Lumbeho vila. Prezidentská rezidence stojí na starém slovanském pohřebišti

Lumbeho vila

Dům nese pojmenování podle Karla Lumbeho, pražského vlivného politika německého původu, poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu. Ještě než se vrhl na politickou dráhu, působil jako výborný a uznávaný chirurg. Jeho manželkou byla Anna Marie hraběnka Thun-Hohenstein, sestra politika Leopolda Lva Thun-Hohensteina. Karl Lumbe nechal roku 1852 přestavět starý dům nedaleko Pražského hradu v klasicistní rezidenci, kterou s rodinou obýval.

Z dalších významných obyvatel vily lze jmenovat impresionistického malíře Miloše Jiránka (známý také pod uměleckým pseudonymem Václav Zedník), který v domě bydlel na počátku 20. století. Z Lumbeho vily měl krásný výhled na Pražský hrad, jež zachytil na několika svých obrazech.

Od roku 1925 je Lumbeho vila i s rozsáhlými přilehlými zahradami v majetku státu. Dům se využíval pro různé účely –jako zázemí pro zaměstnance Pražského hradu nebo jako skladiště. Historická budova bohužel v průběhu 20. století značně chátrala a její stav byl v 90. letech tak zanedbaný, že se navrhovala demolice. Prezident Václav Havel nechal dům nakonec rekonstruovat, a vznikla tak ubytovna pro státní návštěvy. Další přestavby probíhaly od roku 2004, kdy si vilu vybral za svou rezidenci prezident Václav Klaus. Od té doby plní Lumbeho vila funkci bydliště hlavy státu.

Pohřebiště v Lumbeho zahradě

Lumbeho vila je obklopena rozlehlou zahradou, pro kterou se ujalo označení Lumbeho zahrada. Právě na těchto pozemcích nalezli archeologové v 70. letech minulého století raně středověké pohřebiště. Výzkum včetně vyhodnocení odkrytých situací, artefaktů a analýzy kosterních pozůstatků trval několik desetiletí. V Lumbeho zahradě se totiž nachází jedno z největších slovanských pohřebišť na našem území.

Pohřebiště z konce 9. až počátku 11. století bylo prozkoumáno v plném rozsahu, objevilo se téměř 150 kostrových hrobů. Pochovány na něm byly převážně ženy, ale také muži a děti, a to od novorozeneckého či kojeneckého věku. Stáří pohřbených dospělých jedinců se pohybuje od mladého věku po senilní. Množství ostatků mladých žen na pohřebišti lze vysvětlit častým úmrtím při porodu. V některých hrobech se prokazatelně zachovaly zbytky dřevěných rakví. Jedno z dětí bylo například do hrobové jámy uloženo ve vydlabaném kmeni stromu.

Doba využívání pohřebiště byla odborníky stanovena na zhruba 150 let. Vzhledem k celkovému prozkoumanému počtu hrobů (tedy necelých 150) by se průměrně za celou dobu existence pohřebiště pochovával ročně pouhý jeden člověk. Pohřebiště v Lumbeho zahradě tak nepochybně sloužilo pro velmi malou komunitu lidí. O charakteru skupiny pochovávaných osob napovídá hrobová výbava, tedy zvláštní předměty ukládané spolu s mrtvým do hrobu. Jednotlivé hroby obsahovaly bohaté a luxusní milodary, byli zde tedy patrně pohřbíváni členové knížecího přemyslovského dvora, tedy tehdejší elity. V hrobech se nacházely šperky a ozdoby, například záušnice, skleněné a jantarové korálky, stříbrné i zlaté náušnice, nákrčníky a náhrdelníky, prsteny nebo gombíky. Další milodary představovaly militaria a jezdecká výstroj, jako byly ostruhy, nože nebo sekery. Některé dětské hroby byly vybaveny miniaturami zbraní, které symbolizovaly společenské postavení, a nesloužily tedy praktickému bojovému účelu. U pohřbených jedinců se také vyskytovaly keramické nádoby nebo dřevěná vědérka. V několika hrobech se nalezly jisté jednoznačně křesťanské symboly, například křížky či kalichy, tedy doklady o přijetí křesťanské víry.