoziční vlajky se zeleným pruhem a třemi červenými hvězdami. Byly vidět na veřejných náměstích a mávali jimi muži i ženy, mladí i staří, oslavující Asadovo odstranění. Na zdech se objevily graffiti oslavující odpor vůči režimu. I když zničené budovy a hromady sutin připomínaly nedávnou válku, opravené domy, nově otevřené obchody a dobře udržované silnice svědčily o jistém zlepšení. Nicméně někteří si stěžovali na autoritářský přístup nových vládnoucích orgánů.
Při návštěvě reportérů BBC během tohoto týdne byly ulice relativně čisté, fungovala světelná signalizace a lampy, a v nejrušnějších oblastech hlídkovali strážní. Tyto zdánlivě obyčejné prvky, které v jiných částech Sýrie chyběly, zde působily jako zdroj hrdosti.
HTS, původně spojená s al-Káidou, se v posledních letech aktivně snaží přebudovat svůj obraz jako nacionalistická síla, distancující se od džihádistické minulosti a zaměřená na odstranění Asada. Při jejich tažení na Damašek jejich vůdci mluvili o budování Sýrie pro všechny Syřany. Přesto je skupina nadále označována jako teroristická organizace Spojenými státy, Velkou Británií, OSN a dalšími, včetně Turecka, které podporuje některé syrské rebely.
Region Idlib, kde žije 4,5 milionu lidí, ovládla tato skupina v roce 2017, čímž přinesla stabilitu po letech občanské války. Správa známá jako „Salvation Government“ zde organizuje distribuci vody a elektřiny, odvoz odpadu i opravy silnic. Veřejné služby, stejně jako vojenské operace, financuje prostřednictvím daní vybíraných od podniků, zemědělců a na hraničních přechodech s Tureckem.
„Za Asada říkali, že Idlib je zapomenuté město,“ říká kardiolog Hamza Almoraweh, který zde ošetřuje pacienty v nemocnici zřízené v bývalém poštovním skladu. Almoraweh, jenž se sem přestěhoval s manželkou z Aleppa v roce 2015, když tam válka zesílila, nemá v úmyslu se vracet ani nyní, když je město pod kontrolou rebelů. „Viděli jsme tu hodně rozvoje. Idlib má nyní mnoho věcí, které za Asadova režimu neměl.“
HTS mezitím zmírnila některá přísná pravidla, která zaváděla při nástupu k moci, například ohledně oblékání žen či zákazu hudby ve školách. Protesty proti vládě, včetně těch zaměřených na nové daně, někteří považují za důkaz určité tolerance vůči kritice, což ostře kontrastuje s represemi Asadovy rodiny.
„Není to úplná demokracie, ale je tu svoboda,“ říká aktivista Fuad Sayedissa. Rodák z Idlibu, který nyní žije v Turecku a vede neziskovou organizaci Violet, navštívil své rodné město poprvé po deseti letech díky Asadovu pádu. Přesto připouští, že existují obavy z autoritářských tendencí HTS. „Jak se bude vláda chovat v celé Sýrii, je jiný příběh,“ říká. „Po desetiletích útlaku a násilí ze strany režimu lidé touží po spravedlnosti.“
O hodinu jízdy od Idlibu, v malé křesťanské vesnici Quniyah, se 8. prosince poprvé po deseti letech rozezněly kostelní zvony na oslavu Asadova pádu. Tato komunita, která během války trpěla bombardováním a odkud mnoho obyvatel uprchlo, nyní čítá pouhých 250 lidí.
„Sýrie je lepší, od té doby co Asad padl,“ říká bratr Fadi Azar. Přesto vzestup islamistů vyvolává obavy, že by menšiny, včetně Asadových alavitů, mohly být ohroženy. HTS se však snaží ujišťovat náboženské i etnické skupiny, že budou chráněny. „Za poslední dva roky se začali měnit… Dříve to bylo velmi těžké,“ dodává Friar Azar.
Zůstává otázkou, zda jsou tyto změny skutečné. Mnozí se však domnívají, že na výběr není. „Co můžeme dělat? Nemáme jinou možnost. Věříme jim,“ říká Azar.
Podle Sayedissy si lidé váží toho, že konečně získali svobodu. „Pokud by se z nich stali diktátoři, lidé jsou připraveni říct ne. Už nedovolíme, aby se sem vrátili diktátoři jako Džolání nebo kdokoli jiný.“
Související

Na severovýchodě Sýrie tiká časovaná bomba. Tisíce bojovníků IS, na které svět zapomněl

Sýrie po Asadovi. Panuje chaos, který se může přelít do celého regionu
Aktuálně se děje
Aktualizováno před 8 minutami

Celé Rusko podporuje válku na Ukrajině, řekl Putin na přehlídce v Moskvě
před 21 minutami

Papeži přeje moudrost i odvahu. Pavel pogratuloval nové hlavě katolické církve
před 57 minutami

Policie objasnila pokus o vraždu v Klatovech. Roli sehrál spor o peníze
před 2 hodinami

Fico je v Moskvě. Pobaltí mu bránilo, letadlo zvolilo jinou trasu
před 4 hodinami

Meteorologové promluvili. Teplejší počasí v Česku zatím slíbit nemohou
včera

Německo zažilo nepříjemný incident. Záchranné složky řešily vážné komplikace
včera

Trump se raduje z amerického papeže. Nástupci Františka popřál i Fiala
Aktualizováno včera

Objevil se bílý kouř. Novým papežem je Američan, jmenuje se Lev XIV.
včera

Obchody dnes podléhají zákonu. Zákaz bude platit i na podzim
včera

Rusové nedodržují Putinovo přehlídkové příměří, tvrdí Kyjev
včera

S Bartoškou odchází kus české kultury, říká prezident Pavel. Kondoloval i Fiala
včera

Počasí nepřeje vodáckým radovánkám. Víkendové srážky zřejmě nepomohou
včera

Rulík a spol. přivítají v národním týmu Nečase. Prošel prohlídkou a Colorado ho uvolnilo
včera

5 mýtů o online nebankovních půjčkách
včera

Policie řeší případy šikany na Znojemsku. Lidé brali spravedlnost do svých rukou
včera

Zemřel Jiří Bartoška
včera

80 let po konci války se hroutí představa trvalého míru. Opakujeme totiž chyby z minulosti
včera

Dějiny ukazují, že agresora nezastaví ústupky, řekl Fiala v den výročí konce války
včera

Začalo další příměří na Ukrajině. Rusové chtějí v klidu oslavit vítězství v druhé světové válce
včera
Masakry na konci války. Nacisté umučili a zavraždili stovky Čechů
Začátek května roku 1945 se nesl ve znamení osvobozování nacisty obsazených území, ale také masového vraždění. Němci se nehodlali lehce vzdát, a tak v samém závěru druhé světové války došlo na našem území k několika masakrům, při nichž byly umučeny a zabity stovky Čechů.
Zdroj: Lucie Žáková