Sametové revoluci předcházela jedna z velkých tragédií na české železnici

Psal se 10. listopad 1989, čtyři minuty po půlnoci. V zastávce Nové Kopisty nedaleko Lovosic na Litoměřicku tehdy zůstal neplánovaně stát delší dobu osobní vlak mířící z Prahy do Děčína, protože měl technické problémy. Po stejné koleji měl zrovna za pár minut jet i mezinárodní expres z Bukurešti do Berlína. Ačkoliv měl zastavit, nestalo se tak, a došlo tedy k jeho nárazu do stojící soupravy. Protože rychlost rychlíku dosahovala bezmála 120 kilometrů za hodinu, následky srážky byly tragické.

Nehoda si ihned vyžádala pět lidských životů, jeden člověk podlehl vážným zraněním následně asi týden po ní v nemocnici. Tři z obětí patřily k zaměstnancům československých drah, jedna pocházela ze sousedního Německa. Osm lidí utrpělo vážná zranění, více než padesát osob se zranilo lehce. Přes třicet lidí zůstalo hospitalizováno v nemocnicích. Obě vlakové soupravy byly zcela zničeny, poškodilo se trakční vedení, což si vyžádalo úplné zastavení provozu na trati na celý následující den. K mimořádné situace byla povolána i armáda.

Hned druhý den, v sobotu 11. listopadu 1989, o tragické události pod nadpisem „Železniční neštěstí“ a s přiloženou fotografií informoval denní tisk:

„Pět lidských životů si vyžádalo železniční neštěstí, které se stalo mezi stanicemi Bohušovice nad Ohří a Lovosice, v zastávce Nové Kopisty na Litoměřicku. V pátek čtyři minuty po půlnoci mezinárodní expres Balt-Orient, jedoucí z Bukurešti do Berlína, narazil do stojící osobní pantografové soupravy. Dvaapadesát cestujících bylo zraněno, z toho třicet lidí muselo být hospitalizováno. Mezi postiženými jsou také cizí státní příslušníci. Jeden z nich, občan NDR, zahynul.

Dojem z místa neštěstí je velice skličující. Na trati po srážce zůstala nepřehledná změť poškozených vagónů, částí trolejového vedení a kolejnic. Vyděšení cestující pobíhali v prvních minutách zmateně v okolí. První pomoc raněným poskytli v krátké době pracovníci Záchranné služby z Litoměřic, Terezína a dalších míst. Při uvolňování trosek zasahovali požárníci z řady okresů Severočeského kraje, byla nasazena speciální železniční vyprošťovací technika. Velmi účinně pomohli vojáci, nejen svými stroji, ale i tím, jak se starali o lidi z obou vlaků.“

Zpráva v novinách podávala také informace o finančních škodách: „Hmotné škody na železničních vagónech a lokomotivě se odhadují na devět milionů korun, na železničním svršku a trolejovém vedení činí předběžně tři miliony korun.“

Záhy po nehodě se jí začala zabývat speciální vyšetřovací komise v čele s tehdejším ministrem dopravy Františkem Podlenou. Ta měla za úkol zjistit příčiny tragédie a také odstranit její následky. Co zapříčinilo nehodu, to se objasnilo velmi brzy. Již další den se o tom opět objevila zpráva v denním tisku. Prokázalo se, že v čase srážky dvou vlakových souprav fungovalo bez chyby železniční zabezpečovací zařízení. Rovněž brzdy mezinárodního vlaku nevykazovaly žádné technické problémy. Na vině bylo tedy pochybení lidského faktoru, konkrétně strojvedoucího expresu, který nerespektoval rozkaz návěstidla „stůj“ a projel. Srážce ve stanici v obrovské rychlosti pak již nedokázal nijak zabránit.