ANALÝZA | Washington se může stáhnout z mírových jednání, když je Moskva nechce. Hrozí válka v Česku?

Administrativa amerického prezidenta Trumpa zvolila ve věci ukončení války na Ukrajině vysoce ofenzivní a do značné míry nestandardní přístup. Pod taktovkou jeho diplomatického týmu bylo nasazeno mimořádně rychlé a intenzivní tempo jednání s cílem zprostředkovat příměří – a to i navzdory minimální ochotě jedné z klíčových stran konfliktu. 

Nejviditelnější iniciativou byl pokus prosadit třicetidenní příměří během rozhovorů v saúdskoarabské Džiddě, kde americká strana přesvědčila Kyjev, aby na návrh kývl. Jenže Moskva do tohoto jednání nebyla přizvána a výsledky odmítla uznat. Kreml následně označil dohodu za neplatnou, protože „byla sjednána bez jeho účasti a nemá důvod ji respektovat“.

Tento incident ukazuje hlubokou asymetrii mezi rétorikou a realitou – alespoň ze strany Ruské federace. Ačkoli z úst ruských představitelů občas zaznívá opatrná připravenost uvažovat o ukončení války, konkrétní skutky tomu nenasvědčují. Naopak. Ruské rakety a bezpilotní letouny dál pravidelně útočí na civilní infrastrukturu a města napříč Ukrajinou, zatímco ukrajinská armáda odpovídá cílenými útoky na ruská letiště, vojenské objekty a logistické uzly důležité pro přepravu ropy a plynu. Skutečný stav na frontě tak jasně dokládá, že ke smíru má konflikt stále daleko.

Do této vyhrocené situace přispěl další, tentokrát poměrně výbušný výrok Trumpa. Ten před několika dny podle stanice FOX News varoval, že „by se Washington mohl stáhnout z mírových jednání s Ukrajinou a Ruskem, pokud obě strany neprokáží žádný pokrok“. 

„Mezi Ukrajinci a Rusy panuje obrovská nenávist. Věřím, že jsme blíže jedné straně. S druhou možná ne tak blízko, ale uvidíme. Každý týden umírá v průměru pět tisíc vojáků. Nejsou to američtí vojáci. Ale já chci tento problém vyřešit,“ dodal Trump. 

Mezitím realita na bojišti pokračuje v podobě brutální vyčerpávající války. Zatímco Spojené státy hrozí odstoupením z diplomatického procesu, který v praxi nikdy nezačal fungovat, ruské vzdušné útoky na ukrajinská města pokračují a ukrajinské síly odpovídají ostřelováním ruských skladů, rafinerií a dopravních uzlů. Válka tedy nabrala podobu systematického opotřebovávání, v němž diplomatická slova zůstávají bez hmatatelného dopadu.

Podle nejnovější analýzy Institutu pro studium války (ISW) ukrajinské jednotky v pondělí provedly „sérii omezených útoků přes mezinárodní hranici mezi Ruskem a Ukrajinou poblíž Tetkina v Kurské oblasti“. Tyto operace byly podle dostupných informací krátkodobé a neměly trvalý efekt – ukrajinské síly se následně stáhly zpět do Sumské oblasti. Ruské zdroje tvrdí, že obec Tetkino nebyla dobyta a že ukrajinské jednotky opustily pozice.

Co je však znepokojivější, je postupný posun fronty ve prospěch Ruska. Ruské jednotky si podle ISW vzaly zpět téměř veškeré území, které Ukrajina dobyla od loňského srpna v oblasti Kurska, a nyní se soustřeďují na další postup směrem k Sumské oblasti. Dle nejnovějších poznatků se ruským silám podařilo obsadit několik vesnic v blízkosti hranic a část ukrajinských jednotek zůstává i nadále rozmístěna na ruském území – pravděpodobně z taktických důvodů.

Tato situace vytváří krajně nejednoznačný obraz. Na jedné straně pokračují pokusy o diplomatické řešení, jejichž účinnost je sporná, na druhé straně se vojenská realita nijak nezměnila – a v některých regionech se dokonce zhoršuje. 

Pokud má být dosaženo skutečného míru, bude nutné daleko víc než jen opakované summity bez ruské účasti či výroky s líbivým mediálním dopadem. Potřebná bude konzistentní strategie, tlak na realitu v terénu – a především ochota obou hlavních stran skutečně jednat.

Že válka ještě potrvá, je jasné

Válka na Ukrajině se nezadržitelně přehoupla do svého čtvrtého roku. Přestože původní očekávání hovořila o možném brzkém ukončení konfliktu, realita na bojišti i v diplomatických kruzích ukazuje něco jiného – mír je stále v nedohlednu a intenzita bojů nepolevuje. Právě z této dlouhodobé a vyčerpávající situace vyplývá trvající závazek evropských států podporovat Ukrajinu nejen symbolicky, ale především hmatatelně – vojenskou pomocí.

Evropská unie se nyní podle eurokomisaře pro obranu Andriuse Kubiliuse rozhodla k významnému strategickému posunu v přístupu. Namísto dosavadních přímých dodávek zbraní se zaměří na posílení domácí výroby přímo na Ukrajině. „EU efektivně zdvojnásobí objem zbraní, které Ukrajina dostává, pokud bude investovat do domácí výroby,“ uvedl Kubilius podle serveru Kyiv Independent. 

„Pokud Putin nebude přesvědčen Trumpem, aby uzavřel mír, mohli bychom velmi rychle předložit přesvědčivější argumenty pro mír – tím, že výrazně zvýšíme naši vojenskou podporu Ukrajině,“ doplnil.

Z této logiky vyplývá, že posílení ukrajinského obranného průmyslu již není jen možností, ale geopolitickou nutností. Unie proto plánuje přesunout těžiště podpory směrem k dlouhodobě udržitelnému modelu, který posílí ukrajinskou nezávislost a zároveň zvýší efektivitu vynaložených prostředků. „Dosud EU a USA poskytly vojenskou podporu Ukrajině ve výši přibližně 40 miliard eur ročně. Stejnou částku však můžeme utratit na nákup moderních zbraní na Ukrajině, které by stály asi polovinu toho, co zbraně vyrobené v EU nebo USA,“ dodal eurokomisař.

Za tímto účelem byla spuštěna nová evropská iniciativa s názvem Bezpečnostní akce pro Evropu (SAFE). Jedná se o úvěrový nástroj, jehož cílem je mobilizovat finanční prostředky členských států k podpoře klíčových segmentů obranného průmyslu – a to nejen v rámci EU, ale zejména na Ukrajině. „To by účinně zdvojnásobilo objem zbraní, které Ukrajina obdrží za stejných 40 miliard eur. Skutečná hodnota naší podpory by tak vzrostla na 80 miliard eur,“ vyzval Kubilius. 

Na reálnou proveditelnost této strategie poukazuje tzv. dánský model, který podle ministra obrany Dánska Troelse Lunda Poulsena prokázal, že Ukrajina je schopna vyrábět zbraně v potřebném rozsahu a kvalitě. „Dánský model ukázal, že Ukrajina má kapacitu vyrábět a dodávat vybavení pro svůj boj za svobodu. Dánsko musí v tomto směru pokračovat a doufám, že ostatní země budou náš příklad následovat v ještě větší míře,“ shrnul dánský ministr a apeloval na širší mezinárodní zapojení.

Rusové nenávidí Čechy čím dál víc

Česká republika se od počátku ruské invaze na Ukrajinu zařadila mezi státy, které zaujaly nekompromisní a jednoznačně proukrajinský postoj. Její podpora Kyjevu není pouze symbolická, ale konkrétní a vytrvalá – a právě tato neochvějná angažovanost budí v Moskvě čím dál větší nervozitu. Ruská federace reaguje stále ostřeji, přičemž její oficiální narativ opakovaně útočí na jednotlivé iniciativy členských států NATO, které považuje za přímé vměšování do konfliktu.

Značnou nelibost Kremlu budí především takzvaná česká muniční iniciativa – projekt, jehož cílem je zajistit Ukrajině miliony kusů dělostřelecké munice z mimounijních zásob v rekordním čase. Tuto aktivitu prezentuje Moskva jako krok, jenž údajně přispívá k eskalaci konfliktu. 

Jak vyplývá z informací zveřejněných ruskou státní agenturou RIA Novosti, Rusko považuje český přístup za destabilizující. Podle této propagandisticky laděné agentury se Rusko „domnívá, že dodávky zbraní Ukrajině brání urovnání konfliktu, přímo zapojují NATO do konfliktu a jsou hrou s ohněm“.

Rétorika ruských představitelů vůči Západu v posledních týdnech opět výrazně přitvrdila. Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov dokonce neváhal označit jakékoli transporty obsahující vojenský materiál jako legitimní terč. „Jakékoli zásilky obsahující zbraně pro Ukrajinu se stanou legitimním cílem pro Rusko,“ prohlásil. Tento výrok nejenže akcentuje ruskou hrozbu vůči logistickým trasám, ale fakticky legitimizuje možnost útoků i mimo ukrajinské území, což by mělo být pro evropské země varovným signálem.

Lavrov dále obvinil Spojené státy a jejich spojence z přímé účasti ve válce. „USA a NATO se přímo účastní konfliktu, a to nejen dodávkami zbraní, ale i výcvikem personálu na území Velké Británie, Německa, Itálie a dalších zemí,“ dodal. Takové tvrzení není nové – je součástí dlouhodobé strategie Moskvy, jejímž cílem je vykreslit Západ jako skutečného agresora a přesměrovat odpovědnost za válku pryč z Kremlu.

Česká muniční iniciativa však není izolovaným krokem, ale součástí širší evropské odpovědi na ruskou agresi. Její význam spočívá v pragmatickém pochopení jednoduché rovnice: bez munice nemůže Ukrajina bránit své území. Tento postoj, ačkoliv ho Rusko líčí jako provokaci, je v jádru obranný – je reakcí na naprosto nevyprovokovanou agresi, která trvá již čtvrtý rok a nepolevuje.

Z výroků ruské strany je přesto zřejmé, že každé navýšení západní pomoci Ukrajině bude Moskva nadále označovat za eskalaci. Tento narativ má nejen propagandistický účel pro domácí publikum, ale i mezinárodní dimenzi – snaží se zasít pochybnosti mezi spojenci a podnítit únavu z války. Je to osvědčená strategie hybridní války – nikoliv přesvědčit, ale zasít nejistotu.

Ruská propaganda nezůstává omezena pouze na diplomatická prohlášení či výstupy státních činitelů. Paralelně s oficiální linií probíhá i systematická informační kampaň zaměřená na domácí publikum, jejímž cílem je démonizovat Západ a legitimizovat pokračování války. Česká republika se v tomto rámci stala jedním z hlavních terčů ruské mediální ofenzivy.

Ilustrativním příkladem je článek uveřejněný v proruském názorovém deníku Komsomolskaja pravda, který funguje jako loajální nástroj propagandistického aparátu Kremlu. Titul, běžně označovaný za „hlásnou troubu režimu“, se o české muniční iniciativě vyjádřil zcela nepokrytě: „Celkem Česká republika plánuje ukrajinským nacistům dodat 1,8 milionu velkorážných dělostřeleckých střel různých typů.“ 

Použití výrazu „ukrajinští nacisté“ není ničím novým. Jde o základní prvek ruské propagandy od počátku invaze, jejímž cílem je rámovat celý konflikt jako „denacifikační operaci“ – navzdory naprostému nedostatku jakýchkoliv důkazů. Tímto způsobem Kreml vytváří morální alibi pro agresi a zároveň dehumanizuje protivníka, čímž ospravedlňuje i ty nejbrutálnější metody vedení války.

Zveřejnění takového tvrzení v médiu, které má v Rusku vysokou čtenost a vliv, má jasný účel – vytvořit obraz Česka jako nepřítele, který zásobuje „nepřátele Ruska“ zbraněmi s cílem prodlužovat válku. Tato taktika slouží k legitimizaci vlastních vojenských kroků, k posilování nacionalistického étosu, a především k tomu, aby se jakákoli mírová jednání zdála zbytečná či předem sabotovaná ze strany Západu.