Největší betlém na světě je v Čechách

Historie betlémářství

Jesličky jsou mnohem starším vánočním symbolem než dnes typický ozdobený stromeček. Legenda praví, že tradici stavění jesliček o Vánocích zavedl svatý František z Assisi někdy na počátku 13. století. Dle nejstarších dochovaných dokladů se první zobrazení scény narození malého Ježíška pomocí figurek objevilo však až v 15. století na území Itálie. Mělo se jednat o keramický betlém, dílo jednoho z italských umělců. V průběhu 15. a 16. století se pak jesličky začaly vyrábět ve velkém množství. Zpočátku se figurální betlémy pojily pouze s církevním prostředím, nikde jinde než v kostelech a chrámech či klášterech se neobjevovaly. Z církevních interiérů se však brzy dostaly i do šlechtických sídel, postupem času také do měšťanských i venkovských domácností.

K nám se jesličky dostaly někdy v 16. století, první dochovaná písemná zpráva se váže k betlému umístěnému roku 1560 v jezuitském kostele svatého Klimenta na Starém Městě pražském. Tento betlém se stal nejenom prvním českým betlémem, ale i tím středoevropským. Jesličky se v historii vyráběly z nejrůznějších materiálů – z vosku, papírové hmoty, ze dřeva, keramiky, perníku i proutí. Scény narození Ježíška bývaly také různě velké a lišily se i uměleckou úrovní. Na jednotlivých jesličkách se vždy podepsala doba vzniku a někdy i výdobytky moderní techniky. Tak i do oblasti betlémářství pronikla mechanizace. V 19. století nastal zlatý věk mechanických betlémů s pohyblivými figurkami.

Tomáš Krýza a jeho jesličky

Otec našich nejslavnějších jesliček, Tomáš Krýza, se narodil před 185 lety. Na svět přišel dne 13. prosince roku 1838 do rodiny punčocháře v Jindřichově Hradci. Jesličky si Tomáš Krýza údajně zamiloval již v dětství, a to díky svému strýci, který vyráběl figurky do betléma vystavovaného vždy o adventu ve městě. Už ve svých devíti letech se tak měl prý Tomáš rozhodnout, že také jednou vyrobí krásné jesličky, a to ještě hezčí a větší než jeho strýc.

V dospělosti se Tomáš Krýza stal punčochářským mistrem, zároveň si však plnil svůj dětský sen. Zatímco přes den pletl punčochy, po večerech a po nocích vyráběl postavičky do betléma. Vyřezával je ze dřeva, jednotlivé části figurek spojoval drátky. Hlavičky zhotovoval ze zvláštní kašírovací hmoty, kterou si sám připravoval z pilin, sádry a klihu, někdy také z chlebového těsta smíchaného se sádrou. Z takové hmoty mohl dobře tvarovat detaily v obličejích postav nebo jejich dlaně a další drobné detaily. Hotové figurky Tomáš Krýza oblékal do šatů zhotovených ze sukna nebo papíru. Ten musel nejprve namočit v zahřáté kašírovací hmotě, aby ho bylo možné tvarovat. Jednu jedinou postavičku sám Krýza nevyrobil, a to tu vůbec nejdůležitější – malého Ježíška. Toho si z úcty netroufl zhotovit sám, ale poprosil o pomoc profesionálního voskaře z Jindřichova Hradce. Ježíšek je tak i jedinou figurkou, která je vytvořena z jiného materiálu než ostatní postavičky.

Kromě figurek bylo potřebné vyrobit krajinu, do níž je scéna narození Ježíška zasazena. A tak Tomáš Krýza vytvářel stavby, stromy a další rostliny, a to včetně sebemenších detailů. Na stromech se objevily jednotlivé listy, v interiérech domů je možné vidět jejich zařízení, jako je nábytek a jiné vybavení – autor si zkrátka pečlivě vyhrál s každou částí betlému. Není tak divu, že na svých jesličkách pracoval opravdu dlouhou dobu, bez nadsázky celý svůj život. Výrobě jesliček se věnoval každý den více než 60 let. Když dne 31. května 1918 umíral, nemohl tušit, jak se svým velkolepým betlémářským dílem zapsal do dějin. Dnes se jeho betlému neřekne jinak než Krýzovy jesličky. Ty mají celkem 1398 figurek, 133 z nich je pohyblivých. V roce 1998 byly Krýzovy jesličky zapsány do Guinnessovy knihy rekordů jako vůbec největší mechanický lidový betlém na světě. Betlém dlouhý 17 metrů je dnes součástí sbírky muzea v Jindřichově Hradci, kde se také prezentuje veřejnosti.