Politico: Trump v úřadu je stejný zlom pro svět, jako 11. září a Berlínská zeď

Ztráta amerického ideálu jakožto globálního garanta demokracie a svobody se projevila nejvíce při návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě. Setkání, během něhož byl Zelenskyj veřejně ponížen Trumpem a Vancem, ukázalo, že Spojené státy již nejsou spolehlivým partnerem ani pro ty nejohroženější spojence. Následné pozastavení vojenské pomoci Ukrajině – byť později obnovené – vyslalo jednoznačný signál: USA už nejsou ochotné hrát roli štítu proti agresi a diktátorství.

Historicky přitom byla americká zahraniční politika poháněna nejen pragmatismem, ale i idealismem, který sahá až k zakladatelům země. Thomas Jefferson viděl Spojené státy jako „nejlepší naději světa“, Dwight Eisenhower prosazoval pomoc sousedům v jejich sociálním a ekonomickém rozvoji, John F. Kennedy slíbil „zaplatit jakoukoli cenu, nést jakékoli břemeno, podstoupit jakoukoli oběť“ k zajištění svobody. I v obdobích, kdy USA podporovaly autoritářské režimy z pragmatických důvodů, bylo toto počínání vždy obhajováno jako nezbytný krok k dosažení vyšších cílů, jako byla obrana proti komunismu nebo boj proti terorismu.

Pod vedením Donalda Trumpa však americká politika přestává brát v potaz jakékoli morální hledisko. USA se stahují z mezinárodní scény, zavírají oči před agresí a posilují cynický svět, kde platí právo silnějšího. Demokratické státy si přitom na americkou roli zvykly – právě USA garantovaly volný obchod, šíření demokratických hodnot, ochranu lidských práv a bezpečnostní stabilitu, na které byl poválečný svět založen. Jakmile tato role zmizí, zůstane vakuum, do něhož se ochotně pustí Rusko, Čína nebo Írán.

Nejde jen o Ukrajinu. Trumpova administrativa zastavila financování institucí, které dlouhodobě podporovaly demokracii a svobodu ve světě – například Rádia Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky nebo americké rozvojové agentury USAID. Zatímco v minulosti hrály Spojené státy klíčovou roli v osvobozování národů a šíření nezávislých informací, nyní se stahují, což nadšeně vítají Moskva i Peking.

Trumpova zahraniční politika se inspiruje izolacionistickým nacionalismem prezidenta Andrewa Jacksona a myšlenkami Patricie Buchanana, který prosazoval heslo „Amerika na prvním místě“ a odmítal vojenské i ekonomické angažmá ve světě. Tento postoj však popírá základní zásady poválečného světového řádu, který z USA učinil supervelmoc. Aliance se neberou jako aktiva, ale jako zátěž. Diktatury nejsou nepřátelé, ale partneři, a demokratické vlády čelí výtkám místo podpory.

Důsledky tohoto obratu budou dramatické. Polsko a Jižní Korea již zvažují vývoj vlastních jaderných zbraní, protože si nejsou jisté, zda se mohou spolehnout na americké bezpečnostní záruky. Francie znovu prosazuje myšlenku evropské „strategické autonomie“ nezávislé na Washingtonu. Tajná služba „Five Eyes“, v níž Spojené státy sdílely zpravodajské informace s Kanadou, Británií, Austrálií a Novým Zélandem, by se mohla scvrknout na „Čtyři oči“, pokud bude důvěryhodnost USA dále erodovat.

Padesát let po pádu Saigonu, který byl vnímán jako symbol opuštění spojence v nouzi, Trumpovo jednání s Ukrajinou hrozí ještě větším geopolitickým otřesem. Pokud se Ukrajina ocitne bez jasných bezpečnostních záruk, Putin bude mít volné ruce k další agresi, což by mohlo skončit uprchlickou krizí desítek milionů lidí a přímou ruskou hrozbou pro NATO.

Někteří doufají, že s nástupem jiného prezidenta se vše vrátí do starých kolejí. To je však iluze. Spojenci i soupeři USA viděli na vlastní oči, jak snadno se americká politika může změnit. Důvěra byla otřesena a svět se podle toho zařídí. Bez amerického vedení se globální rovnováha moci dramaticky promění – a to nikoli ve prospěch demokracie a svobody.