Na severovýchodě Sýrie tiká časovaná bomba. Tisíce bojovníků IS, na které svět zapomněl

Podmínky v přísně střeženém vězení jsou tvrdé. V úzkých místnostech, kam téměř neproudí světlo, tráví svůj čas muži v hnědých kombinézách na tenkých matracích. Návštěva lidskoprávních organizací je vzácností, přístup k informacím z vnějšího světa prakticky nulový.

Jeden z vězňů, britsko-pákistánský lékař Muhammad Saqib Raza, byl podle The Guardian překvapen, když se dozvěděl, že Donald Trump je americkým prezidentem. Netušil ani, že režim Bašára Asada padl. Vězeňská správa se bojí, že by zveřejnění této informace mohlo mezi vězni vyvolat nepokoje.

Zatímco zdi vězení zadržují údajné džihádisty, Islámský stát na svobodě znovu nabírá sílu. Po pádu syrského režimu 8. prosince začaly jeho buňky opět operovat na severu Sýrie. Radikálové získali nové území a přístup ke zbraním, což jim otevírá možnost útoků na detenční zařízení s cílem osvobodit své spolubojovníky.

Ředitel věznice, jehož jméno nebylo zveřejněno kvůli obavám o jeho bezpečnost, varuje: „IS se pomalu obnovuje a jedním z jeho hlavních cílů bude právě tato věznice.“

Kurdské úřady v současnosti zadržují až 65 000 osob, včetně 42 000 cizinců, kteří byli buď bojovníky IS, nebo jejich rodinnými příslušníky. Právě jejich osud je předmětem dlouhodobé mezinárodní kontroverze.

Západní vlády se k problému staví odmítavě – například Velká Británie, Austrálie a Francie jim upírají občanství a odmítají jejich repatriaci. Mezinárodní organizace včetně Human Rights Watch a Amnesty International však tvrdí, že kurdská správa nemá právní mandát k jejich zadržování a že podmínky v táborech i věznicích jsou životu nebezpečné.

Nebezpečí hromadného útěku IS bojovníků není pouhou spekulací. V roce 2022 zažilo Panorama krvavý útok, kdy radikálové zaútočili zvenčí, zatímco vězni na vnitřní straně bariér vzali stráže jako rukojmí.

Po desetidenním střetu uprchly stovky vězňů a při útoku zahynulo téměř 500 lidí. Stopy po granátových explozích a raketových úderech jsou na staré věznici stále patrné, což správci zařízení považují za důrazné varování.

Přestože vnější svět považuje zadržené za hrozbu, mnozí z nich tvrdí, že s ideologií IS už nemají nic společného. Muhammad Saqib Raza prohlašuje, že se do Sýrie dostal náhodou, když mu byla nabídnuta práce v místní nemocnici.

Místo toho prý skončil jako rukojmí IS a byl donucen pracovat jako lékař. „Nikdy jsem si nevšiml, že by tu někdo měl extremistické názory. Nevidím tu žádnou hrozbu,“ tvrdí Raza, zatímco jeho spoluvězni mlčky přihlížejí.

Jiní však svou minulost s IS nepopírají. Mustafa Hajj-Obeid, australský občan, kterého svět považoval za nezvěstného od roku 2019, přiznává, že byl členem organizace. Při rozhovoru s novináři propukl v pláč a vyjádřil lítost nad svou minulostí.

„Snažil jsem se několikrát dostat ven. Moje žena je v táboře. Miluji ji a žádám ji o odpuštění za všechno, co jsem jí i své rodině způsobil,“ řekl.

Navzdory těmto individuálním příběhům zůstává situace ve věznicích neřešená. Žádný z vězňů nebyl oficiálně obviněn ani souzen. Kurdská administrativa, která není mezinárodně uznávaná, nemůže organizovat soudní procesy. Pro mnoho zadržených to znamená doživotní internaci v podmínkách, které lidskoprávní organizace označují za nelidské.

Vězni si stěžují na špatné zacházení, nedostatek vody a jídla. Někteří hovoří o fyzickém týrání ze strany strážců, i když vedení věznice takové praktiky popírá. „Podmínky jsou těžké, ale je to otázka kapacity,“ tvrdí ředitel. V roce 2024 Amnesty International zdokumentovala případy mučení a dvě epidemie tuberkulózy, které zanechaly zadržené v kritickém stavu.

Podle Human Rights Watch mohou být západní vlády spoluviníky „nezákonného zadržování“ svých občanů, což by v případě systematického porušování práv mohlo být klasifikováno jako „zločin proti lidskosti“. Kurdské úřady opakovaně vyzývají zahraniční vlády, aby přijaly odpovědnost za své občany a umožnily jim spravedlivý proces.

Dokud se situace nezmění, Panorama a další věznice zůstanou místem, kde se historie zdánlivě zastavila. Vězni, kteří kdysi bojovali za Islámský stát, dnes žijí ve stínu vlastní minulosti, uzamčeni za zdmi, které je chrání před světem – a svět před nimi.