Vyměnil Kim lidské životy za ropu? Expert vysvětlil, proč KLDR poslala vojáky na Ukrajinu

Rozhodnutí severokorejského vůdce Kim Čong-una vstoupit do konfliktu, a to poprvé od korejské války před více než sedmdesáti lety, vzbudilo mnoho spekulací o jeho motivech.

Někteří analytici na Západě tvrdí, že hlavním důvodem je snaha o získání bojových zkušeností, které by mohly být využity proti Jižní Koreji. Tato teorie však naráží na praktické omezení – masivní ztráty vojáků v krvavém konfliktu na Ukrajině by mohly Severní Koreu spíše oslabit než posílit.

Navíc severokorejská strategie již dlouhodobě nestaví na konvenčním vojenském konfliktu, ale na odstrašování prostřednictvím jaderného arzenálu a balistických raket. Z tohoto pohledu není bojová zkušenost rozhodujícím faktorem.

Hlavním motivem Severní Koreje je zjevně snaha obejít sankce, které od roku 2017 drasticky omezily její přístup k fosilním palivům. Severní Korea trpí dlouhodobým nedostatkem energie, což je dědictví období po pádu Sovětského svazu, kdy ztráta levných dodávek ropy přispěla k ničivému hladomoru v 90. letech.

Rusko, jako druhý největší světový exportér ropy a zemního plynu, se pro Severní Koreu stalo ideálním partnerem. Sankce uvalené Západem na Rusko po invazi na Ukrajinu navíc přiměly Moskvu k hledání spojenců mimo západní sféru vlivu. Výsledkem je strategická dohoda mezi oběma zeměmi, která zahrnuje výměnu vojenské podpory za energetické suroviny.

Rozhodnutí Severní Koreje je také ovlivněno širší geopolitickou dynamikou. Vznikající koalice zemí, které usilují o snížení dominance Spojených států ve světovém řádu, zahrnuje například skupinu BRICS, jež se v roce 2024 rozšířila na deset členů. Tento blok podporuje depolarizaci a vytvoření alternativních obchodních mechanismů nezávislých na amerických sankcích.

Severní Korea, která se k této skupině hlásí, vidí v této situaci příležitost snížit svou závislost na dohodách se Spojenými státy. Do roku 2023 byl Pchjongjang opatrný v provokacích, aby nepřišel o možnost vyjednávání o sankcích. Dnes však díky posunu v geopolitice cítí větší volnost v provádění riskantních kroků, jako je zapojení do války na straně Ruska.

Rusko a Severní Korea mají dlouhou historii vzájemné spolupráce, sahající až do dob Sovětského svazu. Současné dění připomíná tuto éru, kdy Moskva poskytovala Pchjongjangu výhodné podmínky pro dodávky zboží a surovin. Dohoda mezi Kimem a Putinem z června 2024, označovaná jako Smlouva o komplexním strategickém partnerství, prohlubuje tuto spolupráci.

Pchjongjang poskytl Rusku klíčovou munici, kterou Moskva zoufale potřebuje pro svůj konflikt na Ukrajině, zatímco Moskva oplácí dodávkami ropy a plynu. I když zatím neexistuje důkaz o formální dohodě „vojáci za ropu“, logika transakční politiky naznačuje, že taková dohoda je vysoce pravděpodobná.

Zapojení Severní Koreje do války na Ukrajině signalizuje její odhodlání vyzkoušet nové přístupy k překonání mezinárodní izolace. Tento krok však zvyšuje riziko dalších provokací, například obnovení jaderných testů, což by mohlo destabilizovat nejen korejský poloostrov, ale i širší region.

Ve spojení s očekávaným nástupem nové americké administrativy, která může být méně předvídatelná, vzniká potenciál pro eskalaci napětí. Svět by se proto měl připravit na ještě agresivnější a méně předvídatelnou Severní Koreu.