Intriky v Louvru semlely mocnou královnu. V žilách jí kolovala i česká krev

Marie Medicejská se narodila dne 26. dubna roku 1575 ve Florencii toskánskému velkovévodovi Františkovi I. Medicejskému a jeho ženě, rakouské arcivévodkyni a toskánské velkovévodkyni Johaně Habsburské. Pocházela tak ze dvou významných rodů. Její matka byla nejmladší dcerou císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské – tato česká královna byla tedy Mariinou babičkou. Protože však Anna Jagellonská zemřela při porodu dcery Johany (tedy matky Marie), Marie svou babičku nemohla ani nikdy poznat.

Matce Marie Medicejské, Johaně Habsburské, se dostalo kvalitního vzdělání (domluvila se například pěti jazyky), což Medicejští velmi oceňovali. Johana Habsburská nebyla v manželství s Františkem I. Medicejským prý moc šťastná. Toskánský velkovévoda byl nejenom nenapravitelný sukničkář, ale také si své manželky vůbec nevážil. Johana Habsburská zemřela při porodu, když jí bylo pouhých jednatřicet let. Malá, teprve tříletá Marie, tak ztratila svou matku.

Po předčasné smrti své matky byla Marie odloučena také od svého otce, který si vzal za ženu jednu ze svých milenek. Většinu svého dětství prožila Marie Medicejská v přepychovém paláci Pitti ve Florencii. Zde také získala vzdělání – učila se jazykům (paradoxně však ne francouzštině, kterou by později jistě využila), hudbě a umění. Zálibu našla především v malířství, sama vytvořila několik obrazů. Když bylo Marii čtrnáct let, údajně jí měla jedna jeptiška předpovědět, že jednou usedne na francouzský trůn.

Dne 5. října roku 1600 se opravdu ve Florencii stala manželkou francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského. Jindřich si sice původně chtěl vzít svou dlouholetou milenku Gabriellu d’Estrées, se kterou už měl dokonce tři potomky, ovšem tato žena za velmi zvláštních okolností zemřela, a tak si francouzský král za svou ženu nakonec vybral Marii Medicejskou.

A nevybral si Marii náhodou. Jindřich IV. Navarrský totiž tehdy dlužil jistý finanční obnos strýci Marie Medicejské – toskánskému vévodovi Ferdinandovi. Marii bylo v době sňatku pětadvacet let. Protože byla silnější postavy, začali jí Francouzi posměšně přezdívat „tlustá bankéřka“. Této přezdívky se Marie už nezbavila, protože časem ještě nabrala nějaká ta kila během celkem šesti těhotenství. Sňatek bychom dnes mohli nazvat spíše obchodní záležitostí, a proto se není čemu divit, že manželé spolu nebyli zrovna šťastní. Jindřich IV. Navarrský měl stále několik milenek, což Marie Medicejská velmi těžce snášela.

Velmi dlouho trvalo – celých deset let – než byla Marie Medicejská korunována francouzskou královnou. Ke korunovaci došlo až ve chvíli, kdy měl francouzský král odjet do války. Tak panovník zabránil nebezpečí, že by se v případě jeho úmrtí ocitla Francie bez krále. Ve válce sice Jindřich IV. Navarrský nepadl, ovšem v roce 1610 (tedy ve stejném roce, kdy se Marie stala francouzskou královnou) ho zabil muž jménem Ravaillac. Jeho nástupcem na francouzský trůn byl jeho teprve devítiletý syn Ludvík. Za něj vládla fakticky jeho matka Marie Medicejská. Údajně se svým synem neměla moc dobrý vztah – byla vůči němu chladná a odměřená, podceňovala jeho schopnosti.

Zatímco Marie Medicejská působila jako regentka, moc ve Francii měl fakticky v rukou kardinál Richelieu, kterému začal její syn Ludvík později velmi důvěřovat. A to byl začátek jejího konce. Navíc k sobě Marie do Paříže pozvala a prakticky nastěhovala své přátele z Florencie – Leonoru Galigai s manželem Concinim. Nejenom, že je zde nechala žít v bohatství a přepychu, ale také jim udělila některé tituly. Také se snažila zbavit kardinála moci. Tak si proti sobě poštvala jeho i  syna Ludvíka. Marie Medicejská byla nakonec poslána do vyhnanství. Na trůn zatím usedl její syn jako král Ludvík XIII., i když za něj prakticky rozhodoval právě kardinál Richelieu.

Marie Medicejská sice podnikla ve vyhnanství jisté snahy o zbavení moci nenáviděného kardinála, ovšem neúspěšně. Nikdy už také nenapravila své vztahy se synem Ludvíkem. A do Francie se už také nevrátila. Nejprve žila v Nizozemí, poté v Anglii a dne 3. července roku 1642 zemřela v Kolíně nad Rýnem.